Reklama

Martina Václavková je zamilovaná do polodrahokamů, posedlá především kamennými vajíčky. Profesí je učitelka, která s manželem, dětmi, několika kočkami a mnoha kily nerostů žije na malé vesnici. Obyčejná žena ano i ne.

kameny

Jak se člověk stane sběratelkou s těžkou posedlostí po dalších a dalších kouscích? Jednoduše… Dnes o sobě s úsměvem říká: „Trpím chronickou ovomineralofilií s občasnými akutními nezvladatelnými záchvaty. Dej přede mne vynikající jídlo na měsíc a kámen-vejce, po kterém toužím. Zvolím vejce a klidně budu měsíc o chlebu a vodě. Když musíš, tak musíš.“

Přečtěte si rozhovor s touto neobyčejnou ženou. Možná máte podobný koníček a také se věnujete sbíráním různých kamenů, polodrahokamů nebo nejdražších kamenů... Tak aspoň budete více zasvěceni.

kameny

Vzpomeneš si ještě, kdy sis koupila svůj první polodrahokam? Jaký byl?
Koupením polodrahokamu to určitě nezačalo. Už jako malá jsem si z výletů vozila kamínky, které jsem našla, většinou to byly oblázky křemínků. Pamatuji si, jak jsem někdy na počátku 90. let na výletě ve Versaillském parku ve Francii tajně sbírala z cestiček krásné barevné kamínky. Dnes vím, že to byly pazourky. Ty jsem si dávala do své tajné krabice na poklady. Určitě jsi měla podobnou…

Kdy jsem opravdu začala sbírat, se dá těžko určit. První větší cíleně koupený polodrahokamový kousek byl asi, ano, byl to nádherný ametystový svícen. Koupila jsem si ho na kurzu Reiki asi před pěti lety. Menší kousky kamínků jsem měla už předtím. Uchvátil mne, prostě si mne vybral a já ho musela mít.

kameny

Co tě k tomu vedlo, vnímáš drahé kameny z hlediska jejich schopností, jak je popisují esoterické knihy? Nebo se ti prostě jen líbí...
S kameny jsem přišla do styku jako každý z nás při poznávačkách v přírodopisu na základní škole. Tam jsem je rozhodně nemilovala. Přišly mi stejné, těžko rozeznatelné a neměla jsem je ráda. Základní seznámení s minerály jsem tedy spíš přetrpěla. Druhý hlubší kontakt byl na vysoké škole. Studovala jsem biologii na UK. Zde jsem se seznámila s dalšími druhy, ale srdeční záležitostí se zde také ještě nestaly. Líbily se mi, ale přišlo mi to moc vědecké, studené…

kameny

Přišlo to samo?
Až jako dospělá jsem objevila jejich kouzlo. Možná spíš ono objevilo mne. První kousky jsem získávala jakoby naslepo - ne se zavřenýma očima, ale tak nějak instinktivně. Nejdřív sáhnu a pak zjišťuji, co je úlovek zač. Myslím si, že kámen si tě vybere, nebo tvé tělo si vybere, co zrovna potřebuješ, co k tobě patří. Jsou druhy, které bych měla mít ráda, měly by mi sedět dle mého znamení (jsem rak), ale nerozumíme si. Jdu po nich jakýmsi vnitřním zrakem. To se týká kamenů pro mne, takových „žmoulíků“ do kapsy. Se sbírkou je to trochu jinak.
O kouscích, které mám, si ráda čtu. Knížek mám několik, čistě mineralogických i s nádechem esoteriky. Líbí se mi zjišťovat jejich historické využití, jak ho používali, jakou měl kámen v minulých dobách pověst, k čemu se používal, jaké má použití v duševní i tělesné sféře.
A samozřejmě se mi líbí jako celek.
Já říkám, že trpím chronickou ovomineralofilií s občasnými akutními nezvladatelnými záchvaty.

kameny

 

A pak nastalo sbírání?
A pak nastala tma… Sbírání začalo, ani nevím jak. Prostě najednou tady bylo. Svícny, kamínky, první vajíčko. Vlastně druhé, první bylo v té krabici s pokladem z dětství. Mimochodem, mám ho dodnes.

Proč zrovna vajíčka?
Ano, mou vášní jsou vajíčka. Tvar, který mne okouzlil. Vezmi ho do ruky a žmoulej. Cítíš, je to příjemné. Přejeď si jím po ruce, po zádech, drž ho. Má dokonalý tvar. Kam se hrabe koule. Vejce je král! Nejraději mám tzv. „slepičí“ velikost, tedy 5 cm x 4 cm.Těch mám nejvíce. Pak se u mne najdou vajička „křepelčí“, „husí“ a „pštrosí“. Největší vejce má asi 1,5 kg a kolem 20 cm na výšku. Vajíčka jsem kvůli tobě počítala. Přibližný stav k dnešnímu dni je 275 - nevylučuji, že jsem nějaké zapomněla spočítat, mám je i po kapsách a v kabelkách. Sbírám i koule, těch mám myslím 95 a pár srdíček (26)... kromě toho hmatk,y a kolik mám krystalů, surových kamenů, oblázků, to po mně prosím nechtěj spočítat.

 

Musím se zeptat: Který tvůj kámen je nejvzácnější?
Který je nejvzácnější… To je těžké. Je to rozdílné - vzácnost měřená cenou, měřená vzácností z ohledu naleziště, dostupnost, vzácnost měřená citem. Těžko to mohu říct… úplně nejvzácnější? Všechna vyjmenovaná kritéria jsou pro mne vzácná... Mám tu vejce z krásných achátů, několik druhů jaspisů, celestin, fuchsit, septárie, malachit, sluneční kámen, mnoho typů aragonitů, mramory, ametyst, záhněda, pyrit, azuromalachit, statuskit, avanturín, tyrkenit, serpentin, sodalit, lapis, lazurit, dumortierit, flourit, hematit, howlit, labradorit, koule z křišťálu, selenitu, amazonitu, chalkopyritu, skarnu, pegmatitu, eudialitu…  vyjmenování druhů by trvalo dlouho a názvy většině lidí moc neříkají.

kameny

To jsou zvláštní jména, jako z čarodějné knihy.
U kamenů není důležité jeho jméno, stejně jako u lidí. Důležité je, jaký je. Jaký je na pohled, na dotek, jaké má vlastnosti, jak působí. Nezeptala ses na můj „favorit kámen“. Já miluji karneol, jeho ohnivou sílu, strukturu. Sahám po něm vždy, když potřebuji dobít energii. Jako by v něm žil oheň. A vysněný kámen? Toužím po vajíčku z rodochrozitu.

Které vajíčko je nejvzácnější?
Víš co, nepovím. Možná pak tobě do ouška. Vlastně jsou dva. Jeden je ze Sibiře, je nádherně temně fialový, druhý je ohnivě oranžový z Mexika. Jejich jména?  Nechme to jako moje malé tajemství, ano.

kameny

Máš je někde ve vitríně, nebo má každý kus své speciální místo? Vím, že máš nějaké i pod polštářem.
Mám, máme je skoro všude. Jsou v kuchyni, na verandě, v chodbičce, v ložnici. Na oknech v obýváku, kuchyni, na verandě i v ložnici máme pověšené achátové plátky. Nádherně přes něj prosvítá světlo a mají chránit obydlí.  Nesměj se, mám jich pár i u nočního stolku a myslím, že tři, ano, tři mám pod polštářem. No co, princezna spala na hrášku, já mám v posteli kamenná vajíčka. Nejsou v koupelně, kotelně, na wc, ve sklepě.

Jednu část sbírky mám ve vitríně. Původně to byla knihovna se skleničkami. Vystěhovala jsem skleničky, které stejně nikdo nepoužíval a nastěhovala tam kamínky. Tam jsou hlavně krystaly a velké koule. Vajíčka mám v ošatkách a několika dřevěných krabicích vyložených papírovými platy od vajec, aby se neotloukly. Jednou, až doděláme podkroví, bych je chtěla dát do vitrín, abych je měla všechna na očích. Takhle se s nimi kochám ve volnějších chvílích. Často si je berou do ruky a naše děti. Lukáš (6let) a Helenka (8let) již mnoho z nich poznají, líbí se jim, Luky si občas nějaké vybere a usíná s ním v ruce. Vymýšlíme k nim příběhy… Pozor, kolem selenitové koule a vejce choď potichu a opatrně! Spí v něm mlžný drak. Když bude vzbuzen, bude všude neprostupná mlha.

kameny

Umíš si představit, kolik je v nich uloženo peněz? Je to pro tebe důležité?
Teda ty mi dáváš. Nevím, zda ti mám říct pravdu nebo spíš tajnůstkařit?  Víš, peníze a moje sbírka - mně to moc nejde dohromady. Vím, jsou v nich peníze (a to nemalé), ale pro mne mají hodnotu daleko větší. Když někde objevím a koupím nový přírůstek, zaplatím ho, ale už v něm peníze nevidím. Nedokážu to. To bych pak nemohla sbírat. Pokud by se mi nějaký kousek ztratil, byla by to sice hmotná škoda, ale mne by nemrzely tolik peníze, za které jsem jej pořídila, ale ztráta jedinečného kousku, který již nikdy nikde stejný nebude.

A tvá otázka? Kolik je v nich uloženo peněz? Vlastně nevím a srdce mi říká, že vědět ani nechci… rozum by mi sbírání nedovolil.

Vy se k sobě s manželem hodíte, on je taky vášnivý sběratel, že?
My jsme taková normální rodinka. Sbíráme oba. Máme rádi věci (i když v případě mých kamenů mi označení věc ani trochu nesedí), které dýchají. Mají svou historii, své kouzlo. Oba nás to táhne trochu zpátky. Já nepatrně vedu, tedy, co se stáří týká (stáří sbíraných kousků). On je trabantista, má rád trabanty a dobu s nimi spojenou. I já na nich vyrostla, takže mi také nejsou cizí. Máme jich několik na zahradě v měřítku 1:1 a doma pak modely v měřítkách menších. Když mu občas vyčtu, že máme na zahradě šrot, opáčí s úsměvem, proč se rozčiluji, jeho trabíci jsou jen několik desítek let staří, zatímco moji miláčkové mají křížků daleko více… (miliardy let).

kameny

Má rád tvoje kameny? Přece jen s nimi také žije...
A co on na mou sbírku. Myslím, že si myslí, že tak úplně normální není. V podstatě mě i podporuje. Zvykl si a jsem přesvědčena, že se mu kameny v této podobě líbí. Jasně, že když mu s nadšením ukážu nový úlovek, tak nezáří, jako by viděl zapomenutý typ svého oblíbeného vozítka, ale rád se podívá. Občas mne sice škádlí, že by se hodily jako ozdoba do podezdívky, ale znáš to… Pak dostanu jako překvapení kamínek nebo vajíčko. Většina manželů si dělá starosti, čím ženu potěšit - květinou, parfémem, drahou kabelkou… Můj to má snazší. Možná? Mě potěší kamenem….

A co dávám já jemu? Jasně, že trabíka…

Čím ti tedy udělal velkou radost?
Loni jsem měla snad nejhezčí Vánoce. Fakt. Ježíšek se musel zbláznit a pěkně pronést. Dostala jsem nádhernou ametystovou geodu a několik vajíček. Ještě teď se tetelím blahem. Takového já mám muže, přesně ví, co mě potěší.

Kameny ale nemáš jen na koukání, na co se hodí?
A abych nezapomněla, kameny se dají krásně využít k masážím. Doporučuji vyzkoušet. K tomu tedy nepoužíváme cennější kousky, postačí jakékoli kamenné vajíčko a příjemný večer při svíčkách ideálně v kamenných svícnech může začít…

kameny

Stalo se ti někdy, že bys třeba místo zaplacení složenek nakoupila kameny? 
Nestalo. Ale určitě by se stalo, kdybychom na placení trvalých výdajů neměli zvláštní účet.

Jak se vlastně projevuje tvoje vášeň? Jsi ve sběratelském „tranzu“, když tě kámen zaujme?
Jsem si vědoma toho, že už jsem občas za hranicí příčetnosti a soudnosti. Když objevím něco, jedinečný kousek… Víš, tady si nejde říct, když ho nevezmu teď, vezmu jindy. Některé jsou velmi vzácné, ložiska nejsou nevyčerpatelná.
Mám kamarádku, kterou jsem „nakazila“, a ta na to občas doplatí. Loni jí takhle uteklo krásné jedinečné vajíčko z klinochoru ze Sibiře. Váhavost se často nevyplácí. Nezískáš ty, získá někdo jiný. Kousek se může, ale už také nemusí objevit.
Jde o to, co ve chvíli, kdy kousek objevím, má nade mnou větší moc. Zda vládne víc rozum, nebo sběratelská vášeň. Dej přede mne vynikající jídlo na měsíc a kousek-vejce, po kterém toužím. Zvolím vejce a klidně budu měsíc o chlebu a vodě.
Když musíš, tak musíš.

Kameny jsou asi tvoje osudová láska, viď, viděla jsem u tebe mnoho šperků. Ty vytváříš sama?
Máš pravdu. Jsem už asi ztracená. Ano, propadla jsem jim.
Moje šperky? Jsem ráda, že se ti líbí. Děkuji. Původně jsem dělala šperky jen z korálků skleněných, plastových, kovových, dřevěných. Dělala jsem je pro sebe, dcerku, své blízké, kamarádky, jako dárek od srdce. Výrobu šperků mám jako relaxaci, baví mne možnost vymýšlet a realizovat své nápady, kombinovat.
Šperky z minerálů začaly jednoduchými přívěsky, pak jsem kombinovala s korálky, následovaly kuličky už jen z minerálů a nejkrásnější jsou dle mého názoru šité spirálové náhrdelníky. Někdy používám jeden druh minerálu, jindy je kombinuji. Pokud, a to téměř vždy, vím, pro koho šperk bude, nějak si sami padnou do ruky druhy, které mi přijde, že k onomu člověku pasují. Většinou se trefím. K tobě mi sedí serpentin, tyrkys, měsíční kámen, občas ametyst.  Kamenné korálky jsou dražším materiálem, tak z nich tvořím pro sebe a občas dárek pro kamarádku, kterou vím, že šperk z tohoto úchvatného materiálu potěší. Se šperkem, který jsem vytvořila, dávám vždy i kousek sebe.