Singl Hledá se žena dnes zná už každý, kdo si občas zapne rádio. Právě ten definitivně katapultoval Mandrage mezi nejúspěšnější české kapely, kde se stále drží. Od roku 2009, kdy vydali třetí desku eponymním názvem Hledá se žena, posbírali řadu cen v hudebních anketách jako je Anděl, Žebřík či hudební ceny televize Óčko.

Jejich jméno se každoročně objevuje téměř na všech velkých hudebních festivalech a vyprodávají koncerty napříč republikou. Letos si pro fanoušky připravili specialitu – akustické turné po českých divadlech. Turné se v současnosti rozbíhá a kluci z Mandrage prozradili, co obnášely přípravy, jak zvládají cestování i plány do budoucna.

ggg

Máte za sebou první koncerty z vašeho Divadelního turné. Jaké jsou prvotní dojmy?
No, pocity jsou to skoro nepopsatelný. V plzeňském divadle Alfa jsme strávili dva dny, od brzkého rána do pozdního večera, zkoušeli jsme, stavěli, montovali, svítili... A při obou koncertech jsme byli neuvěřitelně nervózní. O to větší radost máme teď, když víme, že se vše povedlo a lidé jsou spokojení.

Jaké byly reakce fanoušků, kteří jsou od vás asi zvyklí přece jen na větší nářez?
Překvapivě pozitivní. Trochu jsme se sami báli, jak obecenstvo přijme tuhle naši doposud skrytou podobu, ale sklidili jsme dokonce potlesk vestoje, takže to snad lidi bavilo. Zápornou reakci jsme kupodivu zatím stále ještě neobdrželi.

Pokud se nepletu, jsou to vaše první akustické koncerty. Byla příprava na ně náročnější než na běžné turné?
No jejej. Písničky jsme aranžovali bezmála rok, sehnat všechny doprovodné muzikanty taky nebyla úplně hračka. Vůbec nejsme zvyklí takhle hrát, je to naše velká premiéra, co do příprav je to naše asi nejnáročnější turné.

Jste známí tím, že na pódiích předvádíte živou energickou show, akustické koncerty bývají klidnější. Nenudíte se?
Rozhodně ne. Jednak hrajeme na nástroje opravdu ryze akustické, což klade větší nároky na takové to „hráčské muzikantství,“ jelikož nemáme k dispozici žádné elektronické efekty, za které obvykle skrýváme naše nedostatky. A druhak je celý ten koncert vlastně takovým polohereckým skoropředstavením, všichni máme na jevišti spoustu práce. Takže ne, nenudíme se.

ggg

Jako kapela už fungujete spoustu let, jste na sebe zvyklí, víte, co od sebe čekat. Na akustické turné jste přibrali smyčcový kvartet, dechové trio a vokalistky. Jak moc to narušilo běžný chod kapely?
Chod kapely to rozhodně nenarušilo, naopak obohatilo. Muzikanty jsme vybírali pečlivě a měli jsme to neuvěřitelné štěstí, že se nám podařilo oslovit opravdické profesionály, kteří, dáte-li jim noty, zahrají prakticky cokoli. V kompletní sestavě jsme před turné zkoušeli pouze jednou, víc zkoušek jsme si, vzhledem k odlišným rodištím jednotlivých muzikantů, dovolit nemohli. A všichni to zvládli a byli (a jsou) skvělí. Děkujeme všem dechařům, Aristo Quartet i vokálním sestrám Katzerovkám!

Co bylo na celé přípravě tohoto turné nejtěžší?
Asi jak pro koho. Všeobecně nejtěžší u každého turné bývá vymyslet celý ten koncept, celou tu show, co se kdy bude dít. Svařit a stlouct všechny kulisy, sehnat muzikanty a sezkoušet hudbu už oproti tomu bývá hračka. Spoustu práce nám třeba před tímhle turné dalo sepsání scénáře, což je věc, kterou jsme nikdy nedělali, protože nás na pódiu vždycky bylo jen pár. Teď nás ale jezdí dohromady 24 a všichni potřebujeme nějakej „návod“ v němž je napsaný, co kdy kdo kde přesně dělá.

ggg

Jaký je to pocit, když najednou pod pódiem máte místo kotle sedící publikum?
Je to zvláštní, ale vlastně to není nepříjemný. Obecenstvo je tak nějak soustředěnější, věnuje méně času natáčení koncertu na telefony a víc poslouchá. Což samozřejmě zvětšuje trému, ale zas to člověku dodává takovej příjemnej pocit výjimečnosti.

Co všechno můžou návštěvníci vašeho akustického koncertu očekávat?
Věru, uvidíte Mandrage tak, jak jste je ještě nikdy neviděli. Vystoupení se pohybuje někde na hranici akustického koncertu a divadelního představení a celé je to vlastně postavené trochu tak, že ani my vlastně moc nevíme, co od sebe máme čekat. Čeká vás zážitek místy intimní, místy pompézní až kýčovitý, každopádně u nás doposud nevídaný.

Máte nějaké rituály, které dodržujete pokaždé před koncertem?
Ono to všechno, co se před koncertem děje, je vlastně pro nás už takový rituál. Od srazu před zkušebnou, přes cestu kamsi, až po převlékání v šatně. Celý ten proces pro nás funguje jako taková předkoncertní natěšovačka.

Krom turné máte také nominaci v kategorii kapela roku v hudební Anketě Žebřík. Jaké si vedle kapel jako Chinaski nebo Kryštof dáváte šance?
Popravdě si je moc ani nedáváme. Chinaski mají venku nové album, Kryštof pustili do světa singl, to jsou všechno věci, které nás teprve čekají. A i když bychom samozřejmě měli z další ceny velkou radost, snažíme se teď spíš soustředit na právě probíhající tour a na vznikající album.

Vaše počátky se datují do roku 2001, v současné sestavě fungujete zhruba 11 let. Kdybyste měli rekapitulovat, co byste v rámci fungování kapely změnili, nebo už znova neudělali?
Asi bychom každý pozměnili spoustu drobností, v zásadě si ale myslíme, že nic, co by bylo nějak významně pitomé, jsme zatím neudělali, pročež není co brát zpět.

fff

Když jsem hledala dostupné informace o kapele na internetu, pobavilo mě Frankovo „bio“ na Wikipedii: „František Bořík (klávesy). Je již oficiálním členem skupiny. To on se ovšem nechtěl fotografovat a ukazovat ve videoklipech. Na nápor fanoušků svolil. Do října 2011 účinkoval v bubenickém seskupení Muerta Mente (téměř 7 let). Mezi jeho záliby patří lezení na komíny.“ Zajímalo by mě, jaké největší nesmysly jste se o sobě a o kapele dočetli?
Jakkoli to může znít komicky, nic z toho, co je obsaženo v otázce výše, není nesmysl, všechno je to pravda. Občas se o nás někde samozřejmě objeví nějaká pitomost, zejména bulvár je na tohle talentovaný, v něm se ale neobjevujeme zdaleka tak často, aby to stálo za řeč.

Františku, už jsi zlákal ostatní členy kapely pro svůj koníček?
Moc nikoho nelákám. On ten industriál je taková věc, že to člověka buď baví, nebo ne, moc se k tomu nedá nalákávat. Jeden komín jsem si vylezl s naším technikem Kečupem, bubeník Matyáš jich se mnou několik nedolezl, proto se komínařině věnuji spíše v rodinném kruhu.

fff

Máte nějaké aktivity kromě muziky, které jako kapela společně podnikáte, nebo jste rádi, když si od sebe můžete odpočinout?
Kromě muziky spolu v kapele řešíme všechny ty ostatní pracovní věci, což si bere tolik času a energie, že když nemusíme, spíše se nevídáme. Každá chvíle, kterou netrávíme spolu, je nám vzácná a jsme moc rádi, můžeme-li občas být i s někým jiným než sami se sebou.

Jak se zabavujete na dlouhých cestách na koncerty?
Těžko. Posloucháme muziku, koukáme na filmy nebo z okna, hrajeme lepíky... Klesli jsme dokonce až tak hluboko, že se necháváme bavit naším dvorním fotografem, který nám, jsa vystudovaným historikem, vypráví o starověkém Babylonu, VŘSR či Napoleonských válkách.

Většina kapel v ČR jezdí na turné dodávkami, často půjčenými a v ne moc dobrém stavu. Tourbusy amerického stylu u nás jsou převážně k vidění jen tehdy, když přijede zahraniční kapela. Vy však máte to štěstí, že jste na turné tourbus získali. Co všechno navíc oproti dodávce vám nabízí?
Nutno tedy říct, že ani naše kapelová dodávka není v nijak špatném stavu, ba naopak! Stará se nám o ni náš dvorní automechanik David Srp, což je člověk mohutný a zručný. Ale tourbus, kterej nám poskytli na cesty do divadel kamarádi z RedBullu, je samozřejmě o něčem úplně jiném. Spousta místa navíc, a to jak pro nás, tak pro náklad, je to obrovská pomoc. Šetří nám to spoustu starostí a peněz.

Jaký asi bude návrat zpět do dodávky?
Tak on to úplně návrat nebude. Krom autobusu jezdíme stále ještě dvěma dodávkami, kamionem a osobákem, vzhledem k tomu že tourbus je ale zdaleka nejpohodlnější, očekáváme, že se o místo v něm budeme trochu škorpit. Návrat do dodávky tedy krom jistého nepohodlí přinese možná i konec hádek o místa.

Co musí fanynka udělat, abyste ji vzali do tourbusu na exkurzi?
Přeprat všechny naše manželky a přítelkyně.

Zpátky k práci - už plánujete, co se bude dít, až vám divadelní tour skončí?
No jasně, to se ví! Vymýšlíme, co budeme dělat na festivalech, zkoušíme písničky na novou desku, vymýšlíme klip k singlu, kostýmy na turné, který pojedeme za rok... Už od roku 2011 jsme zvyklí uvažovat rok dopředu, jinak to ani nejde. Takže zatímco pro většinu lidí je akustické turné naprostá aktualita, pro nás je to vlak, který už dávno opustil svoji výchozí stanici, abychom tak řekli.

Hudební kariéra v Čechách je vrtkavá a budoucnost hudebního průmyslu velmi nejistá. Jak vidíte budoucnost vy?
No to víš, to je otázka složitá. Posíláme posly do Delf, snad se vrátí brzo a sdělí nám, co s námi bude. Snažíme se především řešit to, co je, tak, aby to bylo dobré. To, co bude, to bude, ať bude, jak bude.

Chcete vyhrát jedno ze tří triček kapely Mandrage?

Staňte se na chvíli textařkou kapely a napište pro ni krátký text výhradně do diskuze pod tímto článkem. V textu musí zaznít slova Mandrage, divadlo, koncert.

Tři nejlepší příspěvky vybereme a odměníme tričkem s designem kapely Mandrage.
Nezapomeňte pod text připsat velikost trička.

Soutěž končí v úterý 3. března ve 12:00.

asef afse

Reklama