.

Karamelka v Indonésii

Cestování

Karamelka v Indonésii

Loni na přelomu října a listopadu jsem strávila parádní měsíc dovolené na třech indonéských ostrovech.
Moje cesta začíná na Sulawesi.

Já a mí tři spolucestovatelé jsme se dohodli, že projedeme tento ostrov celý od severu na jih. Ale po příletu do Jakarty zjišťujeme, že v centrálním Sulawesi propukly nepokoje a mohli bychom mít na cestě problémy.
Nechceme riskovat a rozhodujeme se projet pouze jižní část tohoto ostrova.

Po příletu do hlavního města Jižního Sulawesi, Makassaru, hned pokračujeme severním směrem do městečka Rantepao. Této části ostrova se říká Tana Toraja. Místní lidé – torajané jsou křesťané – prý nepřijali muslimskou víru kvůli jejich zálibě ve vepřovém mase a rýžovém víně. To víno – mezi námi – je docela nechutné.
Velkou zvláštností této oblasti jsou domy tzv. tongkonany, jejichž střechy jsou ve tvaru buvolích rohů. Buvol je zde symbolem moci a bohatství.
Známé jsou také pohřební slavnosti, které tady představují velmi nákladnou akci. Zemřelý se naformalinuje i na několik měsíců, než rodina sezve příbuzné a našetří peníze na nákladný pohřeb, při kterém se obětují vepři a buvoli. Mrtví se pak pohřbívají do skal.

Co je na tomto kousku ostrova nádherného, jsou rýžová políčka, především ta terasovitá. Jeden den jsme si my, čtyři cestovatelé vyšlápli po vesničkách v okolí Rantepaa.
Byl to den plný zážitků a setkání s milými lidmi. Po cestě jsme viděli skalní hroby, stavbu tongkonanu ve vesnici, a všude nás zdravili domorodci.
Potkali jsme několik žen v krásných barevných šatech (a já měla zrovna založený černobílý film!). Dovolily mi vyfotit si je a pak si se mnou všechny podávaly ruce, hladily mne po pažích, smály se.
Dál nás cesta vedla k moři. Zamířili jsme na jižní cíp Sulawesi na pláž Bira a ostrov Selayar, kde jsme si pár dnů užívali teplého moře, sluníčka a úžasného korálového lesa plného barevných rybiček.
Na Selayaru nejspíš místní lidé už dlouho neviděli bělochy.
Když jsme se ubytovali v jednom ze dvou hotelů v hlavním městě a pak vyšli ven na večeři, tak se celá ulice seběhla, aby se na nás podívali.

Když už jsme byli dostatečně opáleni a nasoleni, zamířili jsme na Jávu.
Lákaly nás tam především sopky. Několik desítek kilometrů od města Surabaya je úžasné sopečné pohoří. Po tři dny jsme brzy ráno vycházeli z hotelu do obrovského kráteru Tengger, ze kterého ční aktivní sopka Bromo a vyhaslá Kursi a Batok.
Dno kráteru je pokryto lávovým pískem, který je v některých místech jemný jako prach a který vířil kolem při každém našem kroku, takže zpátky na hotel jsme se jím vraceli vždycky dokonale obaleni.
Na všech okolních kopcích jsou políčka, na kterých v úrodné sopečné půdě pěstují místní lidé převážně brambory a cibuli.

Další zážitek byl ze sopky Kawah Ijen.
Její dno pokrývá nejkyselejší jezero na světě. Tím kyselým ovšem nemyslím chuť, ale kyselinu. K okraji kráteru jsme šlapali asi 2 hodiny prašnou cestou a sirným zápachem. Při sestupu do kráteru mne přepadl pocit, jako bych šla do pekla.

Míjíme dělníky, kteří v koších posazených na rameni vynášejí z kráteru síru, která se tu těží. Rozdáváme jim bonbóny a voňavé hřebíčkové cigarety. Tohle je asi ta nejhorší práce, jakou jsem kdy viděla. Mužíček, který je mi asi po ramena, si vyhodí na záda koše naplněné sírou, které já ani neuzvednu, a vynáší je ven z kráteru.
Dolu k jezeru se bohužel nedostaneme, protože sirný zápach je tak silný, že se nám svírá hrdlo a nemůžeme se nadechnout. Šátek uvázaný přes nos a pusu vůbec nepomáhá. Snažíme se dostat na čerstvější vzduch, protože kyslíku v plicích nám s každým krokem ubývá.
Když se dostaneme výš, odfoukne vítr kouř a mlžný opar a já konečně uvidím jezero a jeho krásnou zelenou barvu.

Opouštíme ostrov plný sopek, sedáme na loď a po půlhodině plavby jsme na ostrově Bali. Tady si na čtyři dny půjčujeme auto a objíždíme místa, která nás zajímají. Je to docela úmorné, je horko a kluci jsou trochu otráveni z toho, že je tu hodně věcí narafičeno pro turisty. Bez průvodce se nemůžeme skoro nikam dostat. Jelikož se považujeme za zkušené a nezávislé cestovatele, máme s tím problém.
Výšlap na sopku Batur vzdáváme, protože nám průvodci dělají potíže a zatarasí nám cestu.

Nejlepší zážitek z Bali bylo asi divadlo, nebo spíš tanec, na kterém jsme se byli podívat v královském paláci ve městě Ubud. Gamelanový orchestr hrál pro nás nepochopitelné, ale příjemné melodie, a krásné balijky tancovaly i očima, nebo prstama u nohou.
Pár dnů jsme se pak váleli na obrovské pláži ve městě Kuta u chladivého Indického oceánu.

Byla jsem také na místě, kde předloni vybuchla bomba na diskotéce v Sari klubu.
Viděla jsem desku se jmény obětí, bylo tam všude plno květin a plačících bělochů, kolem jsou pořád rozvaliny. Běhal mi na tom místě mráz po zádech.

Z Bali plujeme zpět na Jávu.
Po patnácti hodinách na cestě, převážně vlakem, přijíždíme do města Yogyakarta, pronajímáme si hned auto s řidičem a jedeme k hinduistickému chrámu Prambanan.
Cestou se snažíme najít nějakou restauraci, nebo jídelnu, kde bychom si dali jídlo.
Protože je ramadan a muslimové od slunce východu do západu nejí, stává se téměř celodenní hladovění pro nás běžné. Naštěstí nacházíme malý warung (indonéská jídelna), kde nám udělají skvělou rýži. Už nasycení si prohlédneme chrám, který jsem navštívila poprvé před sedmi lety.
Zrovna tak největší buddhistický chrám na světě Borobudur, na který se vydáváme hned druhý den za svítání.

Hned potom nasedáme na autobus a odjíždíme k poslednímu cíli naší cesty – náhorní plošině Dieng.
Je tu plno sopečných výduchů, sirných jezírek a taky nejvýše položená vesnice na Jávě. A opět políčka rodící převážně brambory. Posledních pár dnů strávíme v hlavním městě Jakartě, nakupujeme suvenýry, nic moc jiného se tu dělat nedá.

V Indonésii se kromě nádherné a různorodé přírody setkáte s moc milými lidmi.
Jejich tváře jsou odlišné, podle toho, ve které části Indonésie se nacházíte. Například ženy na ostrově Selayar jsou vysoké (oproti ostatním Indonésanům), tváře mají spíš jako Afričanky.

Hodně zážitků vám zaručí cestování běžnými dopravními prostředky. Autobusy jsou většinou přecpané lidmi, někdy i zvířectvem, bramborama... Cestující sedí kolem řidiče, na schůdcích ... a do uliček se po naplnění normálních sedadel přidávají sedadla zasunovací.

Takže jsem takhle jednou seděla na nástupním schůdku s dalšíma dvěma Indonésankama, na klíně jsem měla něčí mimino, které jsem přidržovala jednou rukou, a druhou jsem si držela bágl zapřený o přední sklo autobusu.
Ale ani v takovýchto situacích si nikdo nenadává, všichni se snaží být ohleduplní, zavazadla cestujících vám putují různě nad hlavou a skončí tam, kde je zrovna nějaké místečko, a majitel se při vystupování z autobusu zase se všemi svými věcmi shledá.
Je to možná proto, že lidé jsou v této zemi vesměs chudobní, a nemají důvod se ještě navzájem ochuzovat.
Několik fotografií z cesty můžete vidět ve fotoalbu na:
http://www.zena-in.cz/fotoalba/album.asp?stranka=1&id=1627

karamelka     

       
   
27.01.2004 - Zahraničí - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [9] Lucylle [*]

    Me by zajimalo Bali.Nekdo rika,jak je tam krasne a jini zase,ze to tam za moc nestoji...tak nevim.
    Fotky
    Akorat by me zajimalo,kolik stupnu tam mel ocean,kdyz je popsan jako chladivy,ja se teda v Indickem neochladila(30 stupnu)

    superkarma: 0 27.01.2004, 23:01:03
  2. avatar
    [8] muflonka [*]

    nádherné fotky i článek

    superkarma: 0 27.01.2004, 14:16:02
  3. avatar
    [7] medved [*]

    musim rict, ze obdivuju tvou cestovatelskou kuraz
    fotky jsou super
    doufam, ze se tam taky nekdy v dohledne dobe dostaneme, tak si musim pamatovat, ze si tam byla a zavalit te otazkama...ale az tesne predtim, protoze jinak bych si nic nezapamatovala

    superkarma: 0 27.01.2004, 14:10:57
  4. avatar
    [5] danca79 [*]

    Jak já bych někam jela......

    superkarma: 0 27.01.2004, 10:40:48
  5. avatar
    [3] Dudlajlama [*]

    Pekne fotky, navic jsem zjistila, ze se v Indonesii okopavaji brambory namlich stejne jako u nas .

    superkarma: 0 27.01.2004, 04:15:05
  6. avatar
    [2] Dudlajlama [*]

    Velice zajimave, clanek ve mne probuzuje touhu po cestovani, jen kdyby se na vsechna ta mista dalo dojet autem nebo vlakem, jsem letecky "nepritel" .

    superkarma: 0 27.01.2004, 04:02:31
  7. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Diky! Fotky jsem uz odpoledne ( ted mam vecer, vy uz novy den ) videla ve fotoalbu a zrovna jsem si rikala, kde na tebe natrefit, abys aspon trosku popovidala...

    superkarma: 0 27.01.2004, 00:13:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme