Zdravím a přeji krásný den.

Dávno tomu, kdy byly děti malé a chtěly kapra živého. Koupelna plavala pravidelně každý rok. Děti mokré od hlavy po paty, ruce ledové, málem by si vzaly kapra do postele. Musela jsem je vyhánět, protože chudák kapr by byl po smrti dříve, než by došlo k jeho zabití.

I přes zákaz - do koupelny už ani krok, jděte si hrát - najednou koukám, kde je ta nejmenší. Koupelna zavřená, ti větší si hráli v pokojíčku, na můj dotaz, kde je Lucinka, pouze potutelný smích. Již mi svitlo, ano, Lucinka se v koupelně zamkla. Naštěstí starší syn uměl dveře otevřít, no a co nevidím, Lucinka si hraje s kaprem rovnou ve vaně.

Ze všeho vzteku jsem se smála a vyndala ji z vany, kapra dala do kbelíku, umyla vanu a honem jsem ji Lucce natočila plnou teplé vody, protože byla jako kus ledu. Uvařila jsem jí čaj a uložila do postele.

Dnes již jenom s úsměvem vzpomínám na dobu, když byly děti malé a Vánoce měly krásné kouzlo. Do vany kapra dávám pořád, ale obdivovat ho chodí už jenom moje milovaná Besinka.

Přikládám foto z loňských Vánoc a věřte, že když ji sleduji, mám dojem, že by k němu nejraději skočila.

Zdraví Věrulinka

Věrulinka píše jak o život, takže - aby se dostalo i na ostatní - tentokrát je to do VVS za 500 bodů!

Reklama