Měli jste už nějakou věc, kterou jste nosili léta módním trendům navzdory? Naše čtenářka lilica ano. Přečtěte si její vtipný příspěvek.

Vážení a milí v redakci, patřím mezi jedince, kteří si občas zamilují nějakou věc a jen těžce se jí vzdávají. Pamatuji si, když jsem byla malá a měla asi 4 roky, milovala jsem flakony od voňavek. Vydržela jsem si s nimi hrát hodiny. Když jich pak už bylo takové množství, že maminka neměla v kuchyni místo na vaření, nacpala je do tašky " hadřenky" a vyhodila na smetiště. Jaké však bylo její překvapení, když se podívala po týdnu do toho největšího hrnce v kuchyni. Měla jsem je tam všecky, umyté u studny na dvoře a vytáhla jsem je, jen když šla máma do obchodu, aby nehubovala.

Když jsem nastoupila na střední, potkala jsem kamarádku ve "slušivém" zeleném kabátku. Když mi řekla, že vedle ve vetešnictví mají ještě jeden, letěla jsem jako na křídlech, abych jej měla. Oživila jsem jej límcem z umělé kožešiny, který jsem ukradla spolužákovi. Já se ve svém nejoblíbenějším kabátku vydala i na své první rande s manželem. Když mi z něj pomáhal v hospodě, kde jsme se stavili na grog, zdálo se mi, že si štítivě odfrknul a bral jej jen špičky prstů. Byl cítit naftalínem, protože byl na půdě a právě jsem jej po roce vytáhla, abych s ním honila módu. A to ještě chudák manžel netušil, jak jsem k límci přišla.

Když jsme se vzali, kabátek se mi hodil v těhotenství, protože to bylo takové paletko. Jen límec mi manžel v nestřeženém okamžiku odpáral a vyhodil, i mně už připadal olezlý.

Kabátek jsem opečovávala a bedlivě uchovávala na tajném místě na příští sezonu. Samozřejmě, že jsem měla i jiné kabátky, saka a paleta, ale tento jsem milovala z nostalgie. Když jsem čekala naše druhé robátko, hledala jsem v zimních věcech svůj oblíbený kousek šatníku, ale nenašla jsem jej. Když jsme si pak jednou vyšli na procházku s dětmi, uviděla jsem u popelnic babku Kejvalku v mém zeleném kabátku. Pochopila jsem, že dal manžel kabát k popelnicím a ona si jej oblíbila tak jako já před léty. Nezlobila jsem se, až teď jsem viděla, jak je otřesný, vyšisovaný, nemoderní, ale pořád stejně krááááááásnýýýý!!!

lalica

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Milá lalico, tak to jste moje krevní skupina. Některé hadérky totiž nestárnou. Ale někteří lidé to prostě nechápou

 

Reklama