Není ojedinělým případem, že pevné a neprůstřelné kamarádství naruší nová láska z jedné strany. Stalo se tomu i u dvou nerozlučných kamarádek Olgy a Táni. A vůbec nešlo o pubertální děvčata, ale o dvě dospělé ženy.

Když si Táňa našla před půl rokem přítele, Olga to nesla jako zradu. Do té doby byla Táňa její spřízněnou duší, nejlepší kamarádkou, se kterou si poplakaly na rameni a postěžovaly si jedna druhé, jak jsou muži zlí a hloupí.
V době, kdy se seznámily, byly už obě rozvedené, ale obě si to svým způsobem způsobily samy.
Olga zahrnovala svého manžela tak přehnanou péčí, až mu to začalo lézt na nervy a utekl za jinou. Děti neměli. Táňa se naopak manželovi nevěnovala vůbec, tak jí utekl taky. Měli spolu dvě dcery.

Přečtěte si také:

Tyto dvě opuštěné ženy se pak potkaly na zájezdě, kde Olga byla sama a Táňa se svoji starší dcerou.
Zjistily, že mají společné zájmy, že bydlí v jednom městě kousek od sebe a že si prostě rozumí.
Začaly se navštěvovat a staly se z nich nerozlučné kamarádky. Chodily spolu do kina, do divadla, na výstavy. Jezdily spolu i na dovolenou.

ženy

Zlom v jejich kamarádství nastal před zmíněným půl rokem.
Táňa se v zaměstnání sblížila s novým, o sedm let starším kolegou, který u nich nastoupil. Byl taky rozvedený. Uvědomila si, že ještě není tak stará, aby trávila čas jen po cukrárnách s kamarádkou, a začala se scházet i s Jardou, tak se nový kolega jmenoval.
Zpočátku se scházeli tajně, také Olze se různě vymlouvala, pak už ale byli viděni na veřejnosti společně a Táňa se se svou láskou konečně svěřila i své nejlepší kamarádce.
Olga byla zaskočena. Cítila to od Táni jako zradu. Vždyť si přece řekly, že žádný chlap už jim do života nevstoupí, že jsou to všechno prevíti a jenom k zlosti.
Nicméně se přemohla a řekla: „No, to Ti přeju, Táni. A kdypak mi ho představíš?“

Táňa pozvala Olgu na nedělní oběd, Jarda už u ní v tu dobu bydlel. Vzájemně je představila. Vše proběhlo v pořádku, celkem se u stolu bavily.
„Tak co, co mu říkáš?“ šeptala Táňa Olze v kuchyni.
„Já nevím, Táni, mně se moc nelíbí.“
„Hlavně, že se líbí mně, ne?“
zasmála se Táňa.

Jenže brouk v hlavě byl nasazen a přátelství dvou žen narušeno. Olga se cítila sama. Pokaždé, když přišla domů z práce, volala hned Táni, co dělá, jak se má, že by mohly někam zajít, jako za starých časů. Táňa se snažila s kamarádkou scházet, ale bohužel se nerozkrájí, a tak si Olga často do telefonu vyslechla i věty typu:
„Olgo, už jsem slíbila Jardovi, že půjdeme do divadla.“
„Olgo, jdeme s Jardou na nákup.“
„Olgo, jedeme s Jardou na chatu, a víš co? Nechceš jet s námi?“

Chata patřila Jardovi a ten nebyl proti, aby pozvala na víkend i kamarádku, pokud to ovšem nebude pravidlem.
Ovšem už po jednom večeru Táňa této nabídky litovala. A bylo jí vůči Jardovi trapně.
Olga se do něj navážela, jak jen mohla. Ať už v jeho přítomnosti, nebo bez něj. Pořád do Táni hučela, že se k ní Jarda nehodí, že je starý. Jemu se vysmívala, že chodí jak raněný jelen a co má s nohama, a proč se tak hrbí a proč se rozvedl, že je stejný jako ostatní, když opustil ženu a děti, prostě nenechala na něm nit suchou.
Víkend skončil rozpačitě.

Táňa se Jardovi za Olgu omluvila. Kdykoliv se ale s Olgou potkala, slyšela od ní pošklebek:
„Ještě jsi s tím starým kozlem?“
Táni vadilo, jak se Olga do jejího přítele naváží, a tak se s ní přestala scházet. Pořád na ni ale myslí a je jí svým způsobem kamarádky líto. Jenže jak říká Jarda: Je to zlá a zapšklá ženská, a teprve nyní se ukázala v pravém světle.
Místo aby své kamarádce přála štěstí, tak je zelená závistí, a od té jí nikdo nepomůže. Jedině že by se našel nějaký svatý, který by s ní vydržel.

Reklama