„Od té doby, co má dítě, tak s ní není řeč,“ posteskla si Ilona na adresu své kamarádky Moniky. „Je mi jasné, že už se nemůžeme vídat tak často jako dřív, ale proč by si alespoň jednou za čas nemohla zařídit hlídání a udělat si na svou kamarádku čas?“

jealousy

Ilona s Monikou byly nerozlučné kamarádky. Proč ten minulý čas? Ilona je workoholik, žije sama, a pokud měla nějaký volný čas, trávila ho s kolegyní a kamarádkou Monikou. Doslova si ji sobecky přivlastnila.

Když si Monika našla přítele, ještě to mezi nimi šlo, ale jakmile otěhotněla a porodila holčičku, Ilona úplně obrátila.

Začala na malou žárlit, protože Monika už na ni neměla čas, a pokud se chtěly vidět, musela vzít dítě s sebou, protože její manžel pracuje často v zahraničí a babičky jsou daleko.

„Ale s kočárkem se nedá jít do kina, v kavárnách je zase nakouřeno a na chození po parku je zima. Kromě toho dítě vyžaduje neustále Moničinu pozornost, takže ani hovor nestojí  za nic., stěžuje si Ilona. „To je samé ´Co jsi říkala, promiň, musím jí dát dudlík, nakojit, přebalit´… furt dokola.“

Ilona jako bezdětná nemá pro Moničiny mateřské starosti pochopení a řekla jí, že už ji nebude obtěžovat. „Až si zařídíš hlídání, ráda tě uvidím, ale takhle to nestojí za nic. Stejně se neumíš bavit o ničem jiném než o té malé. Mateřství ti úplně vlezlo na mozek. Co je špatného na tom na chvíli vypnout, přijít na jiné myšlenky, vždyť by to bylo prospěšné i pro tebe,“ obhajovala své stanovisko Ilona.

Monika má zase pocit, že Ilona žárlí, protože se cítí opuštěná. Nemůže mít děti a díky Monice a jejímu miminku si to teď ještě více uvědomuje. Jak z toho ven? Monice je Ilony líto a nechce o ni přijít, jenomže ona odmítá i pozvání na návštěvu.  

Jak z toho ven? Zeptala jsem se psycholožky Jiřiny Švarcové

Tato situace je poměrně běžná. Mohly byste o Iloně říct, že je sobec, ale já bych ji zase tak striktně neodsuzovala. Ilona nikdy nezažije mateřské štěstí, které prožívá Monika, a svou lítost si kompenzuje po svém. Ale to ještě nemusí znamenat konec přátelství. Musí se ale snažit obě. Dítě je u Moniky teď na prvním místě, to je pochopitelné, ale jistě by bylo pro ni i její dítě „zdravé“, kdyby si občas našla hlídání a „vypadla“ z toho mateřského kolotoče. Ilona by se zase měla trochu chytit za nos a neměla by Moniku vydírat. To nikam nevede.

Ale také se může stát, že přátelství se prostě už vyžilo a nemá dál už na čem stavět. Jak se to pozná? Když si některá z nich řekne, že setkávání s kamarádkou je ztracený čas. Pěstovat přátelství na setrvačnosti nebo ze soucitu by bylo jen plýtvání energií.

Reklama