Reklama

 

Nezvyklá taneční, avšak nikoliv baletní kreace nazvaná Camoufl.AGE by měla občerstvit, bavit i přivést k zamyšlení publikum pražského Divadla Kolowrat. Experiment pro šest tanečníků baletu Národního divadla připravil Jan Kodet, choreograf, pedagog a asistent šéfa baletu ND spolu s režisérem Jankem Růžičkou. Světová premiéra se koná 15. ledna 2009.

V multimediálním projektu bude tančit trojice, která se již objevila v Kodetově choreografii (e)motion pure – Viktor Konvalinka,  Klára Jelínková, Tomáš Rychetský, ale také Hana Turečková, Ivana Mikešová a Oleksandr Kysil. Zvláštní název ve francouzštině – kamufláž – vzbuzuje otázky. Druhá půle názvu, -age, znamená anglicky i francouzsky věk, dobu. Jde tedy o dobu skrývání, éru zastírání?

Choreograf Jan Kodet vysvětluje: „Slovíčko kamufláž mi vždycky připadalo žertovné. Vytvořil jsem dost kreací, které byly velmi vážné. Toužil jsem tedy udělat něco humorného, co však přivádí také k zamyšlení. Pro mě je to i o přetvářce, o nadsázce. Kamufláž pro mě znamená zamaskování, nikoli lež. Dokonce tam bude i minitravestyshow, tedy přímo esence kamufláže! Přál bych si, aby to bylo představení odlehčené, které ale přes humor zamrazí.“ A režisér Janek Růžička dodává: „Vždyť travestie vlastně znamená převrácení věcí, zesměšňující parafrázi vážného. Vážné věci se podávají humorně, u humorných vám zase jde po těle mráz. To je taky princip našeho představení.“

Tvůrčí dvojice si dělá legraci i z mediálních ikon. Chystá však především inscenaci vyprávějící o věcech, které jsou jinak, než se zdají být, taneční divadlo o proměnách, o láskách a touhách – o vztazích. „Mluvíme o povrchu a vnitřku, o lidech, kteří zakrývají své nitro,“ doplňuje režisér.

Každá z postav sice projde jistým vývojem, některé informace budou velmi konkrétní, takže poznáme, kdo po kom touží, kdo koho nechce, ale klasické libreto, klasický příběh tu nenajdeme. „Vyprávíme také o pokrytectví. Schovávám své nitro, chovám se jinak, než chci – a to je vlastně taky kamufláž. Ta je tam všude. I v materiálech, které používáme. Jedním z velkých symbolů je pro nás třeba bublina,“ usmívá se Jan Kodet.

V rámci baletu Národního divadla jde o velmi experimentální dílo, právě proto se koná v prostředí Kolowratu, kde bude mít šestice tanečníků úzký kontakt s divákem. S komorním prostorem autoři pracují jako s výzvou. „Snažíme se vytvořit zvláštní makrosvět, uvést diváka do prostoru, který je taky jiný, než jaký se zdá být. Je jiný scénicky,“ říká Janek Růžička. Přeje si, aby divák zapomněl, do jakých prostorových dimenzí divadla přišel. Napomáhají tomu projekce multimediálního výtvarníka Martina Kermese i světelný design Daniela Tesaře.

„Baví nás si s tím hrát a tvářit se, že je to něco jiného, hledat dvojsmysly téměř všude,“ doplňuje choreograf. Jednotlivé prvky choreografie se mohou jevit jako abstraktní, ale v kontextu budou nabity významy, jež jsou při převrácení ve svůj opak náhle postaveny do zcela nového světla. Tanečníci se tak ocitnou třeba v kůži popových hvězd, které pouze otvírají ústa na playback. Na závěr se přitom ozve skutečný hlas – Ivana Mikešová totiž umí i zpívat. Principy popové hudby zkoumá a pitvá ve svých velmi současných a mnohotvárných kompozicích skladatel Ivan Acher, který s Kodetem spolupracoval už při inscenaci Dance macabre v Divadle Archa.

Impuls ke vzniku experimentální Camoufl.AGE dal šéf baletu ND Petr Zuska, jemuž se líbila Kodetova choreografie Lola & Mistr Talk v Divadle Archa, která byla ohodnocena Cenou Divadelních novin a Sazky. Petr Zuska pak projevil zájem o obdobné taneční divadlo.

Janu Kodetovi se tak splnil sen - nikdy předtím v Národním divadle nedělal přesně to, po čem toužil, neboť choreografii baletu Zlatovláska dostal jako objednávku obdobně jako Duel (v rámci představení Baletománie v ND) nebo Argonauty (Laterna magika). Z kamufláží jeho nové inscenace se však nemusí těšit jen autorský tým. Příjemná překvapení čekají i na diváky, kteří mají rádi hravost a dobrodružství tvoření.

Zdroj: Naďa Machková, 2media
Fotografie: D. Dostálková