Mé křestní jméno je Kateřina. Musím říct, že jsem se dobře vdala, protože mi strašně hezky zní to „Kateřina Kozelková“ …ale to je jiná.

Jméno mám po své mamce , která se jmenuje Naděžda :-) - takže jak došlo k té Kateřině?

No, to bylo tak:

Mamča moc své jméno v lásce neměla, připadalo jí na gymnáziu totálně trapné a představovat se klukům Naděžda nebo Naďa???

Milovala jméno Kateřina a tak se také sem tam představovala. A taky zažila  pár trapasů, když na Katku potom neslyšela…když potom začala chodit s mým otcem (ta Mánička z vedlejší třídy), celá parta jí říkala Katko…

No a když se jim pár týdnů po maturitě narodila „porucha“ ženského pohlaví, nemohla se jmenovat jinak než Kateřina :-).

Dlouho jsem nechápala, proč někteří strejdové a tety (spolužáci z gymplu) mojí mámě říkají Katko, pak mi mamča převykládala tuhle historku, jak chtěla být zajímavější…

Jenže mě se taky moje jméno dlouho nelíbilo, ani teď nemám v lásce, když mě někdo osloví  Kateřino, připadá mi to takové tvrdé.

Ovšem při Káče, nebo Kačeně se mi otvírá kudla v kapse. Zbožňuju, když mi táta ještě teď v mých kristových létech řekne Káčátko nebo Kačabo – to si vždycky připadám jako ta malá holčička, která s ním blbla.

Zbožňuju, když mi manžel řekne Kačulko nebo Kačko. Mám ráda, když jsem u kámošky na Jižní Moravě a všichni mi říkají Katy nebo Katynko.

Nakonec jsem si na své jméno zvykla a mám ho ráda, není zas tak špatné …ale dcerku jsme pojmenovali Tereza – tohle jméno jsem zase vždycky chtěla mít já :-).

P.S. ….a nesnáším vtipnou říkanku naší babči – „Kateřina, co řiť vypiná…“  - to bych vraždila

Kacule

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Mně přijde jméno Kateřina pěkné – jen to nesmí být Káťa – to zní Rusky :-) …M

Reklama