Rodina

Kam se poděly dětské hry?

Poslední dobou mám pocit, že si děti nehrají. Pochopitelně teď nemám na mysli hry počítačové, ale hry typu „Čáp ztratil čepičku…“ nebo „Krvavé koleno“. Ani na venkově nevidím pobíhat děti za balonem, hrát schovku nebo vybijku. Hřiště zarůstají plevelem a ploty se rozpadají.

To za našich mladých let jsme hodili taškou do kouta a šli lítat ven.

Měla jsem obrovskou výhodu, že jsem mohla trávit dětství na venkově. Sotva roztál sníh, už jsme patou hloubili důlek a cvrnkali barevné hliněné kuličky. No, barevné. Časem se všechny ošoupaly do podoby uschlých králičích bobků. O to víc mezi nimi vynikaly vzácné duhové skleněnky, které se stávaly válečnými trofejemi, protože se o ně hrálo až naposled, v nouzi, kdy už se nedostávalo obyčejných. To byla krása!

Hry nás provázejí celým životem. Hry se dědí z generace na generaci.

Vlastně když se nad tím tak zamyslím, asi vezmu zpět větu, že se hry dědí z generace na generaci. Kuličky to asi nebudou. V asfaltu a betonu se těžko hloubí důlek, a ani já sama jsem tuto hru svým dětem nepředala. Jako jsem je nenaučila skákat panáka, ani jsem s nimi nehrála školku se švihadlem, ani s míčem. Trochu mě snad omlouvá, že moje děti vyrůstaly v Karlíně, vydlážděném, vybetonované a vyasfaltovaném, kde se dalo skákat leda tak přes výmoly a psí hovínka. Teď už jsou velké a já stará, takže ani ony svým dětem nebudou mít co předat. S mou generací vymřou asi tyto hry po přeslici. Škoda.

Zato domácích stolních her zdědily plný kufr. Od „Kloboučku, hop“, přes domino, dámu, šachy, až po Dostihy a sázky a karty všeho druhu. Karban je chytl asi ze všeho nejvíc, každou volnou chvilku jsme s nimi museli něco hrát.

Kapitolou samou pro sebe jsou naši známí. To jsou hraví maniaci. Podotýkám, že to není kritika, ale obdiv, protože tato rodina je vzácným příkladem dokonalé soudržnosti a obdivuhodně fungujícího kolektivu. A možná právě společenské hry všeho druhu jsou dobrým receptem, jak stmelit a udržet rodinný kruh v harmonické pohodě. Hrají všichni: táta, máma a tři skoro dospělé děti. Vždycky nám vítězoslavně nahlásili, že objevili nějakou novou hru, ať přijdeme. A tak jsme se u nich sesedli k dlouhatanánském stolu a hráli do pozdních nočních hodin. Prodíraly se bludišti, stavěli tučňáky, skládali pyramidy nebo kombinovali číselné řady.

A co vy, milé ženy-in? Dokážete vypnout televizi a začít něco hrát? Co hrajete? Karty? Šachy? Stolní společenské hry? Skládáte hlavolamy? Na jaké hry z dětství nejraději vzpomínáte? Předaly jste je svým dětem?Nebo upadnou v zapomnění? Hrajete v rodinném kruhu? S přáteli? Umíte prohrávat?

Napište nám na hravé téma a vyhrajte dárek, který si můžete vybrat: Pokud nejste zrovna hravá, ale napíšete příspěvek, můžete získat originální hedvábnou šálku od přední české návrhářky Liběny Rochové. Pokud jste hravá, jistě přivítáte nějakou novou stolní hru.

Své příspěvky na dnešní téma posílejte na redakce@zena-in.cz

   
20.04.2010 - Děti - autor: Dana Haklová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme