Bulvár

Kamila Dvorská: Kdo si věří, nezlobí!

Kamila Dvorská

Herečku Kamilu Dvorskou zná především ta nejmladší generace. Každý týden si totiž - už více než rok - pravidelně zapíná v odpoledních hodinách První program České televize a pořad: Věříš si?

Netrvá moc dlouho, abych pochopila, že Kamila sama si tedy zase nějak extra moc nevěří. A to i když je ikonou nejednoho dětského srdce, stačí se podívat na webové stránky soutěže. „Pozdravujte Kamilu, je skvělá!" se tam v diskusním fóru opakuje více než často. Moderátorka mluví rychle, hodně se směje a má smysl pro drsný humor, prý ji na ulici nepoznalo ještě ani jedno dítě, několikrát se mě během rozhovoru zeptá, zda s ní vážně chci dělat rozhovor, a rozpovídá se, když mi vykládá, jak mizí po natáčení před dětmi, když chtějí autogram. Proč? Zdůvodňuje to jednoduše: „Nejsem hvězda, co by měla rozdával autogramy!"

Kamila DvorskáJak probíhal konkurz na moderátorku pořadu Věříš si?
Celé to bylo hodně narychlo. Ozvali se mi v lednu minulého roku na doporučení Sylvy Talpové. Znala mě ze školy, kde jsem v tu dobu studovala poslední rok činoherní herectví. Měla jsem radost, jak je to celé už skoro profesionální, jak jsem velká holka. Jenže, když jsem tam přišla a viděla seznam, kdo všechno konkurz dělá, vůbec jsem nevěřila, že by mohli vybrat mě, proč? Byli tam lepší a zkušenější. Říkala jsem si: Zkusím to, a pak rychle utéct pryč, nikdo se o tom nedozví! A nakonec mě vybrali! Na začátku jsem se střídala s Ondrou Havlíkem, který teď uvádí pořad Za školu.

Jaké bylo první natáčení?
Strašné! Natočil se pilotní díl už s dětmi a hned v únoru se jelo naostro. Já byla nemocná, protože já, když je něco důležitého, jsem vždycky nemocná. Teď už mi to celé přijde jako lehká práce, ale vyznat se v kamerách, vědět, na kterou si kdy počkat, a do toho vymýšlet z fleku na místě texty... Na začátku jsem noc před natáčením nespala, nešlo to, stres.

Ty vymýšlíš všechny texty za pochodu?
Snažila jsem se si toho co nejvíc připravit, ale nemělo to cenu. Jen mě to stresovalo a nefungovalo to, takže teď si chystám pořádně jen úvod, aby měl hlavu a patu a byl nápaditý, to je takový můj soukromý úkol. A taky chci do každého dílu vymyslet alespoň jednu malou rýmovačku, legrácku, jen tak. Třeba - kdo si věří, nezlobí! A tohle si hlídám, i když se zpětně dívám na natočený materiál. Jestli to není trapné, jestli je to zajímavé a jestli to děti ve studiu i diváky baví.

Díváš se opravdu jen na tohle?
Samozřejmě taky na sebe, jak vypadám, kdyby bylo něco nutné změnit, abych věděla. Když jsem se viděla poprvé, to bylo hodně špatné, to jsem se sama sobě dost nelíbila, nepoznávala svůj hlas a ta moje postava taky nebylo přesně to, co bych si představovala. Už jsem si ale zvykla a taky na sobě zapracovala, tak je to snad lepší.

A co tréma před kamerou? Je horší než ta divadelní?
To ne, při natáčení se dá vše spravit, střihnout, znovu natočit, to na divadle nejde, tam se to musí ustát. A mě už pomalu i ta tréma z točení přešla, jednou za měsíc se zkoncentruji a za tři dny se natočí čtyři až šest dílů vcelku. Mimochodem: Natočit jeden díl trvá dvě až čtyři hodiny.

Kamila Dvorská

A co děti? Funguje mezi soutěžícími nějaká nevraživost?
Vůbec ne! Soutěžící jsou v pohodě, užívají si celé natáčení, jen se musí trochu otrkat a zvyknout si na prostředí studia, snažím se s nimi mluvit jako kamarádka, aby se uvolnili. Někteří jsou upovídaní a řeknou mi hned a všechno, horší je to s těmi, co jsou zakřiknutější.
Za ty tři dny, co se točí, se v brněnském studiu České televize vystřídá strašně moc dětí - minimálně čtyřikrát noví soutěžící a nové publikum. Musela jsem se naučit dělat jen svou práci, soustředit se na to, že jsem moderátorka, dříve jsem se motala do všeho a byla úplně vyčerpaná. A taky z toho bylo několik konfliktů.

A co reakce dětí? Chodí za Tebou se svými deníčky?
Oni mají pocit, že kdo je v televizi, ten je hvězda. No a mně je to hloupý a trapný, protože chtějí podpis, a co já jsem? Nula, nic. Proč bych se jim já měla podepisovat? Trošku se tomu bráním a někdy jim i uteču, nenápadně mizím. Párkrát jsem se nechala schvátit, a to už ne.

Co znamená nechat se schvátit?
Neprozřetelně jsem několikrát odcházela ve stejný moment, co odcházela banda dětí z publika. Obstoupily mě na schodech, vytáhly papírky a začalo to. Podepisovala jsem papírky, deníčky, ruce, břicha a taky papírky pro kamarády a pro sourozence a druhou ruku a to celé ještě jednou.

A co dospělí?
S učitelkami se fotíme společně do školních časopisů, takže visím už v několika základních školách po České republice. Jsem fantomem nástěnek! No a čas od času jsou v publiku i rodiče těch dětí, co soutěží. Někdy jim chtějí radit, takže je okamžitě odháníme, to nejde. Je to dětská soutěž pro děti, a ty musí soutěžit samy.

Kamila Dvorská

Dostala ses někdy do úzkých?
Jak jsem už říkala, vše se dá v televizi opravit. Když jsem ale s natáčením začínala, neznala jsem dopodrobna pravidla a někdy dětem omylem radila. To jsem pak v režii nechala veškeré své sebevědomí a muselo se jet znovu. Pravidelně se mi stává, že oslovuji děti jinými jmény, pletou se mi, a jak se točí v kuse několik dílů... snažím se, ale ne vždy to vyjde.

A co odpovědi na otázky? Věděla bys všechny?
Zahřívačku dávám, ta je v pohodě, ale v kole Tři z devíti mám někdy problémy, třeba s historií, takže jsem ráda, že vím otázky i odpovědi dopředu. Několikrát se mi stalo, že jsem si je četla a našla nesrovnalost, muselo se opravovat.

V soutěži jsi už více než rok. Dokážeš říct, co ses za to dobu naučila?
Naučila jsem se pracovat se svou vlastní energií, kolik jí kam vložit a kam neinvestovat raději žádnou. A zvládla jsem svou trému před kamerou a stud před velkou skupinou dětí. No a hlavně jsem se zlepšila v komunikaci s dětmi, já nejsem ten typ, co si s nimi hned rozumí - spíše naopak. Neuměla jsem s dítětem automaticky navázat rozhovor a hned si s ním porozumět. A teď mě mají děti docela rády a já je, pro mě jsou na celé té práci jednou z nejpříjemnějších věcí. I když... někdy dorazí čtveřice zakřiknutých soutěžících, kteří se ještě navzájem v té zakřiknutosti podporují, a nebo zase takoví ti přechytralí šprti, kteří všechno ví a všechno znají. Směji se na ně, ale není to s nimi tedy lehké.

I na divadelních prknech hraješ pro děti. Jaký je rozdíl mezi dětským a dospělým publikem?
Pro děti musí být vše jasnější, barevnější, hlasitější a přímější. Dětský divák nevyvíjí žádnou snahu, aby ho něco bavilo. To herec musí vyvinout větší úsilí, aby ho zaujal, chytl a hlavně už neztratil. Zase je ale dětské publikum to nejkomunikativnější, je na něj stoprocentní spoleh v tom, že okamžitě a bez ohledů na konvence nebo zvyky dá najevo, jestli ho to, co se děje na jevišti, baví nebo ne. Hotovo konec! Nebaví mě to, a tak si kopu do sousední sedačky, nehraješ pěkně, tak zdar! Děti se nebojí, ony by určitě, kdyby s sebou v divadle neměly rodiče nebo učitelky, odcházely a nebo vylezly na jeviště a poradily nám, co jako děláme špatně. V tomhle jsou boží, to mě baví. Vždycky se zapojí, napovídají ti, ječí. Ale zase, abych pravdu řekla, to u dospělých není třeba, abych hledala boty a oni mi sdělovali, kde je mám.

A jak vidíš svou budoucnost?
Pořad Věříš si? pokračuje, vypadá to, že jsme docela oblíbení. A myslím, že není aktuálně žádný podobný pořad tohoto typu a pro takovou věkovou skupinu. Odcházím sice z brněnského divadla Radost, ale nechají mě dohrát moje role, za což jsem moc ráda, protože mě to baví - hlavně rytmus, hudba, zpěv. No a snad se něco najde i v Buranteatru, mém druhém angažmá, tak uvidíme. Snad se zase něco objeví, ono se vždycky něco objeví, tak to je, a když ne, tak třeba příště.

Kamila Dvorská

Kamila Dvorská

Pochází z Třebíče. Vystudovala Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor činoherní herectví, aby potom nastoupila do angažmá v Loutkovém divadle Radost. Vedle toho, že dnes úspěšně moderuje dětský pořad Věříš si?, se herecky realizuje v mladém brněnském divadle Buranteatr, které se orientuje na komorní a čistě činoherní inscenace. No a ještě: Brzy se vdá.

   
30.06.2009 - Rozhovory - autor: Jana Schmiedtová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] vendy1987 [*]

    Sml22Sml22Sml22Sml22Sml22

    superkarma: 0 26.07.2009, 10:04:34
  2. avatar
    [1] Sonne [*]

    Své jmenovkyni přeji jen to dobré v práci i v životě! Sml72 Sml61

    superkarma: 0 30.06.2009, 12:54:32

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme