Reklama

Ivu jsem poznala před šesti lety, kdy jsem se přistěhovala do Poděbrad a hledala dva důležité spojence každé ženy – dobrou zubařku a skvělou kadeřnici. K oběma musím mít důvěru, kterou je těžké najít a udržet.

U jedné se ke slovu nedostanu, ale zas se s klidným svědomím můžu na svět usmívat tak, jak to mám ráda. U druhé si pustím pusu na špacír a vím, že se to nikam dál nedostane. Mám ráda, když někdo má svou práci rád. Na výsledku je to totiž vidět. Když jdu od Ivy, přijdu si krásná a učesaná. Uvnitř i zvenku.

foto

Často jsme u mých vlasů řešily vztahy s muži. Stejně jako ostatní ženy, i já jsem byla smutná, že to nevyšlo, i když se snažíme. Možná až moc.

„S chlapem musíš jako s kuřátkem,“ odtušila zkušeně Iva. Tenkrát se nám do hovoru někdo připletl, takže jsme tuhle taktiku nakousnout nestačily, ale dnes jsem neodolala. Kdykoliv jsem se totiž na toto téma bavila s mužem, vstávaly jim při té představě vlasy hrůzou na hlavě, co zas na ně chystáme.

Jak je to, Ivo, vlastně s tím kuřátkem? Platí snad hlodat a hodit za hlavu?
To ne, ale ideálně brát to tak, jak to berou chlapi. A neplatí to samozřejmě na všechny. Když vidíš, jak to on sám zamýšlí, to poznáš už na první schůzce, a sama nemáš žádné závazky, tak do toho jdeš. Chlapa si vychutnáš jako to kuřátko, ale zachováš se tak, aby ti to pak neublížilo. Nedáváš do toho ty city. Úsměvné je to, žá já sama jsem si to nikdy nevyzkoušela.

Asi nejsi ta správná mrcha...
Je pravda, že mrchy to mají asi jednodušší a musíš se jako mrcha narodit. Takhle z momentálního rozhodnutí to nefunguje.

Jakkoliv by to mohlo znít chladně a vypočítavě, není, a něco na tom bude. Ivu znám dobře a vím, že má srdce na pravém místě. Dokázaly bychom to, když pak dojde na lámání chleba? Kdy jsou to city a kdy nereálná očekávání? A otázkou jsou i mužské city.

Ženy se ti hodně svěřují. Co je dnes trápí ze všeho nejvíc?
Netrápí je peníze, finance neřeší. Trápí je hlavně, že k nim chlapi nejsou pozorní. Nejde překvapivě o letité vztahy, do kterých se zaběhla rutina, ale zejména o ty na samém začátku, kdy by to mělo být vše hezké, zajímat se o druhého. Neradi investují do malých pozorností – at už je to večeře, nebo květina.

Čím to, myslíš, je? A jak to ženy řeší?
Tak myslím si, že za to velkým dílem může svět internetu. Muži mají díky internetu daleko větší nabídku, mají to snažší, nemusí se tolik snažit. Svět internetu je zvrácený.

I když ti přičaroval úžasného chlapa?
(smích) I tak. Sice umí lidi sblížit, ale na druhé straně jim soukromí upřít. Měla jsem samozřejmě strach se seznamovat přes internet. Samozřejmě je lehčí se s někým poznat, když je ti dvacet.

Jak probíhalo vaše seznámení s Rosťou a vaše první schůzka, která rozhodla, že je ten pravý?
Na dobré věci si musíme počkat, takže Rosťa samozřejmě nebyl hned. Byla jsem na několika schůzkách před ním. Nejsem zastáncem dlouhého vypisování. Zastávám názor, že osobní setkání je pro možný vztah zásadní. Měla jsem strach vzhledem k tomu, že jsem z malého města, co tomu řeknou lidé, když mě pokaždé uvidí s jiným mužem. Vždy jsem se s ním sešla na veřejném místě, na náměstí v kavárně, a vždy kamarádka měla přehled o takovém setkání a byla na telefonu. Člověk nikdy neví.trojka

O jakém muži pro sebe jsi snila?
Celý život jsem se starala sama a chtěla jsem mít vedle sebe mužského, který se hned tak nesloží, a pokud přijdou problémy, hledá řešení. Ženská musí vydržet víc. U ní nepřipadá v úvahu, když nemá práci, nevychází jí život, neřekne „hodím si to.“ Mám ráda mužskou přítomnost. Dělá mi dobře, když mě chlap vezme za ruku, dá tak najevo, že k němu patříš. Hýčká si tě. Stará se o tebe. Jsi pro něj ta princezna. To jsem si přála, a to teď mám.

Co rozhodlo?
První dojem je nejdůležitější. S Rosťou jsem tu zažitou praxi - nepsat si, nepovídat, porušila. Asi měsíc jsme si intenzivně psali, sdělovali pocity, telefonovali. A když jsem jela na první schůzku, měla jsem pocit, že ho znám. A když jsem zahlédla jeho usměvavé oči, to jsem u chlapa dlouho neviděla, bylo rozhodnuto.

Takže platí, že v podstatě si vybírá žena. Co je podle tebe důležité pro to, aby vztah dvou lidí fungoval?
Důvěra a mluvit. Hodně, hned od začátku. Nevíš, co ten druhý chce, dokud se nezeptáš. Říct nahlas všechny ty pocity, přiznat, že mám obavy, strach - ten druhý se třeba cítí podobně. Například teď nás čeká po tříměsíční známosti společná dovolená a řekla jsem Rosťovi, že z ní mám strach. Měl i on a společně jsme se tomu zasmáli.

Jak si ideálně představuješ soužití muže a ženy? Dokázala by ses pro klid doma vzdát své práce, o které jsi říkala, že ji máš ráda?
Tak samozřejmě bych bez práce být nemohla, ale přála bych si mít víc času jen pro sebe. Dopřát si nějaké ty zkrášlující procedury, relax. Žena má být upravená i doma, voňavá a usměvavá. Až přijde ten chlap domů, aby tam byl rád.