Bulvár

Kamarádce umřel pes - odpustí jí svou smrt?

Myslím, že každý z nás má v sobě něco, co dokázal někomu jinému nebo sám sobě odpustit.
Samozřejmě i já mám v sobě spoustu věcí, na které nerada vzpomínám, a které jsem dokázala odpustit, i když to tak moc bolelo a stále bolí.

O čem bych ale chtěla napsat, je událost, která se netýkala přímo mě, ale která mě bohužel také zasáhla. Zasáhla mě až natolik, že ukáplo i pár slz. 

Týká se to mé kamarádky a jejího věrného, ale němého kamaráda. A to mluvím o psovi. Měla ho už spoustu let a jak se dalo očekávat, pejsek začal mít problémy se zdravím. Nejprve přestal téměř vidět a nakonec ho přestaly poslouchat nohy. Většinu dne proležel a jen to, aby se postavil, mu dělalo velké bolesti. 

Kamarádka zkoušela veterináře, různé prášky, ale stáří je stáří. Hodně a často o tom přemýšlela a nakonec se rozhodla, že jeho trápení ukončí. Trvalo dlouho, než se k tomu odhodlala. Vždyť to byl člen její rodiny. Pak nastal osudný den. Přijel veterinář, panička uchopila svého pejska do náručí a po celou dobu, kdy mu byla vpíchnuta injekce, ho nepustila. 

Slzy jí tekly proudem a přitom se svému kamarádovi pořád omlouvala a prosila za odpuštění. Když ublížíte člověku, dokáže vám říct, že vám odpouští, ale co u zvířete. Jak si můžete být jistí, že vám odpustil. 

Nejhorší bylo, že pes strašně dlouho smrtící injekci vzdoroval a bojoval. O to to bylo bolestnější. 
Když bylo po všem, kamarádka mu sama vykopala hrob na své zahradě a zahrabala. Takovou bolest, co zažívala, asi nejde vyjádřit. Říkala mi, že neví, jestli jí to ubohé zvíře vůbec odpustilo, a že neví, jestli vůbec dokáže odpustit sama sobě. Ale vždyť mu jen pomohla od trápení.  

Od té doby uplynulo několik měsíců. Ptala jsem se jí, jestli by nechtěla jiného pejska. Je si jistá, že už psa nikdy nechce. Pořád nedokáže na tu událost zapomenout a prý už to nikdy nechce zažít.

Jen doufám, že někdy nastane ta doba, kdy si bude moct říci, určitě mi odpustil.
 
                                                        Fidy 
Určitě vaši kamarádce pes odpustil - není totiž co odpouštět. Pomohla mu, jak nejlépe mohla. Přebolí to, čas vše vyléčí a bude tu další pejsek.
editorka Mira

Myslíte, že i němé tváře mohou odpouštět?

Téma na čtvrtek:
Odpouštět
Co?
Proč?
Jakým způsobem?
Komu?
I sami sobě?
Neumíte?

Je pro vás odpuštění úlevou?

Litovali jste někdy, že jste odpustili?

Co pro Vás znamená odpuštění?

Napište nám, odměníme Vás!
redakce@zena-in.cz

   
24.11.2005 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. [24] Kaciola [*]

    To je to právě, že ho člověk bere jako člena rodiny. Ale aspoň je možnost důstojného odchodu s kerberos.name.

    superkarma: 0 01.08.2016, 06:32:20
  2. [23] janculka [*]

    TO je smutné, když pejsek zemře a je třeba pro majitele jako nejlepší kamarád. To je potom velká ztráta.

    superkarma: 0 01.08.2016, 00:24:42
  3. [22] Kaciola [*]

    My jsme museli nechat utratit psa, měl velké bolesti a nádor. Takže se nedalo nic dělat, operace by nepomohla. Nechali jsme ho ale zpopelnit u kerberos.name.

    superkarma: 0 30.07.2016, 00:10:26
  4. [21] benik-31 [*]

    Mojí rodiče také museli utratit jezevčíka/11let/měl zauzlení střev od te doby je to 10let a už si pejska nepořídili.Ale můj manžel mě přemluvil a kopupili jsme si ho my ajsem ráda,protože vidím tatínka jak rád se sním mazlí.Ale nyní také prožívámsmutek i mopje kamarádka v pondělí musela nechat utratit pejska 15let,ale v zápětí si pořídila nové šněňátko ať jí to tolik nebolí.

    superkarma: 0 25.11.2005, 08:33:07
  5. avatar
    [20] Odemětobě [*]

    Jájja: jako dospělá žena se taky na to dívám jinak.Na vesnici byl takový zvyk,nechávalo se 1 mládě,ostatní se hodili do žumpy a zatáhl poklop.Otec byl v lázních,tak jsem to musel udělat já a budu si to pamatovat do konce života.Dlouho jsem třeba nevěděla,že šťeňátkama babička práskla o beton na dvoře.Ke zvířatům byl holt jiný přístup.

    superkarma: 0 25.11.2005, 08:20:12
  6. [19] r1911 [*]

    Taky mám už teď občas takový ten "strach" ze stáří, tedy především smrti, našeho hafana. Na veterině bych ho určitě nenechala, ale zahradu nemáme a psí hřbitovy u nás nejsou, tak spíš tak přemýšlím "kam" s ním. Bereme ho jako dítě, takže pak budeme bulet všichni, bude se nám stýskat.
    Jako dítě jsme museli nechat utratit fenku, měla těžké stádium rakoviny - u toho jsem sice nebyla, ale i tak jsem to pořádně obrečela. První pes nám kdysi umřel ve spánku.

    superkarma: 0 25.11.2005, 07:50:28
  7. avatar
    [18] Enya [*]

    superkarma: 0 24.11.2005, 21:13:34
  8. avatar
    [16] Jájja [*]

    Odemětobě: fakt mě nenapadá jediný rozumný důvod, proč by se koťata musela topit v žumpě

    superkarma: 0 24.11.2005, 18:55:53
  9. avatar
    [15] Meander [*]

    Odemětobě: Je hrozný, jak dlouho si člověk bolestně pamatuje, kdy a jakou křivdu spáchal. Brrrr. To bude zase dneska usínání.

    superkarma: 0 24.11.2005, 16:17:51
  10. avatar
    [14] Odemětobě [*]

    Meander: já jsem kdysi musela utopit 3 koťata v žumpě.Pamatuji si to už 24 let a ještě dlouho budu.

    superkarma: 0 24.11.2005, 16:08:47
  11. avatar
    [13] Meander [*]

    Manx: To je jasný. Pelech nesmí vychladnout Musela jsem kdysi nechat ubezdušit dvě koťata (problémy s krevními skupinami) a ještě teď se mi sevře krk, když si na to někdy vzpomenu. Ale přemýšlet, zda mi odpustí zesnulý pes, to je jak špatný E. A. Poe

    superkarma: 0 24.11.2005, 15:59:45
  12. avatar
    [11] Meander [*]

    Nic se nemá přehánět

    superkarma: 0 24.11.2005, 15:15:52
  13. avatar
    [10] Odemětobě [*]

    Měli jsme 13 let psa,obyčejného křížence s vlčákem.Na letošní Velikonoce jsme ho už museli nechat uspat,jeho stav byl moc špatný.Brečeli jsme všichni,ale věděli jsme,že si život užil na 100% a je mu tak lépe.Dalšího psa už mít nebudeme,děti se nám rozjedou na školy a mně stačí kočka.Spíš mě mrzelo,že jsme ho nechali na veterině,manžel ho nechtěl pohřbít na zahradě.

    superkarma: 0 24.11.2005, 15:10:58
  14. avatar
    [8] Lilinka [*]

    superkarma: 0 24.11.2005, 14:57:23
  15. [6] stepi13 [*]

    Toto jsem prožila ani ne před rokem, akorád, že jsem se musela takto rozhodnout, když bylo pejskovi jenom 3,5roku-měl rakovinu....zhroutil se mi svět,ale pořídila jsem si fenulku, která mi bolavé srdíčko uzdravila a občas mám pocit,jako by v ní ten předešlí pejsek byl, ten pohled mluví za vše

    superkarma: 0 24.11.2005, 14:36:39
  16. avatar
    [5] Trinii [*]

    byla s ním do konce a nemá si do vyčítat, kdyby každý měl rád svého psa jako ona tak by to bylo krásné.

    Mě pejsek umřel a já jsem tam nebyla, pohřbili ho beze mne to si strašně vyčítám...ale těším se moc až si dalšího pejska pořídíme.

    superkarma: 0 24.11.2005, 14:26:03
  17. avatar
    [4] murena [*]

    ach joo,až mi tekly slzy,také jednou budu takhle trpět až mi moje chlupatá láska zestárně a přijde jeho čas.Nevím jak tu chvíli zvládnu a pochopí to jen ten,kdo žije nebo žil se psem a slíbila jsem si,že po Sorbonovi už nikdy žádný pes nebude ...

    superkarma: 0 24.11.2005, 14:25:33
  18. avatar
    [3] femme [*]

    něco podobného jsem zažila před 6ti lety a dodnes jsem se z toho nedostala a při každé vzpomínce na našeho miláška

    superkarma: 0 24.11.2005, 14:20:52
  19. avatar
    [2] gerda [*]

    tohle jsem prožívala s kocourem. Zapomenout se na to nedá, ale proč se bránit dalším chlupatým kamarádům? Je lepší, když je majitel se svým zvířetem do poslední chvilky, i když by nejradši od té hrůzy utekl. Kamarádka projevila velkou statečnost a dobré srdce, že psa provázela do posledního okamžiku. Udělala správně. Neměla by si nic vyčítat. Kolik surovců má psy, ubližuje jim, a oni je přesto milují... Ti si podobné starosti nepřipouštějí.

    superkarma: 0 24.11.2005, 14:20:26

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme