Dobrý den všem ženám-in a redakci,
 
myslela jsem si, že mě dnešní téma ani moc zajímat nebude.
Protože nejsem schopná pravidelně zobat pilulky, aniž bych na ně nezapomínala.
Místo toho jsem se zbláznila do ovoce a zeleniny.
Momentálně se nemohu dočkat, až bude možnost si v sadu natrhat třešně, švestky atd...
Bohužel nemáme zahrádku, ale už se chystám  zasadit na balkón něco rajčátek, a hlavně bylinky.
 
Ale chtěla jsem se s Vámi podělit o jednu úsměvnou příhodu.
 
Tuším, že to bylo před rokem na podzim, když dozrávala jablíčka a všude jich bylo plno.
Jablka miluji a jsem jich schopná na posezení spořádat kila.
Náš známý, který vlastní sad, nám přivezl dvě přepravky nádherných zeleno-červených jablíček a já jsem mohla bez
omezení uspokojit své chuťové buňky. Myslím si, že jsem jich snědla minimálně kilo a šla si s nacpaným bachorem lehnout.
 
Už v noci jsem se budila se zvláštním pocitem, jako by mě někdo lechtal na nohách a na rukách. Občas jsem se tedy poškrábala, ale touha po spánku byla větší a tak jsem zase upadla do snění. Po několika hodinách jsem se opět probudila, ale ne svědivým pocitem nýbrž neskutečným pálením.
 
Když jsem si rozsvítila lampičku a podívala se na nohy a ruce, myslela jsem si, že mě omejou.
Byla jsem jedna velká červeno-bílá mapa.  Za takové fleky by se nemusel stydět ani dalmatin.
 
V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, co to je, a v panické hrůze, že jsem dostala nějakou záhadnou nemoc způsobenou nukleárním zářením jsem ráno mazala na kožní.
 
Přestože bylo venku slunečno a celkem teplo, před úprkem na kožní jsem se řádně zahalila, aby moje flekatá kůže nebyla vidět.
 
Na kožním byla nacpaná čekárna lidmi, nezbylo nic jiného než čekat. Celou dobu, co jsem čekala, jsem se snažila nemyslet na to, jak mě celé tělo svědí, a tudíž se mi obličej změnil v trpitelskou grimasu, vůbec jsem nechápala, proč se na mě ostatní spolučekatelé tak zvláštně a se zájmem dívají. To jsem pochopila, až když jsem si musela odskočit na toaletu.
Moje mapa zabrala další území, a to v obličeji. Než jsem přišla na řadu byla jsem rudá jako rak.
 
Paní doktorka mě ani moc neprohlížela a jen se zeptala, zda jsem nejedla něco kyselého - třeba jahody??
Vtom mi došlo - že jsem to nejspíš přehnala s těmi jablky a bylo jasno. Diagnoza zněla - jste převitaminovaná a jediné, co vám pomůže proti svědění, je tekutý pudr.
Vyfasovala jsem lahvičku s bílou tekutinou a prchala domů, aby mě náhodou v mém zuboženém stavu někdo neviděl.
 
Doma jsem na sebe napatlala pudr a bylo po svědění, jen jsem vyděsila mou mladší sestřičku, která mě pod nánosem pudru pokládala za strašidlo.
 
Jestli si ale myslíte, že jsem se poučila a jím ovoce s nějakým větším omezením, tak vás bohužel zklamu - holt jsem nepoučitelná, ovoce prostě miluju a je pro mě drogou - NEMÁM HO NIKDY DOST :O)))
 
Přeji krásný slunečný den všem :o)))
Ryta

Milá Ryta,
 
vaša príhoda je roztomilá a veľmi, veľmi pekne za ňu ďakujeme. Páči sa mi i Vaša "tvrdohlavosť" , vďaka ktorej žijete určite zdravšie ako vačšina ostatných.
 
Priznám sa, že ešte nikdy som sa nestretla s previtamínovaným človekom. Skor všade počúvam opak - že vitamíny ľuďom chýbajú...
 
Prajem prenádherný deň :-)
 
Reklama