Co myslíte, milé ženy-in, stydí se čtenářka a nickem Nestyda za svoje nohy?To se dočtete v jejím příspěvku, za který moc děkujeme

Kdy jsem si dokonale uvědomila své nohy? Bylo to v období dospívání a jejich bytí nešlo pominout, vnímalo je celé mé okolí, což jsem trapně přecházela mlčením a strkala je pod sedačku. Bohužel, i odtud se linula ta typická nakyslá vůně. V té chvíli jsem potřebovala sice udělat dojem, ale představovala jsem si to trochu jinak. Byla jsem šťavnatá třináctiletá boubelka a spolu s kamarádkou jsem uháněla spolužáky jejího o čtyři roky staršího bratra. Tehdy jsme těm „borcům“ přišly nejspíš k smíchu, ale já svůj neúspěch v roli do tepláků navlečené svůdnice svedla na zapáchající nohy.

Má zploditelka mi tehdy radila, abych nohy koupala v octové vodě. Takže, kde končil smrad nohou, začínal smrad octa – obojí se nádherně kysele doplňovalo a u kamarádky, kde jsme „balily“ ty nevděčníky, se muselo hodně větrat, zvlášť v mé přítomnosti a pak hodně dlouho poté, co jsem si odešla domů opláchnout nohy v octové vodě. U nás doma se to tak neřešilo, tam jsme byli na různé smrady zvyklí. Podezřívám geny, že páchnoucí nohy jsou dědičné.

V té době si nešlo nevšimnout, že mi na lýtkách raší černé chloupky. Jenže jsem dospívala těsně po sametové revoluci, to se to ještě nijak moc neřešilo. Ani já jsem se tím nezaobírala a klidně jsem si na taneční vyrazila s hustým porostem, za který by mi v každém kadeřnictví zaplatili zlatem, mezi případné nápadníky. Pod černými silonkami se mi vlnily kadeře, že při pánské volence se ke mně přes tyto kudrny nikdo nedostal. Netvrdím, že by se mým směrem někdo rozběhl. Pokud ano, byl ze škodolibosti popostrčen „kamarádem“ a jakmile zjistil mylný směr, okamžitě zabočil k mé sousedce. K nelibosti všech mých vrstevnic, tančila jsem nakonec s mistrovým pomocníkem - nádherný mladý muž, který tančil závodně, takže ho nijak neznepokojilo, když se mi mé ochmýřené nožky rozjely na navoskovaných parketách každá jiným směrem. On to ustál a mne udržel tak nějak pořád v rytmu tance a mně se povedlo za trapného pohihňávání „kolegyň“ dát zase nohy hezky k sobě a valčíček doválčit do konce.

Nohy jsem si poprvé oholila, když jsem si šla pro výuční list. A jelikož jsem vyloženě kalhotový typ, neboť mám dojem, že mé nohy nejsou ukázkové, nechala jsem své údy zase pěkně zarůst do neprodyšných kamaší, které by mi mohla kdejaká „silonkářka“ v mínus dvaceti závidět. Nejednou se z úst mé rodičky v rámci večerního shromáždění v obýváku ozvala posvátná otázka: „Hřejou?“

Musím ale přiznat, že při cestování vlakem, kdy jsem seděla naproti nějakému klukovi, pořád jsem hlídala, aby se kalhoty nevykasaly moc vysoko a kluk neměl šok, že naproti němu sedí Yetti v ženském vydání. Z tohoto každodenního napětí se pak rodily noční můry, kdy jsem ve snu jela do školy a zapomněla jsem si kalhoty, takže všichni viděli, jak pěkná macatá srstí zarostlá „kopýtka“ mám. V lepších případech jsem ve snu jela do školy ve vytahaných teplácích, to byly jedny z těch odpočinkovějších snů, ze kterých jsem se budila s nezacuchanými chlupy na nohách.

Dnes už si nohy holím téměř pravidelně. Je to ale pouze z obavy, aby se mi do tmavých dlouhých hustých chlupů nezamotal taktéž tmavý kocourek.

Abyste si nemysleli, že vařím z vody a fantazíruji, v rychlosti vybalím skutečnost, která se mi před mnoha lety stala. Měli jsme tehdy doma pejska a ten měl blechy. To není nic neobvyklého. Pejsek mne vítal, otíral se mi o nohy a já se po chvilce drbala na chlupaté holeni a za jedním chlupem bylo bleší vajíčko. Znalá řešení, rozmáčkla jsem je mezi nehty palců, přece si nebudu v dlouhém porostu pěstovat cizopasníky, že. Ještě bych se musela potupně koupat v psím Orthosanu!

Vždycky se mi líbily krásné ženské štíhlé nohy, holé, bez křečáků, s nehty hezky upravenými. Prostě nohy, které nemám, a o kterých přes noční můry nemůžu v noci ani snít.

Nestyda

Bohužel, ne všem je to dáno. Ale jak tak usuzuji z vašeho příspěvku, berete to s humorem a to je to nejlepší, co můžete udělat

Svěříte se nám také s nějakým tajemstvím, milé ženy-in? Jak se na své nohy díváte? Kriticky, nebo s pýchou?

Napište nám na dnešní stylové téma. Jak vidíte, je dost široké na to, abyste mohla být originální. Každá máme nějakého kostlivce ve skříni a je jen na vás, jestli tu pomyslnou skříň pootevřete.

Své příspěvky na téma NOHY můžete posílat na známou adresu: redakce@zena-in.cz

Reklama