Legenda českého folku hrající skotské, irské balady a písně uspořádala 20. listopadu v pražské Lucerně velký koncert k 35. výročí svého založení. Písničky jako Dva havrani či Čarodějnice z Amesbury takřka zlidověly.

Když je člověku pětatřicet, je na vrcholu sil, a kapela Asonance dokázala, že i hudební skupina je v těchto letech plná síly a energie.

Douška z historie kapely

V roce 1976 založili Asonanci čtyři studenti gymnázia Jana Nerudy - Jan a Pavel Laštovičkovi, Milan Štěrba a František Korecký. V průběhu let měnila skupina repertoár i složení. Do dnešních dnů skupinou prošlo 27 různých lidí. A každý z těch lidí do Asonance přinesl něco svého a část z toho v kapele zanechal napořád.

Jaký byl koncert?

Na koncert jsem vyslal své přátele, kteří se z něj vrátili nadšení. „Asonance se představila ve svém nejsilnějším obsazení, současném, i tom pětatřicet let starém. Při slavnostním večeru do posledního místa vyprodaná Lucerna tleskala nejen písním z repertoáru posledních let, ale zazněly i oblíbené písně pamětnické,“ popisuje koncert kamarád Erik. „Aby kapela dokázala, že je opravdu stále na vrcholu tvůrčích sil, představila i dvě novinky,“ dodává.

Koncert trval téměř čtyři hodiny, a měl „opravdu výtečnou úroveň, ke které nemalou měrou přispíval vtipným průvodním slovem baskytarista Luboš Pick.“

Zlatá deska

Bývá zvykem, že součástí podobných výročních koncertů je předávání zlaté desky. Tento okamžik nechyběl ani při koncertu Asonance. „Protože si kapela vydává alba sama, tak i sama sobě předala zlatou „desku“ za téměř 30.000 prodaných nosičů. Nebyla to však klasická placatá deska, ale pořádný kousek zlatě natřeného prkna. Další vtipný okamžik, který podtrhl už tak velice příjemný koncert, popisuje Erik nadšeně a jeho garde Maruška k tomu dodává: „Byl to opravdu po všech stránkách výborný koncert a velký hudební zážitek, který musel potěšit každého diváka. Kapela dokázala, že má energie na rozdávání a právem se již dlouhá léta drží na špici naší folkové scény.

A co nám o koncertě řekla zpěvačka Klára Lašťovičková, jedna z nejmladších členek kapely...
Bylo to super, byli jsme děsně nervózní, to víš, Lucerna... (směje se Klára) A těch lidí bylo snad patnáct set.

Hráli jste skoro čtyři hodiny, jak jste to zvládli?
To bylo tak dlouho? Vůbec jsem to nevnímala, byli jsme tam od tří odpoledne, zkoušeli jako blázni. Po koncertě jsem byla děsně unavená, ale krásně unavená.

Kdo vymyslel to zlaté prkno?
Vůbec jsem o tom nevěděla, byl to šok pro všechny a bylo to strašně vtipný. Myslím, že to vymyslel Miro (Mirko Rokyta, pianista - pozn. red.)

Klára Laštovičková

Kam dál?

Reklama