Bulvár

Julie Svěcená: Kariéra je jako stavba domu

Myslíte, že děti slavných rodičů to mají v životě jednodušší? Kdepak. Musí být hodně pilné a cílevědomé, aby získaly svou vlastní identitu, aby talent, který jim byl dán do vínku, nabyl nového rozměru. Julii Svěcené se to podařilo.

Mladá, krásná, talentovaná... to je ve zkratce houslistka Julie Svěcená, dcera slavného houslového virtuosa Jaroslava Svěceného.
A také ještě velmi žádaná, neboť byť jsme se s jejím tatínkem všemožně snažili zprostředkovat naše setkání, Julie byla stále časově zaneprázdněná. Ať už koncertováním, nebo zakončením studia. Sešly jsme se tedy pouze po telefonu, ale i tak to bylo velmi příjemné „setkání“.

 julie

Julie... mimochodem, máte moc krásné jméno, tušíte, po kom jste ho dostala?
Myslím, že se tak jmenovala prababička mojí maminky.

Tak tedy Julie, když jsem vašeho tatínka, se kterým už jsem rozhovor dělala, prvně požádala o rozhovor s vámi, řekl mi, jestli bychom to mohli o pár dní odložit, protože jste právě dělala závěrečné zkoušky. Tím myslel na konzervatoři?
Ano, tam se momentálně snažím studovat. A i když docházím poněkud sporadicky, závěrečné zkoušky patří k povinnostem, které prostě musím splnit.

Plánujete pokračovat dál ve studiu? Dá se to vůbec při vaší pracovní vytíženosti stihnout?)
Ráda bych pokračovala ve studiu, ale zároveň i koncertovala. Hledám možnost, jak to skloubit dohromady.

Je vám necelých 19 let. To je věk, kdy mladé holky „vymetají“ různé kluby a večírky, jsou bezstarostné a baví se. Vy objíždíte koncertní pódia, máte zodpovědnost za chod programu, máte vlastně také zodpovědnost nejen za jméno svoje, ale i za jméno vašeho otce.
Položím vám takovou záludnou otázku: Umíte se někdy úplně odvázat? Dejme tomu na párty se svými vrstevníky, nebo upřednostňujete komornější zábavu?

Budete se asi divit, ale umím. Pravda, není to často a většinou je to ve společnosti mě blízkých lidí, které dobře znám a důvěřuji jim. Dokážu se s nimi skvěle bavit, možná i proto, že to nejsou lidé z hudební branže. Ale hlučné a zakouřené diskotéky nevyhledávám.

Dočetla jsem se, že na housle hrajete už od svých čtyř a půl let. Byl tím prvním, kdo vám vložil housličky do ruky, tatínek?
Byl to táta spolu s první paní učitelkou Hanou Metelkovou.

sest

v šesti letech při soutěži

Váš otec Jaroslav Svěcený je bezesporu velká hudební osobnost. A musím říct, že čím větší osobnost, tím větší skromnost, alespoň tak ho vnímám já po pár našich setkáních. Jak ho vnímáte vy, jako dcera?
Řekla bych, že úplně normálně, jako v každé jiné rodně. Táta je pro mě v mnoha věcech vzorem, ale někdy si také hlasitěji vyměňujeme názory, což je dáno i generačním pohledem na určitou problematiku.

Často spolu koncertujete, vzpomenete si ještě na úplně první společně veřejné vystoupení s tatínkem? Měla jste trému?
První společný koncert jsme měli před Vánocemi, když mi bylo deset let a hráli jsme spolu s komorním orchestrem Bachův houslový koncert d-moll pro dvoje housle. Já jsem byla úplně v klidu, táta jen lehce „vibroval“ a úplně největší trému měla mamka v zákulisí, která tenkrát obrazně „prošlapala“ boty, jak nervózně chodila sem a tam.

prvni

první společné vystoupení v roce 2004

Máte ještě o osm let starší sestru Míšu, také se věnuje hudbě či konkrétně hraní na nějaký hudební nástroj?
Miška hrála dlouho a dobře na klavír, ale nikdy nechtěla dělat hudbu profesionálně. Dodnes při hře na klavír relaxuje, hudba ji těší a uklidňuje. Do našich „odborných“ debat vnáší nestranný pohled člověka nezatíženého profesí a je fakt, že co se nahrávek týče, její názory na vkus a odezvu publika jsou většinou mnohem objektivnější než ty naše.

Váš věkový rozdíl je poměrně velký, jak jste spolu vycházely jako sestry?
Když jsem byla malinká, byla úžasná chůvička. Když mohla, tak u mě seděla, učila se a hlídala mě. Je pravda, že když jsem byla starší, tak ne úplně nadšeně vítala mé časté „inspekce“ ve svém pokoji, hlavně když pak nemohla najít své oblíbené oblečení, které se pak jakoby náhodou objevilo u mě ve skříni. Dnes už má svoji rodinu a nebydlí s námi, ale jsme šťastné, když se vidíme, i když to bohužel není příliš často.

Povíte nám i něco o své mamince?
Máma je pilíř naší rodiny. Ačkoliv si to někdy nepřiznáváme, nevím, co bychom dělali bez její podpory a zázemí. Je vždycky na správném místě, když ji potřebujeme, o spoustu věcí se nemusíme starat, protože všechno běží tak, jak má, mamka to hlídá a my to víme. Když jsem začala hrát na housličky, mamka se mnou jezdila na hodiny, cvičila se mnou, vozila mě na vystoupení a po soutěžích, prostě byla můj maskot.

Pojďme zpátky k Vám. Dokázala byste vytýčit hudební skladatele, které hrajete nejraději?
Těch je hodně, nerada bych na některého zapomněla, spíš se mi líbí určité skladby nebo jen určité části skladeb. Momentálně mám v oblibě baroko, ale líbí se mi i hudba 20. století.

Jak dlouho trvá nacvičit jedna taková skladba, aby se s ní mohlo na pódium?
To je různé podle délky a obtížnosti skladby. V dnešní době se hodně hledí na pohotovost, v našem případě je to umění hrát „z listu“. To znamená, že se snažíte zahrát skladbu napoprvé v co nejlepší podobě, bez chyb, čistě a rytmicky správně. Tato schopnost je požadována při konkurzech do většiny světových orchestrů i na některé zahraniční vysoké školy. Do jisté míry se dá nadrilovat, ale pokud ji máte vrozenou, máte v mnoha ohledech ulehčenou práci a i nácvik skladeb pak není tak dlouhý.

Už se vám někdy stalo, že jste měla při vystoupení „okno“, jako se to stává například hercům?
Jojo, už taky. To se stalo, pokud vím, každému, tím se lišíme od computerů a hracích skříněk. Koncert pak dostane úplně nový „náboj“ adrenalinu a záleží na psychické odolnosti jedince, jak se s neočekávanou příhodou vyrovná. Rozhodně to není důvod ke zpochybnění kvalit interpreta jako takového.

Posloucháte i jinou hudbu než klasickou?
Samozřejmě. Poslouchám téměř všechno. Je pravda, že nemám tolik v oblibě třeba takové dechovky, ale jinak vyhraněné žánry nemám.

Když jsem sestavovala vaši vizitku, zaujalo mě „mimo jiné“ zvláštní ocenění na Mezinárodní houslové soutěži v polské Poznaní v roce 2010, a to ocenění - Největší osobnost soutěže. V té době vám bylo 16 let. Jak jste toto ocenění vnímala? Já bych měla nos až v nebi!
To byl vůbec dobrodružný výlet! Napřed jsem na poslední chvíli musela změnit klavíristu, potom jsme po Poznani docela slušně bloudili, než jsme se trefili do správného hotelu. Mamka měla sice v autě navigaci, ale ta přestala po přejetí hranice fungovat. Pak nás překvapilo množství přihlášených lidí z celé Evropy. Byla jsem tam tenkrát jediná Češka. A to ocenění – chvíli se z něj těšíte, ale pak musíte hledět dál a brát to jen jako povzbuzení pro další práci.

Kterého ze svých mnoha ocenění si vážíte nejvíc?
Všech cen si vážím, za každou je spousta dřiny, potu a přemýšlení. Beru je jako ocenění nejen sebe, ale i všech lidí okolo mě, kdo mi radí, pomáhají mi a podporují mě.

A doplňující otázka, na které z vašich vystoupení jste nejpyšnější?
Každé vystoupení je pro mě svátkem, vážím si možnosti vystoupit na pódiu a zahrát všem, které moje hraní zajímá. Rozhodně to neberu jako samozřejmost a jsem si vědoma, že to nemusí být napořád. Snažím se svým posluchačům zpříjemnit společný večer a mám radost, když se mi to podaří.

 svatek

každé vystoupení je pro mě svátkem

Vaši rodiče jsou na vás určitě pyšní, ale povězte mi, pokud se to tedy dá, zlobili se, kdybyste teď třeba zničehonic housle odložila a šla se věnovat dejme tomu medicíně?
Medicíně asi ne, na to nejsem dost „zodpovědná“, moje péče by asi byla pro někoho tou poslední. Ale samozřejmě někdy uvažuji i o situaci, kdy bych skutečně nemohla hrát, třeba vinou úrazu. Určitě bych u hudby zůstala, ale momentálně mi není jasné, jakou by ta práce měla podobu.

Vám už vyšlo také CD s názvem „Julie“, na kterém vás doprovází vynikající klavírista Václav Mácha. Koncertujete spolu často a jste velmi dobře sehraní. Jak dlouho trvá, než dojde k takové precizní sehranosti s hudebním partnerem?
S Vaškem jsem se seznámila čirou náhodou právě díky soutěži v Poznani. Moje tehdejší klavíristka měla zdravotní problémy a dala mi doporučení na několik kolegů, kteří by ji mohli nahradit. Vašek byl mezi nimi. Musím říct, že od první chvíle jsme si „sedli“ jak muzikantsky, tak lidsky. Když zkoušíme, spoustu věcí si nemusíme vysvětlovat, ty tam prostě jsou, protože je stejně cítíme. Vašek téměř všechno zahraje z listu a dokonale. Na všech soutěžích, které se mnou absolvoval, sbíral ocenění jako nejlepší klavírní partner. Navíc má stejnou zálibu v hororech jako já, tak naše společné cesty na koncerty většinou prodebatujeme na toto téma.

Julinko, za pár dní vám bude 19 let. Máte představu o své budoucí kariéře? Už tak je hodně významná.
Nevím, jestli je tak moc významná. Jak říká mamka, kariéra je jako stavba domu. Musíte vybudovat pořádné základy, pak postavíte pevné zdi, položíte dobrou střechu, nakonec přiměřeně vyzdobíte a pak už si „jen užíváte“. Já jsem momentálně v tom suterénu, a jak bude vypadat můj „domeček“, nezaleží jen na mě, ale i na lidech, se kterými budu spolupracovat, na příležitostech, které se možná objeví a na přízni osudu.

To je hezky řečeno.
Narodila jste se v dubnu, ve znamení Berana. Ženy v tomto znamení jsou velmi ambiciózní, silné a energické, většinou nezávislé a tvrdé nejen k sobě, ale i ke svému okolí, ke svým partnerům.
Jaké předpoklady by měl splňovat váš životní partner?

Měl by to být pracovitý a invenční člověk s obrovskou dávkou tolerance, pochopením pro moji práci a se smyslem pro humor.

A už nějaký je? :-)
Snaží se, ale odolávám. Zatím…

Přeji Vám hodně štěstí v osobním i pracovním životě a krásné blížící se Velikonoce. :)

Vizitka:

  • Julie Svěcená se narodila 4. dubna 1994 v Brandýse nad Labem
  • Je dcerou houslisty Jaroslava Svěceného
  • Studuje na Pražské konzervatoři ve třídě vynikající houslistky a komorní hráčky, profesorky Dany Vlachové. Mistrovské kurzy absolvovala u prof. Zachara Brona ve švýcarském Interlakenu, spolupracovala s prof. Borisem Kusnirem (Rakousko), prof. Rodney Friendem(Anglie) a prof.Stephenem Shippsem (USA).
  • Má za sebou mnoho soutěžních úspěchů – od Plzeneckých housliček a Houslové soutěže Josefa Muziky v Nové Pac, přes celostátní soutěže ZUŠ (v Liberci zvítězila v letech 2001, 2005, 2008 v kategorii sólových houslí, navíc r. 2008 obdržela jednu z hlavních cen – Cenu primátora města Liberce za nejlepší provedení české skladby.)
  • V roce 2004 a 2007 zvítězila v Jindřichově Hradci v soutěži ZUŠ v kategorii komorních souborů.
  • Na Prague Junior Note 2008 zvítězila ve své kategorii, získala Cenu PhDr. J. Micky za mimořádnou interpretaci díla skladatele 20. století a Cenu Inter-Podia o.p.s. určenou vítězům jednotlivých kategorií.
  • V r. 2010 získala 1. cenu na Mezinárodní rozhlasové soutěži mladých hudebníků Concertino Praha a je po čtyřiceti letech dalším českým houslistou, který v kategorii sólové housle tuto soutěž vyhrál. Téhož roku obdržela na Mezinárodní houslové soutěži Georga Philippa Telemanna v polské Poznani 2. cenu a také zvláštní ocenění poroty – Největší osobnost soutěže.
  • Na Mezinárodní soutěži J. Kociana v Ústí nad Orlicí získala během devíti let pětkrát druhou, dvakrát třetí a v r. 2010 první cenu.
  • V Mezinárodní houslové soutěži – Kloster Schöntal 2011 (Německo) získala v celosvětové konkurenci pátou cenu. Na Mezinárodní rozhlasové soutěži mladých hudebníků Concertino Praga 2012 získala druhou cenu v kategorii komorních souborů a titul laureáta.
  • Koncertuje jako sólistka v ČR i zahraničí (v USA, Německu, ve Vídni, Lucembursku, Francii, Anglii, v jordánském Ammánu a v amfiteátru skalního města Petra).
  • Spolupracuje s domácími komorními, i symfonickými orchestry a filharmoniemi..
  • Na jejím první samostatném CD ,,Julie“ s vynikajícím klavíristou Václavem Máchou v září roku 2010, tedy ve svých šestnácti letech, natočila skladby J.Brahmse, P. de Sarasate, M. Ravela, O. Ševčíka, F. Ondříčka a E. Ysaÿe.

poskytnuté fotografie: Julie Svěcená

Přečtěte si také:

   
22.03.2013 - Rozhovory - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. [3] sdrawa [*]

    Stavba domu je ovšem někdy mnohem náročnější, lehké to je jen když máme po ruce trubkové lešení

    superkarma: 0 14.07.2013, 01:35:28
  2. avatar
    [2] kobližka [*]

    Ani jsem nevěděla,že pan Svěcený má takovou dceru.Občas ho slýchám na vlnách ČR v nočním Mikrofóru.

    superkarma: 0 22.03.2013, 21:12:17
  3. [1] lidicka [*]

    Hezká slečna a dle úspěšných vystoupení   vynikající houslistka. Tak hodně štěstí JulieSml16Sml59

    superkarma: 1 22.03.2013, 06:41:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme