Reklama

Daj-li mi tu medaili, či nedaj-li mi tu medaili? Podobnou burianovskou otázku, jen s malou obměnou, jsem si kdysi položila taky. Bylo to na dětském táboře, tehdy se říkalo pionýrském, a já soutěžila v plavání.

soutěživost

Dnes školy v přírodě, letní tábory, dětská soustředění a nevím, jak se tomu ještě říká, se kdysi hromadně nazývaly pionýrské tábory. Jezdila jsem na ně každý. Rok co rok, napřed jako jiskřička, poté jako pionýrka, později už jako vedoucí.

Nikdy nezapomenu na různá soutěžní klání, ve kterých jsme bojovali o medaile a diplomy. Bylo to tuším ve čtvrté třídě na základní škole a já jsem už v té době byla dobrou plavkyní. Jak by také ne, pod drezurou mého otce by se naučil plavat i kámen.

Těšila jsem se jako vždy na tábor, neboť jsem věděla, že zase bude plno soutěží, včetně široko daleko věhlasného turnaje v plavání. Už z loňska jsem měla doma bronzovou a stříbrnou medaili, toužila jsem po zlaté.

Téměř celých 14 dní však na táboře pršelo, byla zima a koupat se nedalo. Pamatuji si to jako dnes, protože jsme bydleli ve stanech a rodiče si některé děti odváželi domů. Já jsem byla moc zdaleka, mě tam nechali.

Co dělat za takového počasí? Pořádaly se různé recitační soutěže, kdo složí nejrychleji hlavolam a podobně. No prostě takové táborové rychlé šípy. Za ně jsme dostávali diplomy, bonbony, jablka, tatranky… ale medaile, ty byly nachystány jen pro disciplínu plavání.

Asi dva dny před ukončením turnusu konečně vysvitlo sluníčko. Moc nás na táboře nezůstalo, a tak se řešilo, jestli se vůbec tento věhlasný turnaj vyhlásí. Chvíle napětí – vyhlásili ho. Na start, pal a už jsem plavala jako štika. Jelikož nás tam bylo pět a půl, vyhrála jsem s přehledem. Zlatá medaile bude moje.

Čekalo se na vyhlášení vítězů. Nekonečné minuty, nikdo nepřicházel. Až se objevili táboroví vedoucí v čele se sportovním vedoucím – a v ruce měli diplomy, bonbony, jablka a tatranky. Pro malou účast závodníků se ten rok medaile nerozdávaly.

Nikdy nezapomenu na to obrovské zklamání, že mi nedali tu zlatou medaili. Příští rok jsem měla zase bronzovou, pak zase stříbrnou a zase bronzovou, prostě tu zlatou jsem už nikdy nezískala, a tak jsem k ní měla blízko!

Téma dnešního dne 27. února 2012: Soutěže a soutěžení

O tom, že jste Ženy-in soutěživé, není pochyby. Ale byly jste takové vždycky? A jsou takové třeba i vaše děti?
Soutěžit se dá různě a ve všem.
Ve sportu, v přízni o druhé pohlaví, v pomyslné soutěži s někým, v soutěži sama pro vlastní uspokojení, nebo i v soutěži o výhry.

  • Vyhrály jste někdy něco v soutěži? A teď nemyslím jen výhry u nás, na Ženě-in.
  • Soutěžíte ráda?
  • A v čem nejraději?
  • V soutěžích fyzických nebo psychických?
  • Soutěžily jste jako malé děti?
  • Soutěžily jste rády?
  • Vzpomeňte na nějakou kuriózní soutěž i výhru.
  • Pochvalte se, anebo naopak postěžujte si.
  • A co rodina a známí ve vašem okolí?
  • Šly byste soutěžit třeba i do televize?

Vše o soutěžích a vašem nadšení či naopak nic neříkající disciplině lidského chování, pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu ze čtenářek odměním zajímavým dárkem: po soutěži se můžete natřít masážním olejíčkem a obléknout se do saténového tygřího župánku :)– viz výhra.

olej

zupan