Bulvár

Kam vede láska až za hrob?

Člověk, jak praví mnozí filosofové, je bytostí konečnou, vyrůstající ze své konečnosti, jež je privilegiem i prokletím, a odlišuje nás od neumírajících bohů a smrt nereflektujících zvířat. Na území, jež obýváme, žily své životy mnohé národy. Mezi nejvýznamnější z nich patří Keltové. Pojďme tedy nahlédnout do jejich světa a zásvětí.

Kdo ví, jak to bylo...
Nejprve se stručně seznámíme s některými obtížemi studia keltské kultury, mezi něž patří především to, že tento národ dával přednost ústní tradici. Jazyk Keltů tedy známe pouze z nápisů v ogamu, latince či, výjimečně, řecké a fénické abecedě na hrobkách, oltářních kamenech a mincích či z místních názvů, jmen kmenů a králů, která nám zachovali římští a křesťanští historici. Naše znalosti o Keltech tedy pochází z těchto sekundárních pramenů a archeologických nálezů. Jen málo z ústně tradovaných legend a pověstí se zachovalo do relativně nedávné doby. To je také jeden z důvodů, proč se názory vědců na keltskou tradici a historii často rozchází. Cenné informace o Keltech pochází především z řeckých a římských pramenů. Z nich se také dozvídáme, jak byla uspořádána společnost Galů, Belgů a Britonnů, jak tento národ rozdělili Římané. Víme tedy, že se jednalo o zemědělce, ale především válečníky, v jejichž čele stála šlechta, králové a královny.

Druidové věřili v lásku až za hrob
Podstatou keltské mytologie byl především vztah s přírodou, která byla pro tyto neohrožené válečníky záhadným a tajuplným místem. Jejich božstva často představují přírodní síly, náboženské obřady se konaly pod širým nebem, v mýtech se mnohdy vyskytovala mluvící zvířata. Některé z těchto legend jsou pravděpodobně vysvětleními náboženských rituálů a poutí, spojených například s iniciací. Druidská víra v nesmrtelnost přinesla do příběhů motiv lásky, trvající až za hrob. Jisté je, že mýtický svět se stal natolik nedílnou součástí keltské společnosti, že byl asimilován i pozdějším křesťanstvím. Legendy byly pozměněny, ale ne zapomenuty...

Věčné objetí
Mezi příběhy, v nichž se setkáváme s keltským chápáním smrti, patří například legenda o Deidre a Naoisovi. V jejím závěru prchali synové Uisnechovi před pomstou krále Connachara. Druid Duanan je ale zabil mocnými kouzly. Když nechal král bratry pohřbít, ulehla Deidre, milá jednoho z bratří, Naoise, do jeho hrobu a zemřela. Connachar ji vynesl a pohřbil na druhé straně jezera. Z hrobů obou milenců však vyrostly stromy, jejichž větve se propletly nad klidnou hladinou. Marně je král nechával porážet, rostly stále znovu a znovu, jako prastarý symbol lásky překonávající smrt, tak častý v keltských legendách...

Vzkřísit boha
Další příběh, tentokrát o podsvětí, je mýtus o Pwyllovi, králi Dyfedu, a pochází z první větve sbírky Mabinogion. Hlavní hrdina se zde na čas stává králem Annunu, aby se později opět vrátil do říše smrtelníků. S problematikou smrti se setkáváme i v legendě o Culhwchovi a Olwen. Původně šlo zřejmě o mýtus spojený s rituály vzkříšení či znovunalezení ztraceného boha, neboť důležitým prvkem je zde Culhwchova pouť za osvobozením keltského boha mládí Mabona.

Jak překonat smrt?
Z výše uvedených ukázek je zřejmé, že Keltové nejen že nechápali smrt negativně, ale neviděli ji ani jako ireversibilní proces. Pro jedince nadané zvláštní mocí, či pro ty, jímž byl osud příznivě nakloněn, bylo možno překonat fyzickou smrt symbolicky, jako Deidre a Naois, či se dokonce vrátit z podsvětí, jak učinil Pwyll i jiní. Důkazem tohoto názoru jsou i schopnosti některých členů keltského pantheonu.

Dobře bijící
Pánem a vládcem Tuatha Dé Danann, lidu bohyně Danu, jak se nazývali bohové Irska, byl Dagda, patron práva, spravedlnosti a moudrosti. Mezi jeho atributy patřil i coirí, kotlík hojnosti, který oživoval ty, jenž do něj byli ponořeni, či lorg, kyj, jehož jeden konec usmrcoval a druhý oživoval. Tento bůh se v Galii nazýval Teutates, Esus či Taranis a v interpretatio romana byl znám pod jménem Iuppiter. Palici se stejnou funkcí jako Dagdův lorg nosil i galský Sucellus, jehož jméno znamená „dobře bijící“. I jeho zbraň jedním koncem oživovala a druhým usmrcovala. Měl tak vztah jak k podsvětí, tak k boji. Jeho irský protějšek, Nuadu, či dle interpretatio romana známý Mars však již byli pouze králi válečníky.

Pán podsvětí
Skutečným pánem podsvětní říše pak byl galský Cernunnos, „rohatý“, zobrazovaný většinou v buddhovské pozici a s jelením parožím, které je  archaickým symbolem, známým po celé Asii jakožto znak periodické obnovy. Cernunnos tak byl vázán nejen k lovu, který též spadal pod jeho pravomoc, ale též k životu a smrti, a jeho sošky se nalézaly i ve hrobech. Interpretatio romana nazvalo boha podsvětí Dis Pater, zatímco irským pánem mrtvých byt Arawn, jehož symbolickým zvířetem byl jelen.

Zdá se tedy, že Keltové brali smrt jako přechod od jednoho způsobu bytí ke druhému, z království do království, přičemž podsvětí se příliš nelišilo od reálného světa. Cesta zpět byla také možná, ať již přičiněním bohů, mocí lásky či silou hrdinů samých. Jedním z nejvýznamnějších keltských svátků byl Samhain, 1.listopadu, který se odrazil v soudobé tradici dušiček a haloweenu. V tomto dni se otevíraly brány Jiného světa a mrtví přicházeli navštívit své blízké. Kromě podsvětí rozlišovali Keltové ještě svět kouzel a magie, do nějž se odvážný či neopatrný dobrodruh též mohl dostat. Tento národ však nikdy nestavěl strohé hranice mezi třemi říšemi. Viděli svět jako celek, mýtický cyklus, jehož součástí byla i smrt, a tak ač nevíme, jak skutečně prožívali okamžik ztráty svých blízkých či vlastní konečnost, legendy nám napovídají, že smrt nebyla pro Kelty ničím děsivým a nezvratným, že byla prostě přirozenou a přijímanou součástí života.

S využitím knih: David Bellingham - Keltská mytologie; Catlín Matthewsová - Keltská duchovní tradice

Milovala jste někdy „až za hrob“? Nebo dokonce milujete? Jaký je Váš vztah ke smrti? Děsí Vás? Fascinuje? Nebo na ni radši vůbec nemyslíte?

   
15.01.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [20] mejsehezky [*]

    Samík97: gratuluji

    superkarma: 0 15.01.2007, 21:21:39
  2. avatar
    [19] catcat [*]

    Nyo:

    superkarma: 0 15.01.2007, 15:27:56
  3. avatar
    [18] Gamibo [*]

    Samík97:MOC ŠTĚSTÍ MOC ZDRAVÍ MOC LÁSKY VÁM PŘEJI

    superkarma: 0 15.01.2007, 13:09:00
  4. avatar
    [17] Henri [*]

    Samík97: to vám hrozně přeju.

    superkarma: 0 15.01.2007, 12:59:21
  5. avatar
    [16] emma [*]

    "Člověk, jak praví mnozí filosofové, je bytostí konečnou, vyrůstající ze své konečnosti..." vskutku filozofický úvod

    superkarma: 0 15.01.2007, 12:42:02
  6. avatar
    [15] aiša [*]

    článek a jinak smrt je prostě součást života to mě život naučil

    superkarma: 0 15.01.2007, 11:55:04
  7. [14] Samík97 [*]

    Od 17 let po lásce na první pohled jsem šťastná se svým manželem celých 46 let.Máme radost ze svých dětí i vnoučat.Kéž bychom si dlouho užili i důchodu.

    superkarma: 0 15.01.2007, 11:42:48
  8. avatar
    [13] Gamibo [*]

    Podle keltské kultury je život stálá příprava na smrt.

    superkarma: 0 15.01.2007, 11:09:18
  9. avatar
    [12] Kelly [*]

    Ten poslední obrázek je super

    superkarma: 0 15.01.2007, 09:30:50
  10. avatar
    [11] Z_U_Z_U [*]

    Nyotaimori:

    superkarma: 0 15.01.2007, 09:12:11
  11. avatar
    [10] _zelvicka_ [*]

    Gamibo: krásně jsi to vystihla,

    superkarma: 0 15.01.2007, 09:10:06
  12. avatar
    [9] folkart [*]

    velice zajímavý článek, takové mám ráda

    superkarma: 0 15.01.2007, 08:44:55
  13. avatar
    [8] Gamibo [*]

    Vdávala jsem se ve svých 24 letech,po ročním přátelství a dvouměsíčním chození se svým partnerem jsme prostě usoudili,že se vezmeme.Prožili jsme si své radosti i bolestné starosti,ale vím,že jeden pro druhého mnoho znamenáme.Pořád je pro mne manželem,milencem a rovnocenným partnerem,umíme se spolu smát i plakat.Představa,že by odešel je pro mě nepředstavitelná.Ale vím,že já jsem natolik silná a potřebná pro své děti,že smrt bych nevolila.Svého muže jsem si brala zamilovaná a pořád jsem zamilovavá a to už 13 let.Není to moc dlouho a velký kus života máme ještě před sebou,ale každý den lásky stojí za to.Před láskou a před smrtí má mít člověk úctu.

    superkarma: 0 15.01.2007, 08:40:04
  14. avatar
    [7] MEK [*]

    jde mi mráz po zádech

    superkarma: 0 15.01.2007, 08:27:21
  15. avatar
    [6] monca13 [*]

    Nyotaimori:

    superkarma: 0 15.01.2007, 08:10:57
  16. avatar
    [4] reditelka [*]

    City jsou nevyzpytatelné a vůlí neovlivnitelné. Naše prožívání je tak trochu zřejmě i biochemie .

    superkarma: 0 15.01.2007, 07:59:04
  17. avatar
    [2] bokul [*]

    Věrulinka: To mas pravdu...

    superkarma: 0 15.01.2007, 00:38:10
  18. avatar
    [1] Věrulinka [*]

    I neláska,nenávist jde až za hrob.

    superkarma: 0 15.01.2007, 00:35:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme