Bulvár

Kafe a ataralgin nejsou ideální začátek dne


Máma výše uvedenému kdysi říkala Snídaně zasloužilé učitelky, pak změnila zaměstnání.

Střih, jindy, jinde. Můj otec je taková dobrá duše, hlavně když u toho páchání dobrých skutků nemusí být osobně. Takže když mí předci v jednom roce slavili asi sedm různých kulatin, výročí svatby a bůh ví čeho, někoho napadlo, že je vezmeme k moři, protože papučí už mají dost. Takže skrze tento nápad jsme se ocitli v dost nóbl hotelu... u snídaně.

Bylo to druhý den pobytu a babička byla příjemná jako osina v zadku. Nebýt toho, že i protivné osoby tu a tam spí, byli bychom všichni otravováni asi 28 hodin v kuse od chvíle, kdy jsme vypadli z domova.
Já už jsem nebyla vzteklá, protože má mysl proplula divokými vodopády destilovaného vzteku a teď se čvachtala v tom klidném rybníčku za nimi.
Seděly jsme u stolu. Já, matka, teta (mámy sestra) a babička (matka mého otce). Já popíjela řídké překapávané kafe, na to, abych dostala do těla patřičné množství kofeinu, jsem potřebovala asi tři, a něco jsem ohlodávala. Matka koukala do svého kafe a talíře a ve své mysli štelovala kulovnici, teta, která se s babičkou moc nezná, ještě byla vcelku v pohodě a taky něco onípávala. Teta totiž nejí, teta nípe. A babička kafrala. Kafe moc studené a ona ho stejně nepije, čaj moc horký a než vystydne, tak ona bude mít žízeň, pomerančový džus moc pomerančový, chleba příliš světlý, žemle příliš tmavé, ale ona nechce otravovat, to ona jako není vybíravá, ale zjevně manažeři hotelu ani trochu nerozumí své práci, protože jinak by to jistě zařídili...
Matka několikrát nabídla babičce, ať si řekne, co chce, že jí to donese (babička ještě měla otravu kyslíkem a moc toho nenachodila), na což babička reagovala něčím jako: „Né, zlatíčko moje, ty jsi taková děvenka hodňoučká, ale oni tady stejně vajíčka na slanině nemají, ne, že bych si chtěla vymrčovat..." a u toho se ksichtila, jako by jí někdo najel na kuří oko bagrem.

Atmosféra byla dosti hustá. Máti zjevně byla zralá na vraždu, když si představila deset dní v tomto duchu - opět upozorňuji, že v tomto duchu proběhla celá cesta, odpoledne v hotelu a okolí, večeře, večer, co dělala babička v noci, nevím, protože my s mámou jsme trestaly láhev místního silného červeného, abychom neměly noční můry - a vypadalo to, že babička se rozhodla, že Její Veličentsvo se nebaví, a když se Její Veličenstvo nebaví, nebude se bavit ani nikdo jiný.
Když se babička dostala k tomu, že ona koláč nechce, ne že by neměla ráda koláče, ale ona z nich má větry, a začala vyprávět ságu Moje střevní kličky, máti měla slzy na krajíčku a teta propadala zděšení. Jestli tohle jde vydržet a jestli neměla radši zůstat doma v Plzni a čuchat smog. Pravděpodobně mě osvítil Duch Svatý a já se odhodlala k protiakci.

Vymáčkla jsem několik téměř slz a pravila tónem sladkého naivního vnoučátka:
„Babi, ale tobě se tady nelíbí, že?"
Ale líbí," pravila předkyně, obrátila oči v sloup a velmi dlouze vzdychla.
Nelíbí. Pořád vypadáš, jako že tě to tu pěkně štve," pokračovala jsem neohroženě, zatímco mě matka zuřivě kopala do holeně.
Ale líbí, děťátko, dívej, jak si to tu užívám... a o mě se nestarej, já nechci otravovat." Vzdych, několik obličejů, za které by se mučení světci na barokních obrazech nemuseli stydět... i když, ti se modlili a tak a vypadají vcelku vyrovnaně. No, ale tvářili by se, kdyby si nebyli jisti, že odměnou za to tahání střev přijou do nebe. Asi tak.
Babi, nelíbí, já to na tobě vidím. Takže prostě řekni, co se ti nelíbí, co ti vadí... a já zařídím, aby se to nějak napravilo. Já chci, abys byla spokojená."
Kopla jsem matku taky, ať máme modřinu obě.
Ale mně opravdu nic nechybí..."
Né, fakt, zařídit jde skoro všecko, takže prostě jenom řekni, tohle je hotel a jejich práce je se o tebe starat..."

Ještě chvilku jsem babičku přesvědčovala, že je strašně nespokojená, ale že já, její klášná šladká vnučka (babička byla vždycky šišlací) se klidně postavím na hlavu a budu jódlovat, když jí to udělá radost. To jsem radši nenabízela, neumím ani stát na hlavě, ani jódlovat, ale i mě představa deseti dní neustálého kafrání nelákala. Přinejmenším proto, že bych si docela solidně zadělala na cirhózu jater, protože jinak to fakt nešlo.
Babička odkráčela s tím, že si jde dát čouda a že se sejdeme za hodinu na pláži.

Máti mě strašlivě seřvala, že babka se urazila a do smrti bude vyprávět, jak jsme ji deset dní mučili u moře.
Teta neříkala nic, vypadala jako malý králíček, kterého právě neposnídal velký had.
Za hodinu nebo kdy jsme se sešli na pláži, babička hubu od ucha k uchu, chtěla si půjčit opalovací krém a že půjde támhle sbírat lastury, že viděla, jak od tama kdosi cosi nesl... a týden byla roztomilá, příjemná a společenská. Jenom týden, což znamená, že ještě zbyly tři dny, kdy nebyla milá a příjemná...

Tato akce vstoupila do rodinných dějin jako dokonalý případ vývoje situace podle katastrofické křivky, vynechám, jak se kdo spálil (do tmavě fialova, do tmavě ruda, do růžova s velkými otoky), kdo se kde ztratil, kdo co zvoral... bonus byl, že když jsme se odhlašovali z hotelu, tak jsem vrátila klíče, zjistila jsem, že jsem bosky a boty v pokoji... takže jsem si šla půjčit klíče, pokoj už byl uklizený a moje takřka nové terénní sandály za 120 euro někde v neznámu, takže jsem se vracela na sever v plážových vietnamkách, což na vídeňském letišti, kde mírně posněhávalo, působilo dosti... matka tomu říká Vypadáš jako debil". I cesta letadlem zpět byla totálně... no. Drazí příbuzní vedli spory o všecko, já tomu nějak tak velela, takže stewardi seřvali mě, že si tu partu nedokážu usadit a udržet nějak v klidu, dokud nepochopili, jak se věci mají, a nezačali mi nosit jednu sklenici šampaňského za druhým. Takže mi ani ty vietnamky ve sněhu a matčina hodnocení nevadily.

Matka tehdy pravila, že na dovolenou bude jezdit výhradně se svou nejbližší rodinou, což sice několikrát porušila, ale všimla jsem si, že kromě antibiotik, kdyby se jí vzpamatoval zánět v zubu, s sebou vozí už i prášky na bolení hlavy.

Vaše čtenářka Gentiana

Milá Gentiano,
úplně to vidím v živých barvách...

   
29.03.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [6] mam-ča [*]

    gentiana: Tvoje babi je v prudění trapný břídil proti mojí tchýni.
    Než jí v hotelu připravili ten správný pokoj v tom správném patře a s tím správně nasměrovaným balkónem s výhledem na moře, tak museli přestěhovat dvě rodiny, co tam bydlely už týden.
    Měla totiž objednaný jednolůžkový pokoj, ale ten byl dle jejího názoru takový větší kumbál na smetáky, tak si radši připlatila 20 tisíc za neobsazené lůžko.
    Jo, tahle "stařenka" se teda neztratí...

    superkarma: 0 29.03.2007, 20:09:32
  2. [5] Samík97 [*]

    gentiana: Zajisté!

    superkarma: 0 29.03.2007, 16:46:17
  3. avatar
    [4] Meander [*]

    Vzpomínám si na rodinné výlety k babušce Jagušce na Ukrajinu.

    superkarma: 0 29.03.2007, 16:18:19
  4. [3] gentiana [*]

    Samík97: tak pro tebe zkrácená verze: U snídaně jsme se handrkovali.
    Lepší?

    superkarma: 0 29.03.2007, 16:09:58
  5. [2] Samík97 [*]

    Připomíná mi to tvorbu A.Jiráska-příliš upovídané...

    superkarma: 0 29.03.2007, 15:42:24
  6. avatar
    [1] Kadla [*]

    Sága Střevní kličky

    superkarma: 0 29.03.2007, 15:10:08

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme