Reklama

„Mysli především na svoji kariéru!“ říká mi často matka. „Přece nechceš skončit jako já za pultem.“ Ne, nechci skončit jako ona za pultem, ale co znamená, že mám myslet především na svoji kariéru? Řekla bych, že pracovní zkušenosti už nějaké mám, a navíc se i nadále soustavně připravuji na budoucí povolání. Co bych mohla udělat ještě více proto, abych byla pro pracovní trh žádanější?

Všestranný životopis

Můj životopis už nemá jen tři řádky s údaji o vystudovaných školách a zájmech. Stihla jsem si vyzkoušet od všeho trošku. Díky brigádám, školním praxí i vlastnímu zaměstnání. Zkusila jsem si jak hlavní pracovní poměr, tak i vedlejší, zkusila jsem si vnitropodnikové účetnictví i starost o děti. Můj životopis rozhodně není zaměřený jedním směrem. Je to na škodu, či je to výhoda? To teď těžko zjistím. Uvidíme, až skončím školu a půjdu si hledat místo.

víkendová soutěž


Práce až do konce důchodu/života

Až někde na trvalo zakotvím a budu postupovat po kariérním žebříčku stále výš, bude to teprve to pravé štěstí, které hledám a na které se připravuji? Pracovat pro jednu firmu 20–30 let až do důchodu (jestli v té době vůbec nějaký bude), být pokládána za vzorného a loajálního zaměstnance a po všech těch letech si i tykat s generálním ředitelem. Kolik lidí o tom sní... a sním o tom já? Proč zrovna tohle by měl být ideál bezstarostného života po finanční stránce, jak si matka myslí?

Přelétaví učňové

Svým způsobem obdivuji některé své spolužáky ze základky, kteří se vyučili kuchařem či mají výuční list z jiného oboru, a žijí víceméně z hodiny na hodinu. Chvíli dělají v pizzerii, chvíli v restauraci, chvíli mají plány o vlastním podnikání, chvíli jsou bez práce. Přežívají a rozhodně na tom nejsou špatně. Mám pocit, že mají méně stresu a starostí, protože dobrého kuchaře nebo autoklempíře přijmou skoro vždy a skoro všude. Nároky na toto zaměstnání jsou minimální. Požaduje se jen znalost a zkušenost v oboru, kterou už si díky praxím v učňáku nasbírali.

„Milý absolvente, máte pětiletou praxi?“

Pro pracovní trh mi přijdou připravenější vyučení než třeba ti, kdo vystudovali gymnázium a nedostali se na vysokou, nebo ti, co vylezli z obchodní akademie. Já osobně jsem se setkala s nepřekonatelným problémem, když jsem po střední hledala práci jako účetní. Na pracovním úřadě měli sice spousty nabídek na tuto pozici, ale všude chtěli nejméně 5letou praxi, což jsem jako absolvent obchodní akademie rozhodně neměla.

 

Stojím teď těsně před novým obdobím života. Už asi jen rok školy, státnice a hurá do pracovního procesu. Co na mě čeká za dveřmi dospělého života? Vyměním svůj status studenta za status zaměstnance a budu se ohánět, abych si vydělala na jídlo, bydlení… Nebo budu nezaměstnaná a budu doufat, že mě někde vezmou aspoň jako prodavačku? Vidím stejné obavy i U svých spolužáků, kteří raději plánují delší studium, než aby začali tak brzo řešit otázku, kde nabídnou svou pracovní sílu. Snad budeme mít štěstí, snad o nás někdo bude stát…

 

Jak jste si sháněla místo po ukončení školní docházky vy? Máte své zaměstnání získané přes známost, nebo jste prošla výběrovým řízením? Myslíte si, že na pracovním trhu mají větší šanci vysokoškoláci než lidi s výučním listem? A byla byste ochotna se kvůli práci třeba stěhovat nebo odjet do zahraničí?