Ahoj Ženo-in,

ani nevím, jestli chci poradit nebo se prostě jen potřebuji někomu vyzpovídat ze svých zborcených a zdupaných snů. Vdávala jsem se na dnešní dobu poměrně brzy, ve dvaadvaceti letech po půldruhého roku trvající známosti, protože jsme očekávali příchod miminka. Svatba byla v kruhu rodiny a nejbližších přátel, tedy poměrně malá, ale zato moc hezká. Po půl roce se nám narodila dcerka. Nádherná holčička s krásnými kukadly, která nás z postýlky pozorovala svým bezelstným pohledem.

Dcerka rostla a my žili celkem spokojený život. Tedy… spokojený. Jak se to vezme. Manžel spokojený určitě byl, protože chodil do práce, chodil za kamarády, držel si své dva sporty a později k nim přibral ještě třetí. Já jsem také netrávila dny jen doma, chodila jsem s dcerkou do klubu pro maminky, plavat, cvičit a občas si zašla s kamarádkami na skleničku.

Manžel mi doma pomáhal, snad jen k dcerce nikdy nenašel ten správný otcovský vztah. Takže výchova a vůbec všechno kolem ní leželo na mně. Postupně se z našeho milostného vztahu stal vztah přátelský, milostné hrátky vymizely z postele téměř úplně a zabydlely se tam knížky, časopisy, televize. Když se vrátil manžel z práce, povídali jsme si, pak on vyrazil za sportem a já s dcerkou ven, za kamarádkou nebo na návštěvu k rodičům. Začali jsme spíše, než spolu žít, existovat vedle sebe.

Po čtyřech letech jsem se vrátila do práce, kde se po dobu mé nepřítomnosti hodně změnilo. Někteří kolegové odešli, noví přišli. A mezi nimi i Honza. Honza, který z mého klidného a celkem nudného života bez lásky udělal rozbouřené moře. Láska, která mezi námi vzplála, by podpálila půl města, jaké jiskry mezi námi přelétaly. A ta láska nás dovedla ke zbourání mostů a společnému životu.

A i když je Honza pořád ten nejúžasnější člověk na světě, člověk, se kterým mě zase baví se milovat, člověk, se kterým máme mnoho společného, člověk, který miluje mou dcerku a ona jeho, přesto všechno mám pocit, že patřím k manželovi. A nevím, proč mě tyto pocity přepadají ve chvíli, kdy konečně cítím, že znovu začínám žít….

 

 

 
Reklama