Ve školních letech jsem byla všemi
považována za vzornou žačku. Šprtka jsem nebyla, ale učení mi šlo. Tedy kromě matematiky – to byl trochu problém. Ale jinak celkem pohoda.

 

Všechny tři školy jsem s klidem zvládla, sešity s poznámkami uložila na půdu a školní rozvrh vyměnila za osmihodinovou (a více) pracovní dobu a žákovskou knížku za měsíční plat.

 

Protože už jsou školní léta dávno za mnou, mohu se vám konečně k něčemu přiznat. Ta vzorná žačka, která byla vždy v pohodě a dělala celé rodině radost tím, že jí učení nikdy nedělalo problémy, byl trochu podfuk...

Ve chvíli, kdy jsem se měla totiž učit na všechny ty písemky a testy, jsem zasedla doma za stůl, utrhla jsem malý kousek papíru, do ruky vzala mikrotužku a už "to" jelo. Psala jsem si taháky.

 

Pamatuji si, že na střední škole jsem dokonce ve psaní taháků spolupracovala s kamarádkou, se kterou jsem seděla v lavici. Den před písemnou prací jsme si vzaly sešit a rozvrhly si, jakou část sešitu která z nás opíše. Možná bych doma ještě někde ty popsané útržky našla. Jsou to skoro unikáty. Kapesní vydání sešitů snad ze všech předmětů.

 

Problém v této spolupráci nastal, když se během testu jedna snažila rozluštit miniaturní písmo té druhé. „Já to nemůůůůžu přečíst,“ syčely jsme jedna na druhou a nervózně pozorovaly, v jakém rohu třídy se zrovna nachází učitelka.  

 

Snad nikdy se ale nestalo, že by nám na tahák učitelka přišla. V ruce ukryté jsme je ve chvíli odevzdávání testů muchlaly a snažily se je co nejrychleji někam zahodit. Rozpačitě se na sebe usmály a zaplašily to divoké bušení srdce, které způsobila chvíle, kdy kolem nás učitelka ještě během testu procházela a najednou se zastavila, aby se zadívala do našich popsaných papírů.

 

A co mému "tahákovému období" říkali rodiče? Neměli s tím problém a možná proto mi teď tohle přiznání nepřipadá tak složité. Vždy, když mě viděli shrbenou nad papírkem, který byl pro ně těžko k přečtení, říkali: „Jo jo, taky jsme si je na škole psali. Klidně si ty taháky piš dál, díky nim se to naučíš mnohem dřív.“

 

Je to trochu paradoxní, ale měli pravdu. Díky psaní taháků jsem se toho za všechna školní léta naučila mnohem více, než kdybych si je nepsala…  

 

A jak jste na tom byla vy?

 

Dnešní téma

ZKOUŠKY, TESTY, PÍSEMKY


Jak jste zvládala písemky ve škole?

Psala jste si taháky?

Učila jste se do noci?

Nechala jste to až na přestávku před hodinou?

Našla u vás učitelka tahák?

Nenašla, protože byste si ho nikdy nenapsala?

Který předmět vám nikdy nešel?

 

Byla jste při ústních zkouškách:

nervózní,

v rozpacích,

sebejistá a všechno jste vždy „okecala“?

 

A co zkoušky životní?

Jak je zvládáte?


A co ty v autoškole?

 

Napište mi na adresu:

redakce@zena-in.cz

 

Reklama