Rok, kdy mi bylo čerstvých osmnáct, se chýlil ke konci a před námi se rýsovaly Vánoce. Doma se o ně nikdo příliš nestaral, ale já se rozhodla, že si je udělám, prostě pro sebe. U kafe jsem tenhle záměr prozradila před kamarádem, a ten mi poradil, že stromeček je zbytečné kupovat, má známého lesáka a ví, že tam a tam se budou stromky kácet, budou tam rozšiřovat silnici, když si ho uřízneš tam, nic se nestane.

Další den navečer jsem srdnatě popadla do batohu pilku a vydala se na loupeživou výpravu. Došla jsem až na popsané místo, vyhlédla si krásný stromeček, v duchu se mu omluvila, stejně by chlapec padl, a chtěla řezat. Byla už tma jako v pytli, v lese ticho, najednou jsem ale zaslechla kroky. Nevěděla jsem, jestli se o mně kamarád zmínil před oním lesákem, tak jsem se raději skrčila hlouběji mezi stromky a ani nedutala.

Na měsícem osvětlené pěšině se jak na potvoru objevil mužský v lesnické uniformě a očividně bohužel nikam nespěchal. Když už jsem si říkala, že to nemůže být horší, vzadu, někde za mnou, se ozval šramot, a potom k mému děsu i chrochtání. Statečnost mě přešla a já, tvoříc mezi stromky průsek jako buldozer, jsem vylítla na pěšinu, kde jsem padla přímo pod nohy obávaného strážce lesa. Potupně klečíc ve studeném sněhu jsem čekala, co se bude dít, a vyděšeně koktala, že je za mnou kanec.

Čekala jsem ledacos, od kázání po pokutu, ale rozhodně ne to, co následovalo. Ten zarostlý nezdvořák se rozesmál na celý les. Nedůstojně jsem se vyhrabala na nohy a vztekle prskajíc sníh, kterého jsem měla plný obličej, jak jsem přes pangejt prchajíc norovala závějí, jsem se rozhořčeně dotazovala, co je tady k smíchu.

Ten drzoun zapískal a k mému zděšení se chrochtání a dusot začalo rychle přibližovat. Házeje statečnost za hlavu jsem se nenápadně zbaběle posunula za lesníkova záda, když se mezi stromky vynořil krásně rostlý boxer. Chrochtal, jak byl ufuněnej a měl v čumáku sníh, a nadšeně se řítil za svým páníčkem. V tu chvíli jsem se už rozesmála i já.

Honza, jak se ten zarostlej drzoun představil, byl kamarádem předem upozorněn a tak, když viděl ženskou postavu nenápadně" mizet s pilkou v ruce, měl celkem představu, o koho by mohlo jít. Situací se tak královsky bavil.
V hájovně mě nechal zahřát u hrnku čaje a galantně mě doprovodil domů. Druhý den mě u dveří čekalo překvapení v podobě čerstvě uříznutého stromečku, s lístečkem, na kterém stálo pozvání na další čaj, podepsaný tvůj statečný zachránce".

Na hájovně jsem časem těch čajů vypila několik, zjistila, že lesnická uniforma krásně hřeje, a že i když mi ten drzoun v zeleném říká jezinko, je mi s ním vlastně moc fajn. Abych mu ale to škádlení nějak vrátila, často jsem tvrdila, že jsem si vlastně moc nepomohla, protože před roštím číhal větší kanec než za mými zády. To už je ale ta část příběhu, kterou netřeba zveřejňovat :o))).

Z_U_Z_U


Děkujeme za krásný příběh, dýchající vánoční atmosférou, a udělujeme 1000 bodů do VVS.

Reklama