Představ si, co ta moje zas udělala… S takovým pozdravem se můj manžel zdraví s naším kamarádem, ale opravdu navrch má s historkou, když nám ještě auto jezdilo jenom dopředu. Měli jsme pokaženou převodovku a nešla nám zpátečka.

Vezla jsem tehdy manžela, aby vrátil klíče, a jela jsem se v tom městečku otočit na místo, o kterém jsem věděla, že jde projet dopředu. Bravurně jsem objela náměstí a kochajíc se domečky a obchůdky jsem jela neustále dopředu. Po chvíli skončila bytová zástavba, míjela jsem hřbitov a hlavou mi problesklo, že mi něco chybí. Zase jsem hledala místo na otočení, objela jsem městečko z druhé strany a jela jsem vyzvednout manžela. Když mě viděl jet z druhé strany, měl neuvěřitelně smutný obličej, ruka s mobilem se mu zasekla v půlpohybu (to asi, jak mi chtěl volat, kde jsem), znovu jsem kolem něj projela otočit se na náměstí a po minutce jsem u něj zastavila. Otevřel dveře a zeptal se, kde jsem byla. Já se zmohla jen na „neptej se“ a jeli jsme domů.

Neptal se, asi mě už zná. Takže manžel teď má historku a vypráví o tom, že nejen když jdu očkovat psa, vezmu si jen očkovací průkaz a psa nechám doma, ale dokonce, že zapomínám i na něj.

Jste taky roztržité, nebo se mám nad sebou zamyslet?

Reklama