Ač je to možná k nevíře, vidíme ji každý rok, ale každý rok se na ni moc těšíme. Na koho? No přece na „Pyšnou princeznu", má nezapomenutelné herecké obsazení (princezna Milena Dvorská), taková Miroslavova země by určitě v dnešní době nebyla k zahození, no prostě to mě i celou naši rodinu nikdy nezarmoutí.
Také Tři oříšky pro popelku" s Libuší Šafránkovou - nezapomenutelným prospektorem hercem Libíčkem a mnoha dalšími. Krásu filmu podtrhuje nádherná hudba a prostředí, kde byl natočen.
Nezapomeneme na film S tebou mě baví svět" - hlášky hlavních protagonistů filmu a výkony dětských herců jsou opravdu obdivuhodně lidské, noblesně podané (taková kadibudka nemá chybu :-)).
Také film Jak vytrhnout velrybě stoličku" nezarmoutí a ve svátečních dnech potěší i mnohý další český film nebo pohádka, a že jich máme přehršle". Už se těším ná vánoční pohodu u pohádek a českých filmů, nemají chybu a máme je rádi všichni!
Takže krásné Vánoce, pohodu, klid, pěkné dárky ženám-in i jejich rodinám a hlavně dětem přeje
želvička

Zdravím Želvičku a další přítelkyně a přátele pohádek.

Pohádky a pohodové rodinné komedie (které bychom mohli také označit za pohádky svého druhu) jednoznačně ve vašich oblíbených vedou. Čím to asi je? Je ta naše skutečnost vážně tak neradostná, že z ní utíkáme do země krále Miroslava? (no, když si tak proberu Miroslavy na naší politické scéně... tak radši ne... :-)

Znám spoustu lidí, kteří nejsou nijak zvlášť nešťastní a jejich život je když ne pohádka, tak rozhodně story s happy-endem. I oni ale spokojeně usedají k obrazovkám, aby se už podvacáté zasmáli tlustému královskému učiteli Libičkovi, brodícímu se závějí (Výsosti!! Za chvíli začíná hodina dvorské etikety!!") a pocítili uspokojení nad zlou macechou, drápající se z rybníčku.

Psycholog by nám to určitě vysvětlil erudovaněji, ale je jasné, že je prostě potřebujeme. Potřebujeme přímočaré příběhy, ve kterých je naprosto zřetelné, kdo je hodný a kdo zlý - a můžeme dát krk na to, že ten zlý bude nakonec potrestán. Jak uspokojující... Příjemným specifikem českých pohádek je i to, že hlavní zloun není zpravidla popraven, sežrán nějakou obludou ani rafinovaně mučen, ale většinou jen zesměšněn, vyhnán nebo zbaven moci.

Pročež - sláva pohádkám!

Reklama