Bulvár

Kamarádi cestou opili cyklistku

 

Zdravím všechny podobně postižené – totiž ty, co dnešní den vyfasovali jako den pracovní, na rozdíl od těch, kterým se povedlo zařídit si dovolenou. Někdo to zkrátka „odmakat“ musí :)

 

Tuším, že jsem stopovala snad jedinkrát v životě. Zážitek to byl docela hororový, i když pár chvilek humorných bylo.

 

V severních Čechách mají rodiče chalupu. Je to kousek od Varnsdorfu (některé ž-inky vědí, předloni jsme zde byly na tvořivém víkendu). Kdysi dávno, s ještě bývalým přítelem (dávno bývalým, může to být tak 8 let zpátky), jeho kamarády a mou nejlepší kamarádkou jsme tuto chalupu na víkend navštívili.

 

V tu dobu ještě nikdo z nás nevlastnil auto, takže jediná možnost, jak se na místo dopravit, byl autobus. Cestou tam jsme na lístky pochopitelně měli. V pátek po příjezdu jsme šli posedět do hospůdky, v sobotu jsme šli též posedět. S množstvím vypitého alkoholu se zmenšoval obsah našich peněženek. Co teď? Buď budeme ještě sedět a pít, nebo peníze na autobus propijeme a pojedeme stopem. To je nápad! Okamžitě byli všichni nadšení. Rozhodli jsme se takto: já s přítelem půjdeme stopovat spolu, dva kamarádi spolu, a kamarádka, jelikož na ní nikdo nezbyl, pojede autobusem – peníze na jízdenku si schovala. Ostatní peníze jsme posléze proměnili v další alkohol.

 

Druhý den v poledne jsme vyrazili na cestu. Kamarádku jsme nejprve posadili do autobusu a pak jsme vyrazili směrem ku Praze na stopa. Po chvilce nám i druhé dvojici zastavili a jeli jsme. Musím ještě podotknout, že naši měli na chalupě pár lahví whisky, a kluci si tajně jednu lahev vzali s sebou na stopa. Aby prý jim to rychleji ubývalo. Já s přítelem jsme prvním stopem dojeli do České Lípy, tam jsme chytli stopa druhého až do Mělníka (to byla ovšem jízda smrti – ta paní jela jako drak, předjížděla v zatáčkách a tak podobně – už jsem se viděla několikrát mrtvá). V Mělníce už nebyl problém stopnout někoho, kdo jel do Prahy.

 

Kamarádi měli z cesty podstatně víc zážitků. Nedojeli až do České Lípy, nýbrž je vysadili někde před, v nějaké vesnici. Šli kus pěšky a potkali mladou holku na kole. Zastavili jí, hodili řeč, nabídli loknout si whisky. Lokla si. A podle toho, co kluci vyprávěli, tak ne jednou. Vlastně byla totálně namol a odpadla i s kolem do příkopu. Že tam byla tak sama? Nebyla, s klukama se zakecala, protože měla  chvíli čas, čekala na přítele, který měl trochu zpoždění. Když se potom blížil někdo na kole, kluci vzali roha – usoudili, že slečnin přítel rozhodně nebude nadšený ze stavu, ve kterém ji najde.

 

Nám cesta v délce cca 100 km trvala čtyři hodiny, jim zhruba dvakrát tolik :)

 

benynka


Milá benynko,
škoda, že nevíme, jak to dopadlo s tou slečnou
   
07.05.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] bookcase [*]

    superkarma: 0 07.05.2007, 15:23:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme