Nadační fond Kapka naděje založila v srpnu 2000 Vendula Svobodová. Kapka naděje pomáhá dětem s poruchou krvetvorby a dětem, jejichž onemocnění vyžaduje transplantaci kostní dřeně.

Za období, které uplynulo od jeho vzniku, se nadační fond profiloval jako důvěryhodná a nanejvýš potřebná instituce. Podařilo se mu navázat řadu kontaktů, vzbudit zájem velkého počtu institucí a firem o dlouhodobou spolupráci a vstoupit do povědomí široké veřejnosti.

Přinášíme vám rozhovor s ředitelkou nadačního fondu Kapky naděje Ing. Olgou Reicheltovou nejen o činnosti Kapky naděje a podpoře Banky pupečníkové krve.


Jak jste se dostala k pr
áci pro Kapku naděje?

Poté, co jsem se po třech letech vrátila ze zahraničí, oslovila mě Vendula Svobodová. Nabídla mi místo ředitelky vzhledem k mému ekonomickému vzdělání a předchozí praxi.

 

Jak vás změnila práce v Kapce naděje?

Zaměření Kapky naděje jsem znala již dříve, ale až ve chvíli, kdy jsem pravidelně začala chodit do nemocnice Motol a viděla tam beznaděj způsobenou nemocí malých dětí, zapůsobilo to na mě.

 

Jak často chodíte do nemocnice Motol?

Třikrát za rok tam Kapka naděje pořádá akce pro děti. Jedná se o Velikonoční nadílku, Den dětí a Vánoční nadílku. Vystupují umělci a rozdáváme dětem dárky – hračky a plyšáky. Nemocnice navštěvujeme také při předávání přístrojů. Například v dohledné době budeme předávat Průtokový cytometr, který stál šest a půl milionu. Osobně chodím do nemocnice jednou za dva měsíce za panem primářem a lékaři hematologicko-onkologického oddělení v Motole.

                                                                                                   

Jak lehké, nebo těžké je mít nadační fond v České republice?

Není to příliš jednoduché. U nás existuje hodně nadací a nadačních fondů. Mnoho peněz se také nedostalo k finálním uživatelům nebo na to, na co byly vybírány, a existují i různé černé sbírky. Pak je velice těžké přesvědčit lidi, že Kapka naděje opravdu dává peníze tam, kde je to potřeba. Na druhou stranu si myslím, že náš nadační fond tuto důvěru má. Jednak díky Vendule Svobodové a také neustále zdůrazňujeme, kam přesně peníze putují.

 

A kam tedy?

Našimi hlavními spolupracujícími pracovišti jsou Fakultní nemocnice Motol, nemocnice v Liberci, v Karlových Varech, nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně, v Uherském Hradišti a Ústav pro postiženou mládež Kociánka v Brně. Rozšířili jsme také svoji pomoc nemocnicím v Příbrami a v Třinci.

 

Jak vznikla spolupráce s nemocnicemi?

Spolupráce s Motolem se datuje od vzniku Kapky naděje. Ale po loňském koncertu VyVolených pro Kapku naděje další nemocnice zaznamenaly, kolik jsme schopni vybrat peněz, a měly dojem, že právě jejich nemocnice potřebuje peníze nejvíce. Nejvíce peněz od dárců přichází právě ve chvíli, kdy lidé vidí činnost Kapky naděje v televizi. Do Kapky naděje jsme dostali mnoho žádostí o různé přístroje. Žádosti byly posouzeny na správní a dozorčí radě Kapky naděje a podle toho jsme darovali potřebné věci.

 

Máte informace o tom, jak velký úspěch mají při vybírání peněz nadační fondy v zahraničí?

Pracovala jsem v Itálii a tam jsou lidé velice charitativně založeni. V případě veřejné sbírky se vyberou obrovské sumy. Ale nadace a nadační fondy neustále připomínají, na co peníze jdou.

 

Proč se podle vás v Čechách nevybere tolik peněz?

Řekla bych, že je to nedůvěra způsobena několika okolnostmi. Existují dva tábory lidí – jedni vědí, že je důležité pomáhat a pomáhají. Druhá skupina argumentuje tím, že pomoci by měl především stát. My máme naštěstí velkou finanční pomoc ve větších organizacích. Ale velmi si vážíme i drobných dárců, kteří nám dávají pravidelně měsíčně určitou částku. Ono se to nezdá, ale i z dvaceti koruny se dá nastřádat mnoho peněz. Často pořádají sbírky i samy děti a vybírají peníze pro své nemocné „kamarády“.

 

Jak je možné osobně přispět?

Na internetových stránkách Kapky naděje (www.kapkanadeje.cz) jsou uvedeny tři bankovní účty, kam je možné peníze převést. Firmy nám pomáhají finančně a některé i materiálně, poskytnutím dárků pro děti.

 

Pomáhá vám známá tvář Venduly Svobodové?

Určitě. Nejen známá tvář, ale především její životní příběh. Všichni si velice vážíme toho, že se dokázala tímto způsobem seberealizovat.

  

Chodí do Kapky naděje dopisy od lidí, kterých se rakovina nějakým způsobem dotkla?

Vendule Svobodové chodí stovky dopisů, ve kterých lidé líčí celé příběhy rodin a žádají o její pomoc a o vysvětlení, jak to zvládnout. I z toho důvodu máme v přípravě nový projekt Kruh naděje, kterým bychom rádi pomohli především rodičům, kteří přišli o dítě, a i těm, kteří měli nemocné dítě a po dlouhé době se vracejí do normálního života. Ve skupině bude přítomen psycholog i psychoterapeut.

                                           

Kdy by měl Kruh naděje odstartovat?

Na podzim tohoto roku bychom rádi tento projekt spustili. Založili jsme jej také na základě osobních zkušeností Venduly Svobodové. Sama říkala, že by něco takového osobně potřebovala. V zahraničí jsou tato sezení velmi častá. Existují totiž dva typy lidí. Někdo se uzavře sám do sebe a o problému nechce mluvit a pak jsou lidé, kteří potřebují svůj žal s někým sdílet a rádi by o všem mluvili.

  

Proč jste se letos rozhodli podpořit Banku pupečníkové krve?

Banka pupečníkové krve je neziskový projekt, který vyžaduje mnoho peněz, ale nikdo jej nefinancuje, a proto jsme se rozhodli jej podpořit my na základě materiální pomoci. Kupujeme vaky pro zamrazování krve, poskytli jsme vozidlo na svážení krve, platíme laborantku, aby mohlo být otevřeno druhé pracoviště na zpracování v Brně, a dáváme maminkám, které darují pupečníkovou krev, drobné dárky. Tento projekt podporujeme také proto, aby vůbec mohl existovat. Projekt má cenu až tehdy, kdy už je v mezinárodním registru, protože je-li registrován, pak se například v případě Banky pupečníkové krve dají štěpy prodat, a tím pádem začíná být i finančně soběstačný.

 

Kolik nemocnic zatím zprostředkovává dárcovství pupečníkové krve?

Celkem je jich zatím dvacet osm. Je to především vzhledem k množství porodů v určité nemocnici a také k možnostem zpracovatelské kapacity. Pracoviště ke zpracování je v Praze a druhé bude v Brně.

 

Proč lidé zvažují darování?

Myslím, že to spočívá především v nedostatku osvěty. Lidé nevědí, že mají možnost darovat pupečníkovou krev. Ta se přitom získává z placenty, která se v normálním případě vyhazuje. Existují také komerční banky, kdy je štěp uchován a pak upotřeben pro potřeby vlastní rodiny.




Jaký je cíl Kapky naděje do budoucna?

Vybírat stále více peněz. I když každý rok vybereme kolem osmi až deseti milionů, tak v roce 2005 to bylo rekordních 32 milionů. Vybavili jsme v nemocnicích i herny, aby děti i maminky měly trochu kulturní prostředí. Potřeby mnohokrát převyšují naše možnosti.




V úterý 2. května Žena-in pomáhá Kapce naděje. Zasláním DMS kapkanadeje na číslo 87777 podpoříte neziskový projekt Banky pupečníkové krve ČR. O vybrané částce vás budeme informovat.  

V úterý 2. května proběhne na stránkách Ženy-in také on-line rozhovor se zakladatelkou Kapky naděje Vendulou Svobodovou. Otázky můžete pokládat ZDE.

Reklama