Kalous ušatý je druh sovy, omlouvám se těm, kteří vědí, ale někdo si kalouse zaměňuje s kaloněm, což je pro změnu druh netopýra. Dva naprosto rozdílné živočišné druhy a přesto mají cosi společného. A to, že se staly hlavními aktéry vtipných historek, které mi vyprávěl zvířecí záchranář Petr Jandík.
Dovolte mi, milé čtenářky, abych se opět vrátila k rozhovoru se zvířecím záchranářem Petrem Jandíkem. Naše povídání bylo pro mne (doufám, že i pro vás) velmi zajímavé a poučné. Vzpomeňte si na články o ptačích budkách a nedávný článek o zimním přikrmování.
Přestože se práce zvířecích záchranářů týká spíš smutných osudů a dramatických událostí, o ty vtipné a veselé příhody naštěstí nouze není. Přečtěte si jednu z nich.
V parku psychiatrické léčebny se zalíbilo kalousovi a v dutině stromu si udělal hnízdo. Vyvedl tři mladé, a ti se postupně snažili vylétnout. Každý den jedno mládě neohrabaně vypadlo z hnízda a nebylo schopné vyletět zpět. Pacienti léčebny ho vždycky chytili a zavolali nám do stanice, ať si pro ně přijedeme. A tak jsem tři dny za sebou jezdil do Dobřan. Tam a zpět.
Potřetí mne vzali do jídelny. Ne snad na oběd, jak by se mohlo zdát, ale pro kalouse. Když poslední mládě našli, strčili ho pod kbelík a hlídali, než si pro ně zase přijedu.
U dlouhého stolu sedělo dvanáct pacientů a upřeně sledovalo obrácený kýbl. Bylo ticho, že byste slyšeli spadnout špendlík. Zvedl jsem kýbl a řekl: „Kalous ušatý“…a všichni se s křikem rozprchli, jako když do nich střelí.
Co je najednou tak vyděsilo, když potřikrát kalouse chytili, se mi nepodařilo zjistit, ale přišlo mi to až dojemně legrační.
Takové příhody jsou vždycky velkou vzpruhou a odměnou naší práce. Mladé kalousy jsme samozřejmě vykrmili a pustili zpět do přírody.
Čtěte také:
- Ošetřit, vyléčit a vykrmit co nejvíc zvířat a vrátit je zpět do přírody, to je naše hlavní poslání, říká zvířecí záchranář Petr Jandík
- Ptáci si hledají místo k hnízdění už na podzim. Pomozte jim ptačí budkou
- Přikrmujete ptáčky? Zbytky z kuchyně do krmítka rozhodně nepatří
Nový komentář
Komentáře
Až na to, že kaloň není netopýr
K příběhu - připadá mi, že kdyby ti pacienti nechali kalouse, aby se o svá mláďata postarali sami, bylo by to lepší.
No, co už, hlavně že to dobře dopadlo - pro ty sovy. Možná se poučily a příště letěly hnízdit jinam, kde se jim do toho nikdo nemontoval.
Hlavně, že jim neublížili
V psychiatrické léčebně je asi možné cokoliv, i to, co na první pohled nedává smysl
SNÍŽEK — #5
pacienti se správně lidsky zachovali
To je dobrá historka
sovy mám ráda
Za domem bývalo hřiště a přes zimu tam na břízách odpočívalo až dvacet kalousů různé velikosti. Denně jsem je počítala při venčení psa. Jednu silvestrovskou noc tam mladíci odpalovali rachejtle a od té doby se tam vraceli jenom dva. Po dvou letech na místě hřiště udělali navzdory protestům parkoviště. Na parkovišti se rachejtle neodpalují.... a kalous je tam zas jako doma. Než začně vadit některému řidiči.
To je povedená historka, je vidět, že pacienti i při různých diagnózách měli pořád zdravé povědomí o tom, jak zacházet s handicapovaným zvířátkem. No, a že se lekli při vyslovení KALOUS UŠATÝ? Ono to přece zní trošku jako zaklínadlo