Vážená redakce,dnešní téma mě velice oslovilo, a tak se taky přidám s příspěvkem.

Svou velkou bolest prožívám od 31.8. 2010. Kdy ovšem skončí, nikdo netuší. V tento den se nám příliš předčasně narodila druhá dcera. Narodila se v termínu 23+1, tzn. pod hranicí zachraňování.

Porod byl veden jako potrat vzhledem k délce těhotenství. Podrobnosti uvádět nebudu. Jen se zmíním, že to byl pěkně hnusný porod. Vůbec se to nedá srovnat s přirozeným porodem v termínu. HNUS! Již nikdy více!
Byl to strašný pocit, když jsem jela na sál a věděla, že vše končí ... s manželem jsme byli hromádky neštěstí. Po hodině po porodu přišli lékaři, že malá žije a že volali na fakultku a přijede lékař a zhodnotí situaci.

Teď nastaly smíšené pocity - radost, že žije a smutek z toho jaký bude mít život. Po další hodině přišli, že ji převážejí. Malá Barunka vážila 580 g a měřila 31 cm. Vzhledem k její vitalitě a hmotnosti nad 500 g se rozhodlo, že se ji pokusí zachránit...
Před porodem jsem ji odmítla vidět. Pak jsem se obviňovala, co jsem to za matku, že ani nechci vidět své dítě. A také jsem se vinila za neschopnost donosit dítě.

Bojuje stále na JIP. Nyní po více jak 4 měsících je na tom mnohem líp. Ovšem bylo to peklo. Její stav byl nesmírně vážný. Opravdu se pohybovala na hranici smrti. Musela být na umělé plicní ventilaci, poté  ji praskla plíce. Museli ji dát na puslní ventilátor. Sotva se pneumotorax zhojil, tak dostala infekci.

Týden potřebovala dokonce 80 - 90% kyslíku. Živit ji začali až po 4 týdnech. Bohužel ji neminulo krvácení do mozku až došlo k hydrocefalu - hromadění mozkomíšního moku v mozku. Musela jít ve 2 měsících na operaci mozku, ve 4 měsících na druhou. Na plicích má již chronické změny a stále potřebuje kyslík.

Vzhledem k dlouhodobé potřebě kyslíku došlo k poškození očí - retinopatie 2. stupně. Hrobníkovi z lopaty slezla zhruba ve 2,5 měsících. Ale nyní již váží 2500 g.
Psychika se pohybuje nahoru dolů podle stavu dítěte. Je to již lepší, ale strach o ni budu mít vždy větší než o tu starší. Kdo to nezažil, těžko to pochopí. Mohu potvrdit, že muži to snášejí hůř. Nad vodou nás držela tříletá dcera, která naši péči potřebuje a tohle se děje mimo ni.
Řeči typu: neboj to bude dobré, to zvládne, vždyť se tolik dětí rodí dříve a jsou v pohodě - jsou jenom kecy! Vůbec to nepotěší a nepomůže, spíše naopak.

Hodně mi pomohly holky z diskuze "Klubíčka a šikovné ruce". Tímto jim oficiálně mooooooc děkuji.
Doufám, že na přelomu února a března ji budeme mít již doma a budeme se radovat z pokroků. Kéž by se nepřidaly další handicapy. Myslím že dýchací a zrakové problémy stačí.
Všem maminkám přeji, aby je tohle trápení nikdy nepotkalo a naopak měly jen zdravé miminka.

jureckova

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Strašně moc držíme všichni palce. Měla tolik vůle žít, že určitě bude mít hodně vůle dělat i pokroky, uzdravovat se a sílit. M.

Jinak dnes stále povídáme o bolesti

Jak snášíte bolest všeobecně?

Můžete o sobě říci, že jste hrdinka, nebo spíš opak?

Souhlasíte s tvrzením, že muži jsou padavky?

Jak vzpomínáte třeba na porod?

Pište, co vás k tomu napadne na redakce@zena-in.cz

Reklama