upset

Vánoce nejsou vždy časem veselí a rodinné pohody, ale i dobou, kdy si člověk bolestně uvědomí svou samotu. Moje kamarádka se chtěla kvůli ní podřezat.

Mám kamarádku Ilonu, která vede hrozně divný život. I když je poměrně hezká, chytrá a navíc velice zábavná, je ve čtyřiceti letech sama, bez muže, bez dětí jen s problematickými rodiči, kteří ji drtí a deptají takovým způsobem, že je její život úplně zdeformovaný. Ona je na nich totiž patologicky citově závislá. A tahle Ilona se o loňských Vánocích pokusila o sebevraždu.

Měly jsme mít po Novém roce sraz a jít na kafe, ale napsala mi sms, že marodí s chřipkou. Viděly jsme se až za 14 dní. Ilona vypadala stejně jako vždy, usmívala se, vtipkovala, ale později řekla: „Musím ti něco říct, ale ať se to nikdo nedozví.“ A vybalila na mě příběh svých právě proběhnuvších Vánoc, ze kterého mi šel mráz po zádech a já ji objímala a hladila a bylo mi moc líto, že takový zážitek vůbec musela absolvovat.

Vánoce dovedou být pěkně hnusné

Ilona si chtěla podřezat žíly. Den po Štědrém dnu, kdy se prý strašně hádala s rodiči, u kterých svátky trávila, se od nich dozvěděla, jak je neschopná, k ničemu, neužitečný tvor, který jen tloustne a žádný chlap ho nechce, se sbalila a odešla do svého bytu, kde sama seděla jako hromádka neštěstí. Byly Vánoce, všechny kamarádky jsme měly svůj program a ona nechtěla nikoho otravovat. Jak tak seděla a přemýšlela nad svým osudem, rozhoda se vyzkoušet, zda je opravdu tak neschopná, jak tvrdí rodiče. „Když se dokážu podřezat, všichni uvidí, že nejsem žádná bačkora,“ vylíhlo se jí v hlavě a hned svůj nápad začala realizovat.

Sebevražda je pěkná makačka

Protože ale není žádný kutil, dokonce ani žádná hospodyňka, měla doma samé strašně tupé nože. „To bys nevěřila, jak je to těžké. Nejdřív jsem to zkoušela strašně pomalu, bála jsem se bolesti. Vrstvičku po vrstvičce. Rozedřela jsem si zápěstí, ale krev pořád netekla. A tak jsem si na to otevřela lahev fernetu. Fakt si nemysli, že jsem se chtěla zabít, jen jsem si chtěla dokázat, že nejsem neschopný srab,“ trochu nelogicky mě utěšovala Ilona. Po hrnku alkoholu se však její odhodlání upevnilo a zábrany povolily.

Pud sebezáchovy

Ilona pižlala tak dlouho, až krev začala prýštit na zeď. V první chvíli ji zalila euforie radosti – dokázala to, je dobrá! Pak ale zpanikařila a nevěděla, co má dělat. V té chvíli se jí umřít přestalo chtít, ale byla tak opilá a v takovém šoku, že snad i na chvíli ztratila vědomí. Jen si trochu vzpomíná, že volala jedné kolegyni z práce a pak se probrala až v nemocnici. A ukázala mi ještě přelepená zápěstí, na kterých měla sedm štychů od šití.

Těch 14 dní, kdy marodila „s chřipkou“, ležela v Riapsu, kam ji odvezli z nemocnice. Hrozně se bála, že bude muset být zavřená v Bohnicích, kam sebevrahy posílají na léčení. Chápu to, problémy v práci a lidské reakce by byly tvrdým trestem za deprese.

Dávejte pozor na své kamarády

V Riapsu nebyla Ilona sama. Během vánočních svátků sem přivezli dobrých deset případů pokusů o sebevraždu, v této době je to prý vždy nejhorší. Asi se budete divit, ale samé mladé lidi. Problémy s láskou, neshody v rodině – o Vánocích se emoce umocňují, všechno se prožívá s větší intenzitou a sebelítostí.  Dnes je Ilona snad v pořádku, ale určitě jí půjdu hned zavolat a zeptám se, jak se má. Co kdyby náhodou…

Už jste někdy byly na Vánoce opuštěné? Nemáte někoho takového ve svém okolí?

Reklama