Milá Merylko, díky za báječné téma. Vzpomínám moc ráda a v nostalgii si přímo libuju. Díky tvému tématu jsem se v duchu přenesla do dob před dvaceti lety...
 
Pokud jde o moje dětství (léta osmdesátá), tak s největší nostalgií vzpomínám na tehdejší televizní seriály a pořady, nezapomenutelná díla, která se do dnešní doby snad už ani nehodí... Jak jinak si vysvětlit, že se tyto skvosty už dnes vůbec nereprízují? (Nebo o tom nevím).

Ten vůbec první, který jsem schopná si vybavit, byl pořad s čertíkem Bertíkem a Štěpánkou (Haničincovou), kterýžto jsem coby dítě školkou povinné "sjížděla" od roku 1983 (vzpomínáte na tu úvodní znělku s kolotočem plným zvířátek?). Z pořadů tohoto typu si pak z doby lehce pozdější vzpomínám také na Studio Kamarád, které se vysílalo vždycky v neděli ráno a které uváděli chlupáči Jů a Hele (hlasy jim zapůjčili myslím Ota Jirák a Milan Neděla) a pak ještě Jiří Chalupa a Lenka Cingrošová (nevím, jestli si ta jména vybavuju správně, ale samotnou mě dost udivuje, co všechno jsem schopná si vybavit z doby před dvaceti lety).

Pak se vysílala ještě Pionýrská vlaštovka (uváděla to Marcela Augustová), ale na tu jsem tenkrát moc nekoukala, protože to byla celkem nuda, možná to bylo pro starší děti. Ve spojitosti s těmito pořady si pak vzpomínám ještě na nějakou slovenskou hitparádu (?), která se jmenovala Triangel a kde zněly tehdejší superhity (vybavuju si slovenskou skupinu Vidiek a hit Tancujúca královna, ale nic víc než ty názvy...)

Ale seriály, které jsem opravdu milovala, ba nerozpakuju se říct přímo zbožňovala, to byl nejdřív italský seriál Sandokan (v hlavní roli Kabir Bedi), o němž už tu byla řeč nedávno a po němž jsem tehdy, v roce 1984, pojmenovala svou první mrkací pannu. Přesněji řečeno ne přímo po Sandokanovi, ale po jeho lásce Marianně. Dodnes leží někde u našich na půdě. Ta panna.

Z těch dalších to byl tuším francouzský seriál Dva roky prázdnin (taky vám ještě dnes zní v uších úvodní melodie nazpívaná tehdy populárním Karlem Černochem? Vzhůru na palubu, dálky volají, vítr už příhodný vane nám... ach jo), pak německý Jack Holborn (pro mě rovněž nezapomenutelné úvodní cemballo a charismatický kapitán Sharingham a jeho pirátská plachetnice Kráska Molly, jeho bratr, vážený bristolský soudce, který svého bratra piráta nakonec v posledním, tuším dvanáctém, díle nechal oběsit - to jsem obrečela), z dalších pak Čáryfuk, japonský seriál Goro - bílý pes (poprvé jsem ho viděla v Magionu - vzpomínáte na Magion s Janem Rosákem? Později ho uváděl Petr Jančařík, běželo to ve čtvrtek odpoledne... a v úterý nebo ve středu dávali pořad Vega, ten uváděl Standa Hložek) dál potom seriál Silas, kreslený pohádkový seriál o bedně Edně (ještě v něm vystupovala nějaká víla a houbička prašivka...), smutný britský seriál Laura - tulení mládě (z něj si vzpomínám na hlavní hrdinku se zvláštním jménem Rowana), pak další britsko-australský seriál o trosečnících Korálový ostrov (vzpomínám si na postavu jménem Ralf), Ostrov pokladů (myslím, že se to celým názvem jmenovalo Silverův návrat na ostrov pokladů, hlavní roli Jima hrál Christopher Guard), pak si ještě vzpomínám, jak na mě zapůsobil australský seriál Co přináší řeka (hlavní hrdinka se jmenovala Philadelphie - říkali jí Deli, hlavní mužskou roli ztvárnil John Waters, všechno si to pamatuju už skoro dvacet let...), pak také nezapomenutelně příšerný čínský seriál Opičí král, no a moje první láska - Robin Hood alias Michael Praed a vůbec ten nejnezapomenutelnější seriál s úchvatnou hudbou, krásná Marion, Hern, Much, Little John, mnich Tuck, nottinghamský šerif, Guy z Gisbornu... ach jo.
 
Hrdiny všech těch seriálů jsem hltala, vystřihovala jsem si jejich fotky z tehdejších časopisů (Sedmička pionýrů, Pionýr, Ohníček) a nalepovala do sešitku, psala jsem si jejich jména... Nic z těchto relikvií se mi do dnešní doby nezachovalo, ale ta jména a názvy a spoustu dalších detailů mám dodnes v paměti, a jak to vypadá, nesmazatelně a navždy.
A určitě jsem na spoustu těchto televizních skvostů zapomněla. Ale věřím, že mě čtenářky v hojné míře doplní.

Proč se takovéhle seriály už nereprízují? Seděla bych před obrazovkou jako přibitá. A určitě ne sama...
 
Vivian
 
Sice jsem dospívala o docela dost let zpátky, ale filmy a seriály, které popisuješ, znám díky svým dcerám, které je hltaly stejně zaujatě, jako Ty. A já samozřejmě s nimi...:o)))
Díky za krásné vzpomínky.....a posílám Ti dáreček.....
 
Všechny zdraví editorka dne
Reklama