Bulvár

Kam to dáváš? Ty snad máš tasemnici!


Rčení o tom, že někdo, kdo je nenasyta a přitom netloustne, je dozajista vlastníkem tučné tasemnice, má svůj pravdivý základ. 

Toto zvířátko se totiž v podobě zárodku, který se nazývá žertovně boubel, dostane do našeho zažívací ústrojí pomocí dopravního prostředku jménem špatně tepelně upravené maso. Vláčkem v podobě u řezníka koupené kýty se tasemnice do těla člověka ovšem již téměř nedopravuje, protože maso je velmi přísně kontrolováno. Co ovšem zcela jednoduše lze, je slupnout boubel na honu. Nositelem je totiž v dnešní době hlavně prase divoké. Ne že bychom poletovali po lesích a hromadně štvali kance jako Bivoj, ale s ohledem na vyjádření soudobých lékařů je tato eventualita častější, než si myslíme. Dále je nám velice nakloněna tasemnice psí.

Dipylidium caninum – tasemnice psí
Zde pomáhá dopravit boubel na místo určení nakažená blecha, kterou je potřeba pozřít. Málokdo pojídá vědomě blechy, ovšem taková infikovaná blecha, číhající na čumáčku našeho kamaráda, který nás láskyplně olízne přes ústa, bývá velice rychlá. Člověk se ani nenaděje, a už ji tam má. Pozor, blecha psí zásadně nectí pravidla a s klidem blechy anglické se nastěhuje i ke kočce.

Většinou se příznaky onemocnění zaměňují za sezónní chřipku, letní průjmy apod. Proto velké množství případů zůstává nezjištěno. Obecně je ale známo, že u nás je nízký výskyt (několik případů ročně).

 

MUDr. Alena Petráková, praktický lékař, Praha 7, komentuje:
Osobně jsem žádný případ na našem pracovišti za poslední dva roky nezaznamenala, ale z praxe v okolí Uherského Hradiště si pár případů zhruba před šesti až osmi lety pamatuji. Tehdy se jednalo o maso divokého vepře a nakaženi byli tři dospělí. Léčení bylo poměrně snadné, protože se jednalo o běžný druh. Mnohem četnější je tasemnice psí, která je také velice snadno odstranitelná speciálními léky. Zde se nakazí majitel psa nebo kočičky spolu se svým miláčkem. Příznaky onemocnění se projevují jako bolesti v břiše, zvýšenou teplotou a velmi záhy lze články parazita pozorovat ve stolici nakaženého. S exotickými druhy střevních a jiných parazitů jsem se nesetkala. Neléčená nákaza tasemnicí by byla problematická. Člověku by hrozil rychlý úbytek váhy, postupná dehydratace a možná trvalá devastace zažívacího ústrojí a střev, způsobená množením parazita.

V sousedním Rakousku je ročně potvrzeno více než 70 nových případů.

V daleké, exotické cizině pozor na Echinococcus multilocularis – tasemnici liščí
Tady už je nakažení mnohem jednodušší a příznaky stejné a horší, protože tenhle drobek se nestydí uhnízdit třeba i v ledvinách, mozku, plicích a podobně. Zbavit se jí pak lze jen operací. Tasemnice liščí navštěvuje jak kočky a psy, tak i ovoce rostoucí na infikované půdě, hlodavce a podobně. U nás je nakažení člověka touto potvůrkou velice vzácné. Nejčastěji byla zjištěna u cizinců, nebo si ji někdo přiveze právě jako dáreček z dovolené.

Nejšílenější způsob diety!
Není tak daleko doba, kdy si některé pomatené ženy samy zvolily tasemnici jako hubnoucí program. Tyto případy naprosto šílené diety zaměstnaly lékaře z USA, Německa, Rakouska, České republiky i Polska. Dokonce to pro několik nezodpovědných jedinců byl zvrácený, leč výnosný byznys. Naštěstí je stihla policie včas zatknout a chtivé hazardérky se zdravím přesvědčit, že dělená strava je méně nebezpečná než nedělený parazit.

To takový roup dětský je mnohem běžnější návštěvník
„Už má zase roupy!“
říkávaly naše babičky, když jsme byli neposední. A měly někdy pravdu. Takový roup dětský totiž způsobuje, že dítko opravdu neposedí. To proto, že ho hrozně svrbí prdýlka. Roupy totiž nejraději pochodují v okolí konečníku, což šimrá, a tak se dítko drbe a všelijak sebou šije. Je to běžný dětský parazit. Z 1000 dětí je stiženo alespoň jednou za život roupy 700 dítek. Není to nic zlého, jen je velice nepříjemné, když se člověk v ordinaci dozví, že má vlastně „červivého potomka“. Stačí recept na jeden z účinných léků, například Vermox, a je po roupech.

Roupy si dítko opatří celkem snadno.

Stačí si špatně umýt ručičky, dostat se do kontaktu s vajíčkem, olíznout packy a s dítkem hnedle šijí všichni čerti.

 

 

MUDr. Alena Petráková, praktický lékař, Praha 7, komentuje:
K nákaze z osoby na osobu dochází kontaktem s oblečením nebo ložním prádlem infikované osoby. Roupem dětským je možné se nakazit i v prostředí, které je kontaminované vajíčky (např. závěsy, koberce). Časový interval vývinu - od přijetí infikovaných vajíček až po kladení vajíček už vyvinutého dospělého červa je zhruba jeden měsíc. Průměrná délka jejich života je okolo dvou měsíců. Oplodněné samičky migrují v noci ven z konečníku

Infekce jsou frekventovanější ve školách, ať už mateřských nebo základních, v přeplněných podmínkách a podobně. Jedná se o velmi běžného parazita a je snadno odstranitelný.

 

Historicky nejobsáhlejší nákaza lumpem roupem byla zaznamenána v USA. Tehdy bylo odhadem infikovaných 40 milionů lidí!

 

   
05.08.2008 - Společnost - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. avatar
    [1] Ťapina [*]

    No co, tasemnice bezbranná je opravdu celkem neškodný parazit kromě toho, že ubírá živiny
    Když tak vidím ten obrázek u odstavce o roupech, to zas bude dotazů na přenos roupů od psa, co? Nejde, přátelé, jednou provždy - nejde. Je to roup DĚTSKÝ

    superkarma: 0 05.08.2008, 10:05:43

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme