Bulvár

kačinka: První a poslední!

Poprvé jsem byla zaměstnaná v patnácti. Bydlela jsem v malém městě a s kádrovým profilem mých rodičů jsem tam neměla šanci se dostat na střední školu.

V Praze mi našli práci aspoň trochu blízkou mým zájmům a podnájem, za rok jsem se dostala na gympl.

Ale po čtyřech letech se situace opakovala, vrátila jsem se do stejné firmy a tentokrát jsem tam chodila 3 roky (vždycky od září do června, to bylo razítek v občance a všechna stejná), než se mi povedlo uniknout pozornosti orgánů a dostat se na VŠ.

Tu jsem úspěšně dokončila, pak mateřská a když kluci trošku poporostli, začala jsem se ohlížet po nějaké práci.

Mám poměrně úzkou specializaci a je tu jen pár firem, kde ji mohu uplatnit, ale byla jsem ochotná dělat i něco jiného. Vždy jsem odvedla mladšího synka do školky, doma si pak udělala kafe a začetla se do pracovních inzerátů v novinách.

Asi po týdnu prozkoumávání inzerátů jsem narazila na jeden z mého oboru. Zavolala jsem tam a následoval šok, protože v telefonu se ozval hlas bývalého šéfa z firmy, která mi poskytovala útočiště v temných dobách. Představila jsem se a hned uvedla jméno za svobodna, na druhé straně vteřinka zaváhání, a pak už se ptal, kdy můžu nastoupit.

Když mě představoval kolegům, bylo mezi nimi i několik chlapíků (už v důchodovém věku), které jsem znala, a jeden se na mě podíval a pravil:“ Jé vy jste vyrostla“, no neřekl zestárla, přece jen mě neviděli dost dlouho.

Ukázalo se, že už to není původní firma, pár lidí odtamtud si založilo vlastní menší, ale se stejným zaměřením. Tam jsem strávila asi 7 poklidných let.

Před dvěma lety ale přišlo překvapení, šéf se rozhodl odejít do důchodu, nenašel nástupce a akcionáři se rozhodli firmu zlikvidovat. Měli jsme s kolegy ale štěstí v neštěstí, vedení likvidované firmy se dohodlo s vedením té původní velké firmy, že kdo chce, může přejít tam.

Takže jsem se obloukem vrátila tam, kde jsem před cca 30 lety začínala. Současná šéfka tu je zaměstnaná celou tu dobu a až půjde do důchodu, asi to po ní převezmu.

A doufám, že je to moje poslední práce.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


To je ale moc hezké kolečko, cos udělala. Tak to vypadá až osudově. Hodně štěstí. M.

Jak to máte s prací vy? Jste spokojeni s tím, co děláte? Splil se vám sen z mládí, nebo pracujete jen, abyste měli výplatu? Chodíte do práce rádi? Pište na redakce@zena-in.cz

   
23.02.2010 - Blog redakce - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. avatar
    [2] vodfon, kolie [*]

    To je osud.Sml16

    superkarma: 0 23.02.2010, 12:31:19
  2. avatar
    [1] Eliana [*]

    Tak to je taky bombastické a moc přeji takovéto štěstí!

    superkarma: 0 23.02.2010, 12:12:48

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme