Zdraví

Karcinom děložního čípku je na rozdíl od jiných nádorů virového původu

Rakovina děložního čípku je druhý nejčastější typ rakoviny u žen po rakovině prsu. Ročně touto nemocí onemocní 480 000 žen, polovina z nich umírá. V České republice je ročně diagnostikováno více než 1000 nových případů cervikálního karcinomu, z nichž přibližně 400 končí smrtí.

Na všechny otázky, které může žena v souvislosti s tímto závažným onemocnění mít, nám velice ochotně odpověděl primář Onkologické kliniky 2. LF UK a FN Motol, MUDr. Zdeněk Linke.

Pane primáři, co je rakovina? Kdy hovoříme o předrakovinových změnách, a kdy vzniká nádorové bujení?
Rakovina je prvé řadě slovo vyvolávající v laické veřejnosti často hrůzu a děs. Nádorové bujení je opravdu pro velkou část populace rizikem a cca pětina úmrtí nastává v důsledku zhoubných nádorů. Dělení buněk má běžnou a fyziologickou úlohu při růstu organismu či opravách poškozených tkání. Pakliže se vymkne přirozené regulaci a následně imunologickému dohledu, vzniká pak patologické (zhoubné) množení buněk a posléze zhoubný nádor.

Jaké mohou být nádory?
Nádory mohou být nezhoubné (benigní), které rostou lokálně a mohou vyvolávat potíže lokálním tlakem na okolní orgány, a dále nádory zhoubné, které rostou expanzivně nejen lokálně, ale mohou se i šířit lymfatickými a krevními cévami a zakládat uzlinové či vzdálené – tkáňové metastázy. Některé zhoubné nádory vznikají „de novo“, některé na podkladě předchozích benigních nádorů. Mezi oběma skupinami jsou nádory nejasného biologického chování, které často přechází do invazivních zhoubných nádorů, mohou metastazovat a musí být k nim přistupováno jako k nádorům potencionálně zhoubným. Zhoubné nádory vycházející ze sliznic jsou označovány jako karcinomy, nádory z pojiva (vazivo, chrupavka, hladký, příčně pruhovaný sval, tuková tkáň aj.) jsou označovány jako sarkomy, nádory z krevních elementů jsou označovány jako lymfomy či leukemie a nádory ze zárodečných buněk jako germinomy.

doktor

Jak vzniká karcinom děložního čípku a v čem se odlišuje od jiných druhů rakoviny? Mají na vznik rakoviny děložního čípku vliv dědičné dispozice?
Karcinom děložního čípku vzniká nejčastěji na podkladě virové infekce lidským papilomavirem (HPV). Zejména podtypy HPV 16 a 18 jsou rizikové a jsou přítomny u více než 80 % invazivních nádorů děložního čípku. Typy HPV 6 a 11 jsou méně rizikové a souvisí se vznikem spíše benigních papilomů a verruk (bradavic) na genitáliích a způsobují spíše lehké dysplasie na děložním čípku. Důležitá je tedy hygiena pohlavního styku, riziko virové nákazy roste s počtem sexuálních partnerů, nedodržování používání kondomu u neznámých či rizikových partnerů. Dalšími méně významnými faktory pro vznik nádorů děložního čípku je kouření, prvý porod ve velmi mladém věku a prodělané pohlavní nákazy. Jasné dědičné dispozice, na rozdíl od karcinomu prsu, vaječníku ale i děložního těla, nejsou u karcinomu děložního čípku pozorovány. Dá se tedy říci, že karcinom děložního čípku je na rozdíl od jiných nádorů virového původu!

Jaké jsou typické symptomy nemoci? Je možné je odhalit již v rané fázi? Kdy by žena měla zpozornět? Můžete uvést nejčastější příznaky a projevy?
Typickými symptomy, kdy by měla žena zpozornět a urychleně vyhledat gynekologa a podrobit se gynekologickému vyšetření, jsou krvavé gynekologické výtoky, gynekologické krvácení mimo pravidelný cyklus, bolesti v podbřišku a nově bolestivý pohlavní styk. Výtoky mohou být krvavé, ale někdy jen s velice malou příměsí, někdy mohou být jen bělavé a zapáchající! Tady určitě platí pravidlo, že gynekologa raději navštívit několikrát „zbytečně“, kdy je poplach naštěstí lichý, než případné varovné známky podcenit a přijít až s pokročilým onemocněním! Pozdější známky onemocnění jsou bolesti v zádech, porucha defekace a močení, případně otoky dolních končetin či hmatné uzliny v tříslech – zde se však jedná již většinou o pokročilé onemocnění.

Jak probíhá vyšetření? A jaký je postup v případě podezření na nádorové onemocnění?
Gynekologické vyšetření se vyznačuje podrobným vyšetřením děložního čípku pomocí gynekologických zrcadel, kde u podezřelých lézí se provádí stěr tkáně a cytologické vyšetření, u jasných již tumorózních ložisek odběr části tkáně na histologii. Preventivní vyšetření mají probíhat minimálně 1x ročně, cytologie má být prováděna minimálně 1 za 2 roky, u rizikovějších nálezů či populace pochopitelně častěji.

Součástí gynekologického vyšetření je i vyšetření parametrií pohmatem, tj. gynekolog manuálně (ručně) vyšetří případné postižení nádorem vazivových závěsů dělohy a dále vyšetření konečníku – opět pro posouzení velikosti děložního čípku a případného postihu parametrií, prorůstání do okolí v pánvi, případně její propagace směrem do konečníku či do úzkého rektovaginálního septa.

Potvrdí-li se zhoubný nádor, je standardem vyšetření malé pánve pomocí komputerové tomografie či magnetické rezonance, dále vyšetření plic (rtg, CT), odběr onkologického markeru SCC pro pozdější posuzování vývoje a aktivity nemoci, případně i rektoskopie.

Jak probíhá primární léčba, pokud jsou na čípku přítomné změny buněk, ale nejedná se zatím o karcinom? Je vždy operační?
Pakliže se jedná o prekancerózu (tj. slizniční změny, které ještě nesplňují definici iniciálního karcinomu děložního čípku), je nejčastěji pacientka léčena konizací, tj. klínovitým vyřezáním povrchových, slizničních částí děložního čípku. Nicméně i zde platí jistá variabilita přístupu – některé zcela iniciální změny mohou být i přísně sledovány a při jejich dalším vývoji léčeny konizací, ale u starších žen již po jejich reprodukčním období může být s jejich souhlasem provedena i radikální hysterektomie (odstranění dělohy) eventuálně i s odstraněním vaječníků.

Časná stádia nádorů děložního čípku mohou být léčena primárně operačně, kdy je standardem odstranění celé dělohy, obou vejcovodů a vaječníků. Pooperačně bývá často v závislosti na stádiu nemoci indikována pooperační radioterapie. Ale opět platí některé výjimky - u velmi mladých, bezdětných žen může být někdy proveden pokus se samotným odstraněním děložního čípku a ponecháním dělohy; ale vždy s velmi přísnou další dispenzarizací těchto pacientek.

Pokud se jedná o pokročilejší onemocnění, kombinuje se léčba s ozařováním a chemoterapií? Jak probíhá ozařování?
Lokálně pokročilá neoperovatelná choroba, která již postihuje závěsy dělohy (parametria), případně pochvu, děložní tělo, vzdálené lymfatické uzliny, je primárně léčena nejčastěji kombinací ozařování a chemoterapie. Ozařování je zevní na oblast malé pánve (teleradioterapie) a vnitřní, kontaktní ozařování (brachyterapie) pomocí speciálních zavaděčů a aplikátorů, které se aplikují skrze pochvu lokálně. Případná chemoterapie zvyšuje účinek radioterapie, nejčastěji je podávána cisplatina. Zevní radioterapie je rozdělena do cca 25 – 35 frakcí – tj. denních dávek, prvá část ozařování zasahuje malou pánev, poslední dávky jsou zúženy na prvotní nádor a blízké okolí; brachyterapie je aplikována nejčastěji v druhé polovině zevní radioterapie, je aplikována nejčastěji 1x týdně, obvykle 4 dávky.

V souvislosti s chemoterapií se ženy obávají četných nežádoucích účinků…
Chemoterapie může být doprovázena pocity na zvracení, zhoršením ledvinných testů, vypadávání vlasů. Pocitům za zvracení se dá dnes předcházet pomocí účinných léků (setrony, aprepitant apod.), riziko zhoršení ledvinných testů se snižuje při dostatečné hydrataci a dostatečném pitném režimu.

Co následuje po úspěšné léčbě?
Po ukončení léčby jsou pacientky pravidelně sledovány, dispenzarizovány onkologem/radioterapeutem a gynekologem – základem je opět gynekologické vyšetření v zrcadlech, manuální vyšetření pochvy a konečníku, případně jsou prováděny kontrolní vyšetření malé pánve. Vyšetření zbytku břicha, plic, případně odběr markeru SCC jsou obligatorní, ale většina pracovišť je rovněž provádí.

Na jakých faktorech závisí výsledky léčby?
doktorVýsledky léčby závisí zejména na pokročilosti choroby na počátku diagnózy, důležité je vyloučení vzdálené metastatické nemoci. Poté je důležité dodržet pravidelné denní ozařování, případné pravidelné týdenní aplikace chemoterapie, tj. pacientky by neměly mít pokus možno terapii přerušovanou z důvodu toxicity léčby či omezené kooperace pacientky s lékařem! Pochopitelně i přes dodržení všech termínů léčby existují případy, kdy choroba dále roste, a to i přes veškerou léčbu, ale těchto primárně rezistentních chorob je naštěstí jen malá část.

Co se děje v případě neléčených karcinomů? K jakým komplikacím dochází?
Pakliže pacientka ignoruje doporučení lékařů a neléčí se, pak dříve či později dochází k lokální progresi, která se vyznačuje progresí bolestí v pánvi, otoky dolních končetin, případně zhoršená průchodnost střev a konečníku či ledvin a rizikem ledvinného selhání; dále rizikem vzniku krevních sraženin v žilách malé pánve z útlaku žil nádorem a tím i vznikem plicní embolizace. Dále, nejčastěji v pozdějších fázích choroby, dochází k vzniku vzdálených metastáz, provázených únavou, případně dušností, nechutenstvím, hubnutím, poklesem červených krvinek (anemizací).

Stanovení pozitivní diagnózy onkologického onemocnění je pro každého pacienta jedním z největších zásahů do jeho života. Obrací se na Vás pacientky ve snaze lépe porozumět své nemoci? Pracuje na Vašem oddělení psycholog? Zastáváte názor, že by pacientka měla vždy znát „plnou pravdu“ o své nemoci?
Informace pro pacientku o své diagnóze je pro naprostou většinu z nich pochopitelně značně deprimující; i lékař tyto iniciální nepříznivé informace sděluje pochopitelně velmi nerad! Lékař se však snaží vždy rovnou nastínit cesty řešení, léčby, měl by zejména iniciálně zdůraznit příznivější formy vývoje nemoci a naopak nepříznivější možnosti vývoje nemoci by neměl akcentovat ihned primárně, v době iniciálního šoku z diagnózy. Nicméně i tyto skutečnosti by měly být později velice šetrně sděleny, pacient by měl být dnes jasně informován, vždy s ohledem na jeho přání, ale i s ohledem na jeho věk, intelekt. Tady je to právě o tom důležitém, o individuálním přístupu lékaře ke každému pacientovi. Pacientky se po různě dlouhé periodě primárního šoku, případně odmítání diagnózy (v posledních letech pozoruji, že se toto období významně zkracuje!) se pochopitelně informují na doporučenou léčbu, na jiné možnosti onkologické léčby, nezřídka i na alternativní možnosti terapie. Dále je zajímají otázky ohledně toxicity léčby, limitace léčbou v pracovním procesu či rodinném životě, rizika a četnost neúspěchu, rizika progrese choroby i četnost úmrtí na progredující chorobu i přes léčbu.

V každé nemocnici by měl být kvalifikovaný psycholog, případně alespoň na něj kontakty, který se pacientce snaží pomoci vyrovnat se s iniciální informací o diagnóze, s potížemi a limitacemi, které s chorobou přichází. Je však pravdou, že některé pacientky se snaží požádat lékaře o další informace, pakliže vyšetří něco ze svého času a s ním je pro některé toto často přínosnější.

Jsou i pacientky, které již iniciálně vyhledávají pomoc duchovního. Já osobně jsem zastáncem toho, aby pacientka byla plně informována. Nicméně někdy krutá pravda, zejména u pokročilejších či nevyléčitelných chorob, může být postupně dávkována a i tuto pravdu lze sdělit různě šetrně! Jsem absolutním odpůrcem zatajování skutečnosti, snad na absolutní výjimky – extrémně staré pacientky, pacientky silně dementní či značně mentálně zaostalé – v těchto případech je zároveň i výrazně zhoršená možnost léčby, ať již z důvodu nespolupráce pacientky či rizika výrazně vyšší toxicity.

Jaká je nejúčinnější prevence vzniku rakoviny děložního čípku? Jak může žena sama tomuto těžkému onemocnění předcházet?
Nejdůležitější je pochopitelně prevence, a pakliže známe nejrizikovější faktory – lidské papilomaviry, pak je dnes propagováno preventivní očkování. Vakcinace je prováděna proti nejrizikovějším typům lidských papilomavirů, sama o sobě virovou infekci nevyvolá, ale indukuje vznik dostatečných hladin protilátek proti těmto virům.

Nejlépe je provádět očkování u děvčat, které ještě nezahájily pohlavní život, nejčastěji je doporučován věk 9–12 let; očkování probíhá ve 3 postupných aplikacích vakcíny. Avšak i u sexuálně aktivních žen může mít očkování příznivý vliv a to bez ohledu na jejich věk, má se však vždy individuálně posoudit individuální riziko získání nové HPV infekce; v tomto ohledu probíhají dosud četné diskuse odborné lékařské veřejnosti.

Je nutné však vždy mít na paměti, že ani plně očkované dívky nejsou nikdy plně chráněny proti všem typům HPV infekce a tudíž vakcinací neklesá riziko vzniku karcinomu děložního čípku na nulové incidence! Její přínos při aplikaci před zahájením sexuálního života je však zcela markantní.

Kromě tohoto sníží sama žena své individuální riziko vzniku karcinomu děložního čípku zodpovědným přístupem ve svém sexuálním životě, dostatečnou pohlavní hygienou, omezením promiskuity, snížením výskytu pohlavních nákaz i nekouřením.

   
05.09.2014 - Prevence rakoviny - autor: Hana Novotná

Komentáře:

  1. [2] Hana Novotná [*]

    buldok — #1Jsem ráda za Váš komentář. Dalším čtenářkem může pomoci při rozhodování. Děkuji a přeji Vám krásný den. H.N.

    superkarma: 0 05.09.2014, 11:02:24
  2. avatar
    [1] buldok [*]

    Také mi hrozil karcinom, ale vakcína mi hodně pomohla.

    1. na komentář reaguje Hana Novotná — #2
    superkarma: 0 05.09.2014, 00:36:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme