Reklama
V ekonomické škole, kam jsem chodila, jsme byly samé holky. A proto jsme si musely udělat tzv. seznamovací ples kvůli maturáku. Bylo to s třídou dopravní průmky, kam pro změnu chodili zas samí kluci. A tam jsem potkala svou první a velkou lásku - Tondu.
 
Když jsme spolu chodili asi 2 měsíce, rozhodli jsme se, že do toho praštíme. Teda ne do svatby, aby nevznikl omyl, ale do našeho prvního milování. Jelikož jsem byla holka šikovná, půjčila jsem si od kamarádky garsonku, kde přebýval její bratr, studující mimo Plzeň, když se vracel na víkendy domů.
 
Do dneška si pamatuju ten bordel, rozestlanou postel, ale byli jsme tam sami. Akce se zdařila, no asi tak, jak se mohla napoprvé zdařit.
 
Tonda byl jemný a citlivý a to bylo asi tak nejdůležitější. Celkem spokojeni jsme tedy šli domů, on bydlel na intru, tak mě jen doprovodil.
 
A na to, co následovalo potom, vzpomínám vždy s úsměvem. Přišla jsem domů ve výborné náladě, naši koukali na telku, já si přisedla k nim a maminka povídá - tak jaký byl večírek - rozuměj byla jsem na večírku u kamarádky - a já perfektní, bylo to moc hezký /což jsem koneckonců ani moc nelhala/, o to větší bylo moje překvapení, když se nečekaně z křesla vedle maminky vymrštil tatínek s brunátným obličejem těsně u mého řka: "Kde jsi byla? U Lenky ne, s tou jsme mluvili telefonem, a když  tě zapírala, nakonec kapitulovala... Tak nelži!"
 
No musela jsem s pravdou ven, vzhledem k pokročilé hodině našim došlo, že v parku jsme se asi neprocházeli. Vzali to docela dobře, až na Lenku, kterou od té doby nazývali kamarádkou na baterky - toto označení jí přiřkla moje maminka, když tak dlouho zapírala a vymýšlela si, proč nemůžu přijít k telefonu - řekla jí - ty si říkáš kamarádka? Ty jsi kamarádka akorát tak na baterky ... a to už jí zůstalo.
 
S Tondou jsme se několikrát rozešli a zase sešli, a i když si potom našel jinou, což mě dost ranilo, zůstali jsme dobrými kamarády. A to se myslím pokaždé nestává.