Domácnost

Kamarád Šáša

Vážená redakce, milé čtenářky,

snad mi prominete, že se nebudu striktně držet tématu, nejde totiž o moji oblíbenou hračku, i když jako dítě jsem nedostatkem hraček rozhodně netrpěla. A možná proto je těžké říci, která byla ta nejoblíbenější. Při vzpomínce se mi jich vybaví plno, zřejmě každá měla své období, kdy byla na výsluní.

Ovšem, pokud byste tuto otázku položili mé šestileté dceři, odpověď by byla zcela jednoznačná. Její nejoblíbenější hračkou je Šáša. Ale Šáša pro ni vlastně není  hračkou v pravém slova smyslu, do svých holčičích her ho nezapojuje. On je jejím společníkem a kamarádem, kterého má neustále nablízku.

Šáša přibyl do naší rodiny velice nenápadně coby dárek od babičky k 1. dceřiným narozeninám a v prvním okamžiku nic nenasvědčovalo tomu, že ho nepotká osud většiny dalších hraček, které po čase zákonitě skončí zapomenuty kdesi v temných koutech pokojíku. Pro vysvětlení: Šáša je zcela obyčejný měkký látkový panáček s dlouhou šášovskou čepicí do špičky, jejíž kouzlo naše batole brzy objevilo.

Teď zdánlivě trochu odbočím. Dcerka si již jako miminko vypěstovala zlozvyk – cucání palce. Dudlík nechtěla a paleček byl k dispozici kdykoliv se jí zamanulo uklidňujícího sání. Do svého dumlacího rituálu ovšem velice brzy a nápaditě zapojila Sášu. A tak se nám velice často naskytl pohled, jak si cumlá paleček levé ruky, v ostatních prstíkách téže ruky sevřených v pěst drží špičatou horní část Šášovy čepice a její špičičkou si mydlí pod nosem doleva, doprava. Dalším jejím oblíbeným číslem bylo uchopit čepičku u Šášovy hlavy a zbylým volným koncem se šlehat přes tváře. A byly to docela rány. Časem došlo i na kousání. Šáša se zkrátka stal nedílnou součástí dceřina života. Jezdil s ní v kočárku, v autě, na rodinné dovolené, k babičce. Odmítala se od něj odloučit. A jezdí i nyní, kdy už je z ní školačka a cucání palce se víceméně zbavila. Nutno podotknout, že během let prošel Šáša některými změnami. Kvůli únavě materiálu prodělal několik transplantací obličeje a čepičku už má kdoví kolikátou. Ale večer musí být  vždy včas u holčičky v postýlce.

Krásný den všem přeje
Winnie the Pooh


Děkujeme za pěkný příspěvek, zas tak moc se od tématu neodchýlil :).

redakce@zena-in.cz

   
09.11.2006 - Dům a byt - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Winnie the Pooh [*]

    Jo, tak to je podobné. Šáša se naštěstí dá prát v pračce, ale není to ještě tak dávno, kdy při téhle operaci malá seděla před pračkou, koukala okýnkem dovnitř a hned po doprání se ho mokrého dožadovala .

    superkarma: 0 09.11.2006, 21:48:01
  2. avatar
    [1] femme [*]

    to znám, naše nejmladší měla od 1.roku panenku, která vypadala jako mimino a nedala ji vůbec z ruky, chodili jsme s ní k doktorce, na nákupy, jezdili na dovolené nejhorší bylo, když bylo potřeba panence vyčistit tělíčko, ještě, že jsem měla kámošku v čistírně měla štěstí na paní učitelku v 1.třídě, bo jí dovolila panenku nosit do školy

    superkarma: 0 09.11.2006, 15:06:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme