Nejde o klasický syndrom nevrácených knížek, kdy přátelé prostě zapomenou a vloží vaši knížku do své knihovny. Tahle knížka totiž zmizela přímo v městské knihovně!

Od dětství literaturu miluju, žiji v malém bytě, nesnáším přehršel nábytku a navíc nemám potřebu se ani k té nejlepší jednou přečtené knížce vracet. Ideální řešení: veřejná půjčovna. Zaplatím 40 Kč ročně a na open-card si půjčím cokoliv na dobu jednoho měsíce (lhůtu možno i prodloužit).

kniha

Já osobně čtením relaxuju, takže „jedu“ po čtivých českých knížkách a také napínavých anglosaských bestellerech. K mým favoritkám patří Joy Fieldingová.

Půjčené knížky zásadně nezařazuju ke svým vlastním (ani by se tam nevešly), naleznete je buď na mém nočním stolku, nebo v mé kabelce. Úzkostlivě sleduju výpůjční lhůty (placení pokut je zbytečné a potupné) a stejně, jako všech nepotřebných věcí v bytě, i knih se ráda zbavuju tak, že je po přečtení okamžitě vrátím.

Na začátku roku jsem si půjčila výše uvedený román a k tomu ještě nějaké dva tři další. Chystala jsem se na dovolenou a rozhodla se půjčit si čerstvé těsně před odjezdem.

S přečtenými knížkami jsem se tedy dva dny před dovolenou vypravila do knihovny. Ale ouha: Právě probíhaly prezidentské volby a „moje“ knihovna posloužila coby volební místnost. Pokrčila jsem rameny a obtěžkána literaturou vyrazila volit do svého okrsku. Ihned po víkendu jsem se do knihovny vydala znovu. Dorazila jsem v 11.50 - knihovna otevírala až ve 12.00 a před knihovnou se vytvořil docela slušný hlouček čtenářů.

Po odemčení jsem vrazila dovnitř, a jak mně zde naučili, položila přečtenou literaturu před jednoho z pracovníků a rychle prošmejdila regál „právě vrácených“, kde se často objeví zajímavé bestsellery.

Po dovolené jsem první možný den naklusala knížky vrátit. Jaké bylo mé překvapení, nebo vlastně šok, když mi pracovnice od počítače s úsměvem oznámila, že jsem Joy Fieldingovou nevrátila a nabíhá mi každým dnem 5 Kč pokuty, tedy momentální částka činí 95 Kč. Věděla jsem naprosto přesně, že jsem knížku před dovolenou na pult položila, a otázala jsem se, zda nemohlo dojít k nějakému omylu. Pracovnice mi opakovaně s profesionálně shovívavým úsměvem (však to známe, bordelářka...) odpovídala stále stejně jako kafemlejnek: „Podívejte se doma, určitě ji najdete!“

Cítila jsem hroznou bezmoc, protože to už nebylo o nějaké stovce, či dvou nebo třech, to bylo o mé cti! Ihned mě napadlo, že jsem udělala strašnou chybu, když jsem v knihovně plné cizích lidí „jen tak“ položila knížky na pult a hnala se za novými. Okamžitě mi došlo, že ji prostě někdo nenápadně „stopil“ do tašky. Jenže pracovnice tuto teorii přijmout nechtěla a jela si tu svou „písničku“.

Odešla jsem domů a začala plánovat, jak situaci vyřešit. Rozhodla jsem se prostě oznámit, že jsem Joy ztratila a že ji zaplatím.

Příhodu jsem vyprávěla při obědě v rámci novinářské akce, kde jsem naši redakci zastupovala z důvodu stěhování. Pointovala jsem, že se chystám varovat naše čtenářky, neboť i ve zdánlivě seriózním prostředí, kde by zloděje nikdo nečekal, může dojít ke krádeži. Když tu jedna novinářka prohodila: „Ale to se mi stalo taky. A tu knihu nikdo neukradl, prostě ji někam založili oni. Když jsem trvala na reklamaci a přezkoumání, knihovna ztracenou knihu vypátrala a ještě se mi omluvila!“

Soudím, že pracovnice půjčoven evidentně za knihy položené „jen tak“ na pult neručí, ke krádeži mohlo jistě v důsledku nezvykle rušného provozu dojít, ovšem stejně tak se díky „šrumci“ s volbami mohla Joy zatoulat někam, kam nepatří...

Takže po víkendu „vyrážím do boje“ za svou čtenářskou čest a vy mi, milé čtenářky, nejen držte palce, ať mám stejné štěstí jako moje novinářská kolegyně (obávám se, že nebudu), ale hlavně si pamatujte:
Půjčené knížky pro jistotu předávejte „z ručky do ručky“ - neboť do stejné situace se můžete dostat také a je lepší si za těch pár stovek, které za ztracenou knížku zaplatíte, koupit raději nějaký ten hadřík navíc, nebo ještě lépe, kvalitní kosmetiku. :-)

Reklama