Každý z nás má nějaký mindrák. Někdo větší, někdo menší. Každý z nás s tím nějak bojuje. Je potřeba zdravé sebevědomí, abychom se svým „nedostatkům“ dokázali postavit. Více trpí mindráky ženy, o tom není pochyb. Pro řešení tohoto problému to chce ale také tolerantní společnost, zvláště takovou, která ctí ženu jako skvělou bytost.

Viděl jsem kus světa, zažil jsem leccos, ale co jsem nikdy nikde neviděl je tak nízké sebevědomí, jaké mají české ženy. Nechápu to, ve světě se dle všeobecně uznávaných pověstí řadí mezi nejkrásnější stvoření na světě, ale jen se na sebe podívejte! České ženy si totiž umí udělat mindrák i ze svých kladů.

Pokud mi něco dokáže pohnout žlučí, tak je to krásná ženská, která by si nevzala sukni, protože „má nohy jak sloupy vod piána“. Přitom je téměř anticky dokonalá, doslova a do písmene sošná. Ano, nemá velikost 36 (nebo kolik) a nevejde se do kapsy. Ale komu to vadí?

Pak si zacitujme přímo z našeho magazínu: „Zdědila jsem sklon k tloustnutí a celulitidě, dvojitou bradu, bambulatý nos, křehké nehty, hnusnou barvu očí, křivé zuby, chuť k jídlu a děsnou povahu. Občas přemýšlím, proč se na to moji rodiče radši nevysrali.“ A to říká jedna z velice, ale velice přitažlivých čtenářek.

Jak může být barva očí hnusná? Já bych se z toho picnul! Každé oči jsou osobité. Skoro mám chuť dát sem i čtenářčinu fotku. Je prostě hezká. Jediné, co jí škodí, je masírka módních časopisů. Ženy v nich mají o 16 kilo méně, než je průměrná ženská váha! To už je přímo nestydaté.

A pak jsou tu čeští chlapi. Hovada, trotlové a imbecilové. Ne jednou, ale téměř pravidelně se setkávám se ženami, které jsou vystresované ze svých nedostatků. Jsou přitom velmi přitažlivé. Posléze se dozvím, že jejich bývalý přítel nejenže kritizoval jejich postavu – trochu popostrčení k něčemu, co bychom rádi, není tak zlé, ženy to dělají pořád – ale přímo jim byl schopný říct, že „mají hnusná stehna, nemožný nos a divné zuby.“

Řeknu vám, já šmejdy, kteří tohle ženě řeknou, dostat do rukou, vymlátím jim jejich hnusné zuby. Tohle by se ve Francii nestalo. Jednou na pláži v podvečer jsme s kamarádem seděli se skupinkou Francouzů. Mohlo jim být od šestnácti do pětadvaceti. Jedné mladé slečně jsem řekl, že má krásné oči. Podívala se na mě a s naprostou samozřejmostí poděkovala. Bylo jí asi sedmnáct.

Jak byste zareagovala vy? Nejčastější reakce na podobnou poznámku v Čechách zní: „Nech toho, to není pravda, ty seš hroznej…“ a tak podobně, někdy ještě hůř. Naopak po příchodu domů začnete zjišťovat, co je s těmi šaty, které vám někdo pochválil. Co tím chtěl říct? Mám na nich flek? Zkrátka a dobře, dneska to bude o mindrácích a o tom, kdo nám je způsobuje. Hlavně se mějte rády!

(Mám i nějaký telefon na Voloďu, který za pár švestek vysvětlí komukoli, že jste jedinečná a krásná bytost!)

Máte mindráky? Co vám na sobě vadí?
Nebo jste spokojená a máte se ráda?
Upozorňuje vás někdo na vaše vady?
Přítel? Šéf? Vlastní rodiče?
Co byste na sobě chtěla změnit?
Jak snášíte lichotky? Chválí vás někdo?
Oceňuje někdo vaši krásu?
Oceňujete krásu jiných, nebo závidíte?

Téma je velmi široké. Pište mi na adresu
redakce@zena-in.cz
Nejupřímnější článek odměním

Reklama