Už jsem psala, jakou měla babička šperkovnici. Dnes vzpomenu další krásnou krabičku, no spíše krabici, kterou jsem obdivovala. V této ale nebyly šperky. Byly v ní ukryty „věci na šití“. Velká, dřevěná, rozkládací na spoustu šikovných šuplíčků a přihrádek. V nich byly srovnány nitě, bavlnky, jehly, špulky, hříbek na zašívání ponožek a spoustu dalších nástrojů a potřeb k zašívání, vyšívání, háčkování... Vše podle velikosti, barev a určení, k čemu tyto drobnosti použít. Dřív nebyly opravny na šaty, krejčovství a švadlen bylo pomálu. A babička byla šikovná – nejen že zašívala oblečení své velké rodiny, ale čas si našla na to, aby občas spíchla něco pro sebe. A to už vůbec nemluvím o tom, že vyšívala, háčkovala a paličkovala. To jsem se nikdy nenaučila a určitě nenaučím. Nemám tolik trpělivosti a nadšení.

Co mne ale vždy fascinovala na té „šicí“ krabici, byl neuvěřitelný pořádek, který v ní panoval. Kdykoliv jste do ní mohly sáhnout a během chvilky jste našly to, co jste zrovna potřebovaly. Takové jsou na trhu pořád – většinou proutěné. Ale v nabídce jsou i speciální kazety, někdy kožené, polstrované. Nejčastěji doma ale objevíme košíčky, plastové krabičky či plechovky. Některé zase využívají šicí stroje – ty stolové se skříňkou. Ale většina z nás má asi jehly a nitě v šuplících, krabičkách. Jsou často pomotané, tu správnou jehlu nemůžeme najít, když už ji najdeme, neobjevíme „navlékáček“ (ty, které hůře vidí), pak zjistíme, že zelená niť se k přišití knoflíku na modré kalhoty opravdu nehodí, ale ta modrá nám zrovna v tom chaosu chybí! Žijeme v uspěchané době a zašívat se nám moc nechce. Jediné, k čemu jsme ještě ochotny, je přišít knoflík, co si budeme vyprávět. I když nás „nešvadlenky“ nechci házet do jednoho pytle s těmi, kterým tyto práce nevadí.

A kde mám já těch pár nití a jehel? Kde mám „šitíčko"? Stydím se, ale v papírových krabičkách od čaje. A moc jich není. Asi bych si měla vzít příklad z babičky, abych měla vše krásně urovnané, všeho dost, protože nikdy nevím, co budu zrovna potřebovat... anebo z indiánů. Ti měli speciální ploché tašky na šicí potřeby (používali šlachy a kostěné jehly). Tašky musely být bez třásní, protože v těch „třásňových“ byly uchovávány posvátné předměty a léčivé byliny. Byly vyrobeny ze surové nevydělané kůže (především z bizonů nebo krav), která byla ozdobena malbami nebo vyškrábanými ornamenty. A ta kůže byla z krav nebo bizonů.

Nu, raději zůstanu u čajových krabiček, nevím, kde bych sehnala bizona, a do kravína se mi nechce...

Co říkáte pořekadlu: Dlouhá nitka, líná dívka?
A kde vy máte schovány nitě a jehly?
Máte je přehledně srovnané?
Nebo je v nich naprostý nepořádek?
Kolik máte jehel?
Zašíváte vůbec?

Napište, zajímá mě to. Třeba se mezi vámi najde i „indiánka“...
Indiánské" informace použity z indiani.cz
Reklama