V různé míře zasahuje klouby celého těla a více než polovinu pacientů aktivní nemoc či její následky provázejí až do dospělosti. Protože se jedná o chronické a mnohdy velmi bolestivé onemocnění, které klade vysoké nároky na psychiku dítěte, je nutná nejen farmakoterapie, ale i rehabilitace spojená s psychologickou péčí.

Skutečná příčina JIA není známa, předpokládá se ale, že jde o kombinaci genetických a rizikových faktorů vnějšího prostředí (např. infekce, léky, UV záření, stres nebo trauma). Statisticky se nemoc častěji vyskytuje u dívek než u chlapců. Nejčastějším projevem artritidy je postižení jednoho nebo více kloubů. Dochází k otokům měkkých částí a okolí kloubu je bolestivé na pohmat i při pohybu. Typická je ranní ztuhlost. Děti si stěžují na bolest méně než dospělí, proto se přítomnost onemocnění může odhalit později, když už se objevují následky artritidy, například změna délky končetin, kulhání či hypotrofie svalů. Optimální doba zahájení léčby je do tří měsíců od počátku příznaků, k návštěvě odborníka bohužel ve většině případů dochází později.

Pět základních typů JIA

Juvenilní idiopatická artritida má pět základních typů. Systémová forma postihuje přibližně 14 procent pacientů a projevuje se v předškolním věku každodenní horečkou trvající dva týdny až rok. Je doprovázena bolestí kloubů a svalů, nechutenstvím, zimnicí, únavou či vyrážkou. V průběhu se mohou střídat období zhoršení stavu a remise. U čtvrtiny pacientů dochází v důsledku chronicity onemocnění k destruktivním změnám kloubů, které vedou k pohybovým postižením.

V 60 procentech případů JIA hovoříme o oligoartikulární formě. Projevuje se do pátého roku věku dítěte a nejčastěji postihuje klouby dolních končetin. Provází ji vážné oční onemocnění uveitida, která se může projevit před vypuknutím revmatu, v jeho průběhu i v období remise. Protože u desetiny pacientů vede k úplné slepotě, jsou nezbytné pravidelné kontroly u očního lékaře.

Polyartikulární forma projevující se u třetiny pacientů s JIA může mít mírnější průběh (jde-li o séronegativní typ) a v dospělosti je často v remisi, ovšem v případě vzácnějšího, séropozitivního typu mívá závažné následky. Vyskytuje se u dospívajících dívek, bývá trvale aktivní a vede k těžkým kloubním destrukcím. Postižení se může týkat kolen, loktů, krční páteře i drobných kloubů, objevit se ovšem mohou i mimokloubní projevy a oční záněty. Aktivní nemoc přetrvává do dospělosti, výjimečně se přistupuje i k ortopedickým zákrokům včetně totálních kloubních náhrad.

Entezopatická forma postihuje převážně chlapce starší šesti let. Projevuje se postižením velkých kloubů, bolavou páteří, bolestivými onemocněními šlach či očními záněty. Postiženy bývají především klouby dolních končetin a objevují se onemocnění šlach v oblasti paty a chodidla. V případě postižení kyčelního kloubu může lékař přistoupit až k jeho úplné náhradě.
Psoriatická forma se vyskytuje společně s lupénkou. Tuto formu mohou provázet postižení šlach, páteře či očí a otoky prstů.
V okamžiku diagnostikování JIA lékař ve spolupráci s pacientem podrobně zmapuje míru bolestivosti, otoků, snížení funkčnosti kloubů a další omezení, která z nemoci plynou. Významný je i popis situace ve škole (problémy s psaním či v tělesné výchově), vztahy s kamarády, zda se vůči dítěti neobjevila šikana a zda chodí rádo do školy. Podrobně by se měl doktor věnovat i situaci v rodině. Psychologické vyšetření by se mělo zaměřit na vyrovnávání se s nemocí z pohledu dítěte i jeho rodičů.

Tři primární složky léčby JIA: farmakoterapie, rehabilitace a psychologická péče o pacienta

Současná medicína nabízí širokou paletu přípravků, které mohou být lékařem proti JIA nasazeny. Od nesteroidních antirevmatik přes glukokortikoidy, léky modifikující chorobu (DMARD) až po biologickou léčbu. Volba léčiva záleží jak na typu JIA, tak na stadiu, v němž léčba započala, a aktuálním rozsahu poškození kloubů a postupu nemoci. Je třeba připomenout, že většina dostupných léků s sebou nese řadu nežádoucích účinků, jejichž dopad na pacienta musí lékař předem pečlivě zvážit. Biologická léčba může být indikována vůči všem typům JIA s aktivní artritidou na pěti kloubech. Přistupuje se k ní často v případě, že ostatní léčebné postupy nebyly dostatečně účinné. Dítě, které splnilo příslušná kritéria, je zařazeno do centrálního celorepublikového registru pacientů s biologickou léčbou (ATTRA). V průběhu léčby se pravidelně vyplňuje hodnocení aktivity nemoci, sledují se nežádoucí účinky, nezbytné jsou pravidelné kontroly.

Pacientům se doporučuje také pobyt v lázních. Ty nabízí nemocným dětem léčebné procedury, které jim nemůže poskytnout běžná ambulantní péče. Jde například o hydroterapii, elektroterapii, kryoterapii, rozličně zaměřenou pohybovou terapii a vhodné nastavení dietního režimu. Pacienti i jejich rodinní příslušníci jsou zde také poučeni, jak cvičit doma. Poctivé pravidelné cvičení nejenom u terapeuta, ale především v domácím prostředí sníží bolest, únavu, zlepší sílu, funkčnost, rozsah pohybu a celkovou kvalitu života.
Důraz se klade také na psychiku dítěte. Právě psychika může míru bolesti významně ovlivňovat. Neustálé fyzické potíže, únava a bolest svalů a kloubů mohou způsobovat či posilovat deprese, úzkost, ztrátu motivace či chuti do života, zlost, podrážděnost, rezignaci. V některých případech pomáhá už jen vědomí toho, že je pacient v kolektivu dětí se stejným problémem.

Kombinace farmakoterapie s rehabilitací, a zejména psychologickou péčí má pozitivní vliv na léčbu bolesti u dětské i dospělé populace. Ideálním cílem komplexní léčby JIA je samozřejmě dosažení neaktivní fáze onemocnění. Bohužel celkové vyléčení JIA mnohdy není možné, proto se léčba snaží především o zmírnění zánětlivých projevů, snížení bolestivosti, zachování hybnosti kloubů a zajištění optimálního vývoje a růstu dítěte. Protože více než polovinu pacientů JIA provází i v dospělosti, pravidelné kontroly a pokračování v celkové léčbě jsou pro zachování kvality jejich dalšího života naprosto nezbytné.

Příběh pacienta: Kateřina, syn Matěj (12)
 
„První náznak toho, že s Matějem (12) není něco v pořádku, jsme zaznamenali v jeho dvou letech. Všimla si toho moje kamarádka při jedné z lekcí dětského cvičení, kam jsme v té době docházeli. Matěj nehýbal rukou. Nebyl schopný udělat klasický trakař, nepoužíval zápěstí a padal na stranu,“ vzpomíná maminka Kateřina. V tu chvíli začal jejich boj s juvenilní idiopatickou artritidou (JIA). „Hned druhý den jsme navštívili pediatra a následně ortopeda, který udělal Matějovi několik snímků, což ale nepřineslo žádný výsledek. Syn měl také dva zkřivené prsty. To zaregistroval nový ortoped, vše si spojil a Matěje diagnostikoval. Celé to trvalo přibližně půl roku,“ dodává. Dostupnost informací byla tehdy v České republice minimální, proto byla maminka odkázána na cizojazyčné zdroje, zejména z Německa. „V té době byly a dosud jsou jeho krevní testy negativní. Jediná nesrovnalost byla ztuhlost, kdy už zápěstí bylo hodně omezené. A také rentgen, kde byly záněty vidět. První diagnóza byla nádor kosti. Když jsme se dozvěděli, že se jedná o JIA, oddechli jsme si. Popravdě jsme vůbec netušili, co nás čeká,“ říká Kateřina. Přístupy lékařů byly různé, zpočátku se však setkala spíše s pochybnostmi. „Před stanovením diagnózy nám nikdo moc nevěřil. Dostávala jsem dotazy na zranění v těhotenství, ale na to, když jsem dokola opakovala, že je to ráno horší než odpoledne, nikdo nereagoval,“ dodává.
Co se týče léčby, Matěj začal s rehabilitacemi a injekcemi methotrexátu v podobě předem plněných per na jedno použití. U revmatických pacientů jsou rehabilitace a pobyty v lázních velice důležité. To se však může odrazit ve školní docházce nemocných dětí, které ve škole často chybí, a v mnoha případech proto nezapadnou do kolektivu. „Někteří mají individuální plán, ten ale Matěj naštěstí nemá. Vše je na domluvě s učiteli,“ uvádí chlapcova maminka. Limity nejsou jen u sportovních aktivit, jak se může na první pohled zdát. Nastávají i při běžných činnostech, jako je oblékání nebo otevírání lahví. „Protože má Matěj problémy hlavně s rukama, jsou limity obrovské. Hodin tělocviku se normálně účastní, horší je například psaní. Dostáváme proto většinu materiálů okopírovaných nebo v elektronické podobě,“ doplňuje.
Spousta rodin řeší ve spojení s JIA i finanční problém. „Setkávám se s rodiči, kteří dodnes neví, že je možné zažádat o prodloužení rodičovské dovolené nebo příspěvek na péči,“ upozorňuje Kateřina. Finanční příspěvky jsou přitom pro některé rodiny velmi důležité. Dlouhodobé pobyty v lázních nebo nemocnicích vyžadují u dětí do šesti let přítomnost rodičů, což často vede k tomu, že jeden z nich odejde z práce.
Rodinám s takto postiženými dětmi pomáhá celorepubliková skupina Kloubíci, zabývající se problematikou revmatismu právě u dětí a mládeže. Ten má za cíl rodiny sdružovat, předávat informace a podávat pomocnou ruku. „Pro nás jsou Kloubíci zdrojem informací a možnosti setkávat se s dalšími rodinami. Pro děti je velice důležité vědět, že nejsou sami,“ uzavírá Kateřina.

Reklama