Každá z nás vychovává své děti jinak, podle svých zásad a názorů. Ostatně nikde není psáno, jaká je ta správná výchova. Je ale dobré, když se někdo chová k pětiletému dítěti jako k miminu?

Ráda pomáhám svým dětem, když jim něco nejde nebo se chtějí něco naučit. Už to není tak často, jako když byly malé, ale občas za mnou ještě přijdou. Takhle to má i jedna moje známá Pavla, která má děti mladší a která se snažila, aby byly děti co nejdřív samostatné. Je totiž dlouho rozvedená, takže jí s dětmi málokdy někdo pomůže. Její děti tak ve třech letech uměly všechno dělat samy, od oblékání přes jídlo až po zapnutí pásu v autě. Někdy je možná až zbytečně trápila, aby se něco naučily, ale nemyslím, že jim to uškodilo.

boy

Pavla nedávno trávila týden na chalupě na dámské jízdě s dětmi - čtyři kamarádky a sedm dětí k tomu. „Přes den to byl docela šrumec, ale vždycky večer, když jsme všechny děti uložily, jsme si příjemně popovídaly. Holky mám všechny ráda a rozumím si s nimi, samozřejmě až na nějaké výjimky. Rozčilovala mě jedině Adéla, poslední dny už docela hodně. Kdybys viděla, jak dělá ze svého pětiletého syna mimino, myslím, že by sis taky klepala na hlavu!

Krájí mu i jídlo!

To, jak se Adéla chová k malému Prokopovi, je prostě přehnané. Pořád kolem něj běhá, pořád se ho na něco ptá, všechno mu dělá, je jako kvočna. A myslím, že toho malého to často otravuje... Opravdu to není normální. Děti třeba sedí u stolu a jí, všechny jsou u svého menšího stolu, my ženské u jiného, jen Prokop sedí vedle mámy, která mu krájí jídlo na talíři a krmí ho, když zrovna nemá vidličku v ruce. Z toho by se člověk zbláznil! Nehledě na to, že ho vyčleňuje z kolektivu dětí, pětileté dítě přece tohle musí zvládat samo. Jak to dělá ve školce? Tam to přece musí dělat sám, takže to samozřejmě umí.

A nejhorší je, že malý Prokop ani nechce, aby máma byla pořád kolem něj. I kvůli tomu jídlu ječel, že si to chtěl nakrájet sám. A to samé je s ostatním, Adéla ho ráno oblíká, celého maže krémem, i když jí Prokop nastavuje ruku, že si chce břicho namazat sám, chodí s ním do bazénu, kde je vody po kolena, pořád na něj křičí, aby tohle nedělal, aby dával pozor, aby byl opatrný... Pořád slyším to její: Prokůpku, opatrně! Chudák malý musel taky každý den chodit spát po obědě, přestože si chtěl hrát s ostatními dětmi, večer musel první do postele, protože byl prý unavený. To bys prostě musela zažít...

Samozřejmě nemám právo na to, abych Adéle radila nebo jí něco vyčítala, je to její věc a její výchova. Já sama mám děti hodně samostatné, a tak to možná vidím až moc kriticky. Ale říkám si, že ani tohle by se nemělo přehánět.

Rozhodně je dost náročné, trávit s Adélou delší dobu. Po tomhle týdnu jsem si slíbila, že s ní už příště nikam nepojedu. Poslední dny jsem se musela hodně držet, abych jí něco neřekla. Jen doufám, že tato přehnaná péče malého Prokopa moc nepoznamená.“

Další články v našem magazínu:

Reklama