Dnešním tématem dne je, zda je lepší být jedináček, nebo z velké rodiny. Přečtěte si, jak jsem na tom byla já, má sestra a má maminka...

ilustrační foto

Měla jsem nějaké zdravotní komplikace, které způsobily, že jsem na miminko čekala déle, než jsem chtěla. Předčasně – v sedmém měsíci – se mi narodila dvojčátka. Chlapci Alexandr a Michal. Žili bohužel jen jeden den (píše moje maminka své tehdejší kamarádce).

Pak jsem se nějaký čas léčila a konečně po čtyřech letech přišla na svět Katuška. Citlivá vnímavá holčička. Když jsem za dva roky znovu otěhotněla, těšila se celá rodina. I dcerku jsme na příchod sestřičky pomalu připravovali.

Jenže jsme skutečnost trochu podcenili. Když se nám narodila Mařenka, vše se rázem začalo točit kolem ní. Důvodem ale nebylo to, že by se nám miminko víc líbilo, ale prostě jen vyžadovalo hodně starání.

Naše extrémní péče o nového člena rodiny však Katku hodně zasáhla, zvlášť, když ji tchyně začala ponoukat, že už ji nemáme tak rádi, že „naši mají novou holčičku, a ta je teď milejší“ (řekla nám to dcera a jednou jsem babičku při podobném výroku dokonce načapala).

My jsme to, jak se Katka trápí, bohužel nepostřehli. Dokonce na jedné fotce z té doby, kterou dodnes s humorem ukazujeme známým, je zachycená nad miminkem s tak děsivým „vražedným“ pohledem, že to až nahání hrůzu.

A pak přišel ten den. Mařenku jsem dala spát do prádelního košíku a postavila ho na balkon. Katuška si zatím hrála v pokoji. Bohužel jsem jí nevěnovala moc pozornosti a šla jsem vařit oběd. Kaši holčičce, Katce a mně filé s bramborem a na večer slepičí polévku. K tomu umýt sporák, taky jsem si chtěla přečíst noviny…

A pak bylo najednou takové podivné ticho. Co se děje? Nervózně jsem běžela do pokoje, ale Katka nikde. Proběhla jsem další místnosti – nic. Znovu jsem vběhla do obýváku a odhrnula záclonu na balkon.

Tam Katka z překlopeného koše tahala vrnící Mařenku a pokoušela se ji mezi zábradlím vytlačit DO PROSTORU!!! Hlubina třetího patra! Už scházelo docela málo – jen plíny dělaly snaživé holčičce trochu problém. Vyděsila jsem se a popadla miminko za povijan. V poslední chvíli!

„Holčička plakala,“ opakovala neustále provinilá starší sestřička. Samozřejmě, že jsem v první chvíli neovládla emoce a Katce jsem naplácala. Večer, když jsme s mužem rozebírali, co se všechno mohlo stát, nás obcházely mrákoty.

Musím říct, že nejvíc pomohl manžel. Od té doby pokaždé, když dorazil z práce domů, opravdu se intenzivně Katce věnoval. Trochu jsme si tak děti rozdělili.

Ale stejně nikdy Kateřina na Marii nepřestala žárlit. I když jsme se snažili, křivda tam však pořád visela a visí dodnes ve vzduchu! Obě holky máme s mužem stejně rádi, ale starší dítě pořád cítí křivdu.

Marie Šrámková, příběh můj a mojí maminky

Napište nám na redakční  e-mailovou adresu: redakce@zena-in.cz svoje zajímavé postřehy a zábavné příběhy a historky, které jste s dětmi a se sourozenci prožili. Svoje texty můžete doplnit i jejich obrázkem.

Těšíme se na vaše příspěvky, které budeme v průběhu celého dne zveřejňovat, a ty nejzajímavější samozřejmě odměníme. Dnes je ve hře šampon Activ F Dr. Hoting od firmy Schwarzkopf s knížkou Intimní dobrodružství jedné londýnské prostitutky od Belle de Jour, a sérum Activ F Dr. Hoting od firmy Schwarzkopf s knížkou od Roberta L. Wolkeho Co Einstein vyprávěl svému holiči.

Reklama