Můj bývalý přítel je klasickým příkladem skřivana. Zatímco mně se zapíná tělo kolem půl desáté ráno, on poletoval po bytě od šesti, pouštěl si televizi, cinkal nádobím, pokašlával, splachoval (i několikrát) WC a šustil časopisy. A to mě i někdy budil s otřesnými návrhy typu „Pojď, uděláme si delší den“. Když byl vyhoštěn do jiné místnosti, urazil se.

 

To si ale vůbec neuvědomoval, jak je to pro změnu nepříjemné pro mě, když si s ním chci pěkně večer povídat, dívat se na filmy (nejraději tak do půl jedné v noci) a kdo ví, co bych byla ochotna dělat potom, a on se v osm hodin vnořil do křesla, půl hodiny řešil, že na tu kravinu (mnou vybraný pořad) se dívat nebudeme, a dosáhnuv svého u úvodních titulků jeho výběru usnul jako špalek.

Na můj čtvrthodinový monolog a následně kontrolně položenou otázku „Co tomu říkáš?“ reagoval mlaskáním. Při světlých chvilkách modelem: „No vidiš.“

Když jsem se pokusila nenápadně přepnout na mnou proklamovaný pořad, objevila se mu u očí taková škvírka a ústy mu vyšlo: „Co děláš? Se dívám!!!“

Co povídáš, prosím Tě? Se dívám, jak se díváš. Už čtvrt hodiny tady koukáš do sebe."

„To není pravda!“

„Tak co tam teda bylo?" pokusila jsem se ho načapat.

„No ty lidi tam choděj.“

„Hmmm, lidi. Ty choděj ve všech filmech.“

„Hele, to je strašný, víš, já si chci s Tebou povídat, chci, abys byl vzhůru, abys komunikoval, chápeš?“ 

„Jo – tak já Tě miláčku probudim poránu v šest a budeme si povídat, jak dlouho budeš chtít, jooo?“ 

„NE!“

Zkusila jsem mu taky večer uvařit černou kávu, ale nezabírala. Tak jsem zkusila silnější. Časem dostával po večerech téměř nasycený roztok a stejně byl v deset v limbu. Zato v 6 ráno… naštěstí jsme se rozešli dřív, než jsem ho stihla otrávit kofeinem :).

 

Taková banalita, a ono je to někdy téměř neřešitelné. Ale proč tomu tak je?

Podle amerických vědců existuje údajně i „gen spánku", který určuje, zda vstáváme a chodíme spát brzy, nebo naopak neusneme před půlnocí. Ve skutečnosti nejde o samostatný spánkový gen, ale o drobnou odlišnost v genu, který ovlivňuje biologické hodiny každého z nás. Ranním ptáčatům se tyto hodiny trochu „předcházejí", jdou rychleji a mají za příčinu nejen brzké vstávání, ale také změny dalších funkcí organismu. Například tělesná teplota klesá u většiny lidí na minimum mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní, u ranních ptáčat k tomu dochází již okolo půlnoci. Hormon „tmy" - melatonin, který se u běžných spáčů začíná tvořit v těle kolem 22. hodiny, mají skřivani v krvi už třeba v šest večer. Zdroj: Praxis.Media

 

Zajímavé je, že kolem mě je více žen sov, které mají partnery skřivánky, nebo jsou sovy oba. To ovšem neznamená žádnou statistiku. Třeba je to jednoduše výběrem přátel. Podobní lidé se přeci přitahují. Odborné statistické pojednání na tohle téma zřejmě neexistuje.

 

Jak to máte vy? Jste sova nebo skřivan ? A co váš partner, máte to sladěné?

Reklama