Jste-li pravidelnými čtenářkami Ženy-in, znáte pravděpodobně mou Ovci. Jednou za mě dokonce vedla editaci. A teď se rozhodla, že vám chce něco říct o politice. V téhle zemi se zkrátka k politice vyjadřuje každý. Ale co nadělám, nechci-li být obviněna z rasové diskriminace, budu vám muset její názory přetlumočit. Tak tedy – ovčí fejeton o politické štěkané.

Vy lidé máte tendenci vidět své vlastnosti – ty dobré i ty špatné – v jiných tvorech. O psech tak občas tvrdíte, že jsou věrní, upřímní, oddaní... zkrátka děláte z nás rytířské ideály. Skutečnost je ovšem jiná – i my máme svou dvorečkovou nebo parkovou politiku, které se od té vaší zas tak moc neliší.

Tak například Bud. Je to už starší bulteriér, čumák mu šediví, ale stejně je teď v parku, kde mě panička venčí, ten největší šéf. Není to zlý pes, akorát když se do něčeho zakousne, tak se nepustí. A když ho někdo naštve, nekouká nalevo, napravo a každého, kdo mu stojí v cestě, převálcuje. Taky vedení má trošku delší a je příšerně tvrdohlavý. Prostě bulík. A od té doby, co si našel mladou čubičku, s ním už vůbec není řeč. Pořád se bojí, že mu ji někdo přebere, a tak se předvádí, seč může.

 

To Harryk je úplně jiné kafe. Na první pohled vypadá, že neumí do pěti napočítat, a má úžasně roztomilý kukuč, který platí hlavně na starší paničky. Ve skutečnosti je to pěkný vztekloun a raubíř. Vůbec není hloupý, vždycky má všechno promyšlené pár kroků napřed, hlavně když jde o to, aby urval všechny pamlsky. Taky za hozeným klackem vyráží jako první a na ostatní rád štěkne něco ošklivého. Ale běda, když do něj někdo strčí – hned se celý naježí a už by se pral. Zkrátka toho teriéra v sobě nezapře.

 

Karl von Edelstein je německý drsnosrstý ohař. Je to kliďas a už má leccos za sebou. Většinou leží ve stínu a tváří se důstojně a zamyšleně, ale když jde do tuhého, tak ještě umí ukázat zuby. Ale hned tak něco ho z klidu nevyvede, a tak se často stává, že na něj ostatní zapomenou. Pak marně štěká, že se blíží nebezpečí, zatímco se ostatní rvou o hozený klacek.

 

 

Pinďu nemám ráda. Pořád na mě ňafe, že jsem černá a ať vypadnu – jako by sám nebyl skoro celý černý. Myslí si o sobě, jaký není dobrman, ale přitom je to jenom stájový pinč. Naštěstí, jinak by nám všem asi bylo pěkně horko – neustále se do někoho naváží. Ale zase se mu nedá upřít odvaha. I když v poslední době mám spíš pocit, že je to nedostatek slušnosti a pudu sebezáchovy.

 

 

 

Poslední zajímavou osobností našeho parku je Ferda. Je to kus psa, ale rozumu moc nepobral. Hotový slon v porcelánu, kam vtrhne, tam tráva sto let neporoste. Nemyslí to zle, jenže u něj prostě předek neví, co dělá zadek. Jeden musí pořád dávat pozor, aby ho nepřišlápl. Na nás menší nebere ohled. A pak nechápavě kouká, co to zase provedl. Nakonec se obvykle někde rozplácne, leží, funí a radši nic nedělá. A děsně slintá.

Tak to jsou hafani u nás v parku. Když jsem posledně koukala s paničkou na zprávy, tak jsem měla pocit, že je to o nich. No řekněte samy, nejsou si podobní?

Tak co, ženy-in, jak se Vám líbí osazenstvo našeho parku? Napadají Vás také nějací pejsci, kteří vykazují jistou podobnost s našimi politiky? Máte jejich fotky?

Pošlete nám na redakce@zena-in.cz fotky politiků a političek a jejich psích protějšků, a pokud se nám budou líbit, obdržíte kosmetiku Garnier Fructis!

 

Reklama