Když Kryštof Kolumbus přivezl do Evropy tabák, jistě netušil, kolik rozbrojů tím o několik století později přivodí. Ani ve snu ho nenapadlo, že vzniknou tabáková impéria a svět bude rozdělen na kuřáky a nekuřáky. A pak ještě na napravené kuřáky – ty jsou prý nejhorší.

smoking

Když jsem na poradě navrhla téma kouření na veřejnosti, byla jsem si plně vědoma, že si tím znepřátelím řadu kuřaček.
„To zas bude napomínání a odsuzování, a kde si budeme moct nakonec zapálit...“ budou možná slova některých z vás.

Ale přesto jdu do toho, protože opravdu kuriózní historka, která se nám nedávno přihodila, musí ven. A hodí se právě k tomuto tématu.

My jsme mysleli, že tohle je nekuřácká část

Coby odnaučená kuřačka patřím do té třetí – nejprotivnější skupiny, která brojí vůči kuřákům. Pyšná na to, že jsem dokázala přestat, ale zároveň otravná těm, kteří nepřestali. Například mému manželovi. Ten si cigaretku neodpustí a nejvíc mě vytáčí, když jdeme třeba na procházku – do přírody, a on první, co udělá, tak si zapálí (prý aby ho ten čerstvý vzduch neporazil), a ještě mě předběhne o krok, takže já z plných plic nenatáhnu čerstvý vzduch, ale cigaretový dým. Ostatně tohle mě neskutečně vytáčí i venku, když jdu za někým, kdo kouří jako lokomotiva.
Ale o tom jsem psát nechtěla, jde o onu kuriózní historku.

S manželem jsem se „konečně“ po několika letech dohodli na tom, že nebudu jen já dělat ústupky a chodit s ním do kuřáckých restaurací, ale budeme se pěkně střídat, a on bude chodit se mnou i do těch nekuřáckých. A tak jsme se nedávno do jedné takové restaurace vypravili. Měli jsme tam sraz ještě s našimi známými, heuréka, oba nekuřáci.
Jen pro představu, nešlo přímo o takový ten prostor, kde se u jednoho stolu kouří a o metr dál už je stůl ve stejném ovzduší, ale nekuřácký, to ne. Tady jste prošli kuřáckým prostorem a poté do nově zrekonstruovaného, dveřmi odděleného, pěkného nekuřáckého salonku.

Manžel měl spády, že zůstane už v první části, ale byli jsme přesila, a tak pokračoval s námi. Ještě jsme ani neusedli a přiběhl číšník, co si dáme. Kromě bloku s tužkou, držel v ruce i... zapálenou cigaretu!
Trochu zmateně jsme se na něj podívali a kamarád nekuřák poznamenal:
„My jsme mysleli, že tohle je nekuřácká část.“
„Ale jo, je,“
odpověděl číšník, „ale jsem tady dnes na to sám, kolegyně je nemocná, a když běhám sem a tam, nebudu přece pořád tu cigaretu zhášet a zase zapalovat.“
No jasně, četla jsem solidaritu v očích mého manžela. Nakonec jsme tam i přes tuto svéráznou obsluhu zůstali, už se nám nechtělo měnit lokál. Ovšem jestli takhle obsluhuje častěji, může majitel obě části restaurací klidně zase spojit dohromady (anebo vyměnit číšníka, kterému bude stát za to mít práci a cigaretu uhasit).

...

Dnešní téma zní:

Vadí vám kouření na veřejnosti?

  • Vadí vám, když stojíte např. na autobusové zastávce a někdo vám kouří přímo pod nosem?
    (prý je zase kouření na zastávkách nově povoleno, prostě Kocourkov)
  • Jsou u nás kuřáci utlačovaní, nebo naopak bezohlední?
  • Umíte si představit, že by se přestalo úplně kouřit ve všech restauracích? Nezely by prázdnotou?
  • Jak se vám líbí třeba pohled na mladou slečnu jdoucí po ulici s cigaretou?
  • Byla jste taky taková?
  • Kde byste kouření zakázaly, a kde naopak myslíte, že je to moc přísné?
  • Jaké máte zkušenosti s kouřením na pracovišti?

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

 Jednu z pisatelek (a je jedno, zda jde o kuřačku, nebo nekuřačku) odměním za pěkný příspěvek ještě „teplou“ knihou, horkou novinkou od Haliny Pawlovské / Strašná nádhera

kniha

Reklama