památný strom

Zimní měsíce nejsou pro výlety zrovna ideální, ale to je jen výmluva pro „zápecníky“. Pokud mezi takové nepatříte a navzdory chladnějšímu počasí rádi cestujete a poznáváte krásná místa naší země, zvu vás na Sedlčansko.

Bylo krásně a nechtělo se nám sedět doma. Když jsme přemýšleli, kam mezi svátky vyrazíme na výlet, padla volba na Sedlčansko. Už dlouho si ho slibujeme, neboť máme pro tento kraj oba slabost. Pro mého muže je vzpomínkou na první byt po studiích, pro mě časem dětství a malin nezralých, jak se říká.

Navždy zůstane mému srdci blízká tahle malebně zvlněná krajina s nezaměnitelným, drsným půvabem. Jako by se tady zastavil čas. Kamenitá políčka s remízky, borové lesy, rozlehlé rybníky…A také osamocené statky skrývající svá tajemství, typické kamenné zídky lemující zahrady a cesty, boží muka a kříže pod mohutnými stromy, vesničky s roztodivnými názvy.

Tenhle kraj mě nepřestává fascinovat. Stále je v něm co obdivovat a zároveň něco nového objevovat. K radosti, ale i smutku.

Co byste si neměli nechat ujít, když navštívíte Sedlčansko?

Sedlčany, místními nazývané „Selčany“

Od dob, kdy mi na zdejším „autobusáku“ začínaly prázdniny, uběhlo hodně vody a Selčany se změnily. Dávno už to není to šedivé, ušmudlané městečko s oprýskanými fasádami, které si pamatuji. Domy září „novotou“, je tady čisto, upraveno, ale jak už je u nás „dobrým“ zvykem, „moderní“ zástavba se na vzhledu Sedlčan krutě podepsala.

Největší „peckou“ není ani tak nákupní středisko, či nemocnice rušící vzhled jinak krásného náměstí, ale „paneláky“ v těsné blízkosti kostela. To mohl vymyslet jen barbar, který by se měl smažit v architektonickém pekle. Nové fasády na tom nic nezmění.

Vysoký Chlumec

„Ten chlumecký zámek je za lesem“…Ani nepočítám, kolikrát jsem míjela tenhle nádherný zámeček, čnící vysoko nad krajinou. V duchu jsem se ptala, jestli se tahle známá lidová písnička vztahuje právě k němu. Se zakloněnou hlavou jsem vzhlížela k jeho věžím a jako malá holka si představovala, že tam bydlí princezna… A věřte nevěřte, za ta léta jsem nikdy neodbočila z hlavní silnice, abych se podívala až k němu. Tentokrát jsem to musela konečně napravit. Dnes krásně zrenovovaný hrad (nikoliv zámek) patří soukromému majiteli (rodu Lobkowiczů) a veřejnosti je nepřístupný.

Ale Chlumec není jen zámeček. K Vysokému Chlumci patří i pivovar a krásně upravený skanzen se skvosty lidové architektury středních Čech. Najdete tady nejen obytné domy, ale i různá hospodářská stavení, včetně drobných stavbiček, které by na původním místě už dávno nestály. A tak byly rozebrány a znova sestaveny a tím se zachovaly pro příští generace. Škoda, že většina takových staveb tohle štěstí neměla.

V zimě je skanzen bohužel uzavřen a můžete si ho prohlédnout pouze přes plot, ale máte alespoň dobrý důvod se sem vrátit na jaře. Já to rozhodně udělám.

Solopysky

Někdy je dobré odbočit z hlavní trasy a podívat se do nějaké vesničky jen tak, třeba kvůli jejímu názvu. A možná budete mít štěstí a objevíte skvost, který byste jinak minuli bez povšimnutí. To je i případ Solopysk. V rámci možností zachovalá náves s půvabným renovovaným kostelíčkem nebylo to jediné, co nás zaujalo. Mnohem větší pozornost vzbudil (kdysi) překrásný renesanční špýchar s dřevěnou pavlačí. Bohužel, v dost katastrofálním stavu, utopen v nepořádku, mezi zemědělskými stroji. Nad tím vám až srdce zabolí a nemůžete se ubránit otázce: „Kdo tohle dopustil?!“

Blízko vysokochlumeckého skanzenu se pomalu rozpadá tahle vzácná kulturní památka. No uznejte, nejsou to paradoxy? Nestálo by za to stavbu rozebrat a znova postavit? Asi jsem naivní, že?

Čtěte také:

Reklama