Před časem jsem byla na návštěvě u kamarádky, která je nesmírně kreativní bytostí. Při prohlídce jejího domu mě velice zaujal malý obrázek, který visel na stěně chodby. Podotýkám, že jejich velký dům je zaplněn obřími plátny s různými motivy, ale tento malý obrázek byl zkrátka něčím jiný. Co to je, ptala jsem se jí? Tak nějak zvláštně se usmála a řekla, že to je obrázek, který jako velmi mladá nakreslila svému muži. Je na něm sedmé nebe. :-)

Od té doby již uplynulo dost času, ale myšlenka na jejich sedmé nebe mi v hlavě zůstala. Před časem jsem se Angelzačala zabývat učením o archandělech, pravda, na počátku všeho byla kniha Andělé v mých vlasech, která pro mě byla neskutečným zážitkem. A protože ve spektru mých blízkých přátel mám i kamarádku „andělskou“, půjčila jsem si od ní několik knih na toto vznešené téma. 

Jednou z nich jsem listovala a pročítala, když tu na stránce 26 k mému velkému překvapení vidím kapitolu nesoucí název Sedm nebes! Všechno má svůj čas, říká se, a také - když je žák připraven, učitel se vždycky najde. :-)

Tato moje drahá přítelkyně - Boženka, o andělech vypráví zhruba 15 let. A já ke stejnému došla až nyní, inu asi to tak mělo být.

Tak tedy sedm nebes...

Z knihy Francis Melville - Andělé: Můžeme dojít k poznání, že myšlenka sedmi nebes je nedílnou součástí židovské, křesťanské a islámské tradice. Kdo z nás neslyšel, či sám nevyslovil (jaksi podvědomě) - jsem v sedmém nebi, či o někom druhém - bude v sedmém nebi...

Vždy to označuje stav nejvyšší blaženosti či velkého štěstí, a to je onen pravý smysl sedmého nebe - protože to je říší nejvyšší dokonalosti, místem, kde sídlí Bůh. Tato tradice je velice starým učením a pochází z doby před 7000 lety, kdy v Mezopotámii vládla sumerská civilizace, jež zplodila babylonskou a chaldejskou kulturu. Podle tohoto vědění si sedm nebes můžeme představit jako sedm okruhů, v jejichž středu je Země. 

První nebe 

V hebrejském jazyce známé jako Šamajim nebo Wilon, vládne mu anděl Sidriel. Tento prostor obsahuje vše v trojrozměrném vesmíru, fyzickou úroveň bytí. Tuto říši obývají všichni andělé vládnoucí hvězdám, planetám a přírodním jevům, například počasí. Patří sem i čtyři velcí archandělé - Michael, Rafael a Uriel - ve svých úlohách planetárních vůdců.

Druhé nebe

Toto území je známé jako Raquia a vládne mu anděl Barakiel. Tato říše je považována za místo, kde hříšníci čekají na poslední soud. Uvězněni jsou zde i někteří z padlých andělů, včetně těch, kteří prý měli pokoutní vztahy s pozemskými ženami. Podle islámské tradice zde přebývá Ježíš Kristus a Jan Křtitel. Jedním z vládnoucích princů druhého nebe je i Zachariel.

Třetí nebe

Regentem třetího nebe, které nese název Šehaqim, je Baradiel. V jižní polovině této říše leží Rajská zahrada a Strom života, strážené třemi sty světelných andělů. Tady také nebeské včely snášejí nebeský nektar nazývaný mana, který podle pověsti zachránil izraelity při jejich putování pouští. V severní části třetího nebe leží peklo se všemi svými hrůzami, což se může zdát podivné, ale je to v souladu s pradávnou informací o tom, že nebe a peklo leží těsně vedle sebe.

Čtvrté nebe

Této říší zvané Machonon vládne Zahaqiel. Podle dávných pramenů je domovem „nebeského Jeruzaléma“, posvátného chrámu a oltáře božího. 

Páté nebe

Vládcem pátého nebe Maon (nebo Mathey) je archanděl Zadkiel, podle některých zdrojů Sandalfon. Zde dlí podobně jako v druhém a třetím nebi někteří z padlých andělů, především Grigoriové neboli pozorovatelé, dříve Strážci Věže čtyř směrů. Podle vize proroka Sofoniáše zde také přebývala skupina andělů zvaných Pánové, členů kůru Panstev.

Šesté nebe

Regentem šestého nebe zvaného Zebul je obvykle uváděn archanděl Gabriel. Zde jsou záznamy o veškerém dění na Zemi, o přírodních událostech i o skutcích všech jedinců. Ty studují andělé spolu s dalšími obory včetně astrologie a ekologie. Prodlévá zde prý i sedm Fénixů a sedm Cherubínů.

Sedmé nebe

Nejvyšší z nebes je nazýváno Araboth a vládne mu archanděl Michael nebo Kassiel. Je příbytkem Boha a nejvyšších řádů Andělů, serafínů, cherubínů, a trůnů. V této říši také dlí duchové ještě nenarozených lidských bytostí. Tato Božská říše je i domovem prince Božského zákona Zagzaguela.

Když před pár lety umíral můj tatínek, v nemocničním pokoji v nohách jeho postele jsem vnímala velké duchovní bytosti, byly laskavé a velice důstojné. Věděla jsem, že ho přišly vyzvednout. Neměla jsem tehdy strach, věděla jsem, že jde do dobré společnosti a že jeho utrpení právě končí. Někdy, a často když píšu o věcech, které mě přesahují, napadne mě trochu rouhačská myšlenka – že jsem na to vše, o čem zatím píšu, a čemu věřím, strašně zvědavá – až se to stane mojí vlastní realitou. :-)

Reklama