„…prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš…“ pravil nezapomenutelný pan doktor v podání nezapomenutelného pana Hrušínského poté, co pacient statečně vyjmenoval, co všechno ho bolí a co nemůže udělat. Téma dnešního dne jsem vzala za Danu, neb stylově a k tématu ochořela…

pain

Osobně se ráno probudím a hned vím, že žiju.

Bolí mě za krkem, protože nejsem schopna si odříct dva polštáře, brní mě ruka, protože jsem si zvykla ji krátce po usnutí zasunout pod polštář dlaní vzhůru, a kromě pytlů pod očima nemám jiných zavazadel.

V Pelhřimově jsem nebyla.

Říká se, že když se člověk po třicítce ráno probudí a nic ho nebolí – zemřel. Žiju a vím o tom.

Záda mě nepřestávají bolet celý den, neb čumím 8–10 hodin do klávesnice, což nekvituje zádové svalstvo ztuhlé jako ocel.

Do toho musím každou chvíli rozcházet odkrvenou nohu, neb ji mám pokaždé pod stolem několikrát obtočenou kolem té druhé. I když si to zakazuji, dělám to podvědomě. Zjišťuji, že jsem to udělala až ve chvíli, když ji spolehlivě přestanu cítit.

Zatím ale chodím, což pokládám za pozitivní.

Dnešní téma pro vaše příspěvky je o tom, co vás po ránu bolí a od kdy, jak se snažíte – pokud se snažíte, bolest eliminovat, jaké bolesti si nosíte z práce a samozřejmě, jestli už byly v Pelhřimově.

Chudák Dana si připravila téma, a aby jej uvedla do života co nejvíce in-natura, obratem onemocněla.

Následkem toho se setkáváme dnes a setkáme se i zítra u tématu stromečkového.

Své příspěvky o vašich bolestech mi dnes pište prosím na redakce@zena-in.cz

Dnes na váš čeká vyhodnocení soutěže z minulého týdne a soutěž nová, Chcípák a Borec, a totéž na vás bude čekat i zítra. Samozřejmě vydoluji nějaké bezvadné ceny pro vylosovaného autora příspěvku.

Přeji krásný den a doufám, že se ve svém píchání, brnění, necitlivosti a bolení nebudeme nudit.

Reklama