Neblahou zkušenost s loděmi a vodním živlem učinila čtenářka Věrulinka a od té doby tvrdí, že na žádnou loď už nikdy nepůjde. To bylo tak...

Pozor na záludné kapry! Když nevíte, jak ho vylovit, raději to přenechejte někomu zkušenějšímu, abyste nedopadly, milé čtenářky, jako čtenářka Věrulinka...


Zdravím a přeji krásný den všem na ženě-in.

Tak tedy vyplouváme, ale raději beze mě prosím. Já a lodě, již nikdy, jeden zážitek mi stačil na celý život.
Událost se stala v roce 1987. Jezdili jsme pod stany do Dobřichovic, bylo tam neskutečně krásně. Kamarádi byli samí rybáři, ti mi naučili chytání ryb. Což se mi stalo koníčkem do dnes a jsem tomu ráda, protože tady máme úžasný chovný rybník a zbytečně se neříká, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. S manželem chodíme na ryby, sice úspěšnost je malá, ale klídek a pohoda u rybníka je úžasná. Ale vrátím se k oné události a pro mě hodně nepříjemnou.
Jsem totální neplavec a kamarádi chodili, tedy pluli po řece a chytali ryby z lodiček. Vždy měli krásný úlovky ryb a mě to tak lákalo, ale moje bázlivost a respekt z vody, mě vždy zabrzdily. Ne, že bych ze břehu nechytala pěkný kousky, to ano, ale přece jenom kamarádi měli vždy lepší kusy ryb.
Jednou jsem se zmínila, jak já bych ráda s nimi na loďku, ale že se moc bojím.
Ale jdi, jsme plavci, co by se mohlo stát, neboj, pojď s námi zítra ráno.No, hučeli do mně, jako do piliňáků, až jsem svolila.
Ráno bylo úžasný počasí, ryby budou brát, říkali, ale já byla jako ochromená. Ale slíbila jsem, nebudu srabík, jdu na loďku s nimi, bylo moje rozhodnutí. Bylo to úžasný, chytala jsem rybu za rybou a moje radost nebrala konce. Jako kdybych ztratila všechen strach z vody a najednou jsem měla na háčku velikého kapra. Honem, honem, vzala jsem podběrák, nahnula se pro něj a nějak jsem neodhadla situaci a šup, byla jsem ve vodě. Hloubku ani nedomýšlím, byla tam pěkná hloubka. První nadechnutí, díky čubičce (která je pud sebezáchovy), ovšem, šup znovu pod vodou, ale to už mi kamarádi vyndavali na loďku. Ještě půl hodiny jsem plivala vodu a kamarádi ihned se mnou odpluli ke břehu a já šla ke stanu. Od této události, mě na lodičku nevzali, ani bych na ní nešla, byla jsem vyléčená jednou pro vždy. Už jsem jim nezáviděla jejich krásný úlovky a ráda jsem seděla na břehu, při chytání ryb.Večer u táboráku, který jsme pro děti dělali každodenně, jsme vše probírali .Kdybych nebyla unáhlená, nemuselo se to stát, stačilo říct kamarádovi, on by kapříka podběrákem vytáhl za mně, no, ale to bych nebyla já. Musím všechno hned a sama, nač něčí pomoc? Já to přece zvládnu, no nezvládla jsem.
Posílám foto, našeho úžasného rybníku, kde chytáme kapříky.

rybnik

Zdraví,
Věrulinka

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 26. srpna 2011: Vy a lodě

  • Jaký máte vztah k cestování lodí?
  • Dělá se vám špatně?
  • Bojíte se?
  • Jste lodní živel?

Zasílejte mi příspěvky formou příběhu či vlastní zkušenost, například z cesty zaoceánským parníkem, nebo z třeba vodáctví. Váš text ať je dlouhý alespoň jako tento odstavec, tedy pokud chcete mít větší šanci na otištění a získání dárku, který věnujeme autorce jednoho otištěného příspěvku. A co tím dárkem tentokrát bude? VICHY opalovací krém SPF 25 a VICHY samoopalovací krém. Vaše texty očekávám na redakčním e-mailu (viz adresa níže) nejpozději 26. srpna 2011, ve 14.30 hodin.

VICHYVICHY

Reklama